(14.40 hodin)
(pokračuje Kalousek)
My přece dobře víme, že ten problém je zástupný. Že ten, kdo si chtěl v České republice už nějaké pozemky koupit, tak to dávno udělal. Že existuje několik naprosto bezpečných způsobů, jak, byť jsem cizozemec, nakoupit zemědělské pozemky v České republice, protože tu bariéru nemám jako právnická osoba, byť ve stoprocentním vlastnictví cizince. Takže samozřejmě právnické osoby založené na území České republiky jako subjekty českého obchodního práva nakupují a mohou nakupovat zemědělskou půdu, a také na ní hospodaří podle českých zákonů, a nevšiml jsem si, že kdokoliv z nich by ty hektary naložil na trakař a odvezl za hranice do Rakouska nebo do Německa. Hospodaří se na nich ku prospěchu české krajiny a České republiky.
Druhým oblíbeným způsobem, jak obejít tuto bariéru, která je v rozporu s primárním právem Evropské unie, je najít si českého tichého společníka, českého zemědělce, který nakoupí tuto půdu jakoby na sebe s tím, že až tato bariéra padne - a nejpozději padne v roce 2011, my bychom rádi, kdyby padla k tomu datu, kdy padnout měla, to znamená v roce 2005, nejlépe zítra - potom mu tyto pozemky předá. O jejich zájmy tady jde především. Za jejich zájmy řada komentátorů v novinách dost pléduje, za zájmy těch, kteří si tu půdu koupili jakoby na sebe a za succes fee ji spravují pro toho cizozemce, kterému ji potom přeprodají, až skončí to přechodné období. Ti samozřejmě v okamžiku, kdy cizozemec, který může být registrován podle zemědělského zákona, bude moci půdu v České republice nabýt legálně, přijdou o své provize. To se jim nelíbí. Tomu já rozumím. Ale myslím si, že ty prostředky mají spíš patřit vlastníkům půdy než spekulantům s nimi.
Já se naopak neobávám, že během přechodného období nám hrozí invaze tisíců farmářů z Nizozemska, z Rakouska nebo z Bavorska, kteří už už se nemohou dočkat, aby tady nabyli půdu a začali hospodařit v tom krásném podnikatelském prostředí České republiky. Neobávám se tak proto, protože jak jsem si dovolil před chvíli říci, kdo už to chtěl nabýt, tak to prostě nabyl. Buď jako právnická osoba, nebo přes tichého společníka. Takže se nebojím invaze tisíců cizozemců, kteří si tady budou chtít koupit půdu na úkor českých rolníků, jak čtu občas v novinách. To je další mýtus vedle toho mýtu, že chceme zkrátit přechodné období.
Ale čeho se bojím, bojím se invaze spekulantů s arbitrážemi. Protože vedle infringementu a správního řízení s Evropskou unií nás můžou čekat desítky, možná tisíce soukromoprávních žalob s každým, kdo si bude chtít v České republice koupit - a bude splňovat podmínky pro registraci zemědělce-fyzické osoby - nějaký ten hektar a bude mu to znemožněno díky tomuto devizovému zákonu, který je dnes v rozporu s primárním právem Evropské unie. Ten logicky může zažalovat Českou republiku pro neoprávněnou bariéru u evropského soudu. U takového soudu, kromě toho, že poneseme náklady za soudní řízení, nemáme šanci vyhrát, protože je bez jakýchkoliv pochybností, že porušujeme primární právo Evropské unie. A logicky nám hrozí, ponecháme-li tento stav, že ti tišší společníci budou mít svá fíčka a Česká republika bude mít své soudní náklady a své výlohy za náhrady škody.
To jsou rizika, která musím předložit Poslanecké sněmovně jako rizika relevantní. A proto si dovolím zakončit svoji předlohu a žádost o propuštění tohoto návrhu do prvního čtení třemi základními postuláty, kterými shrnu to, co jsem již řekl.
Již tři roky porušujeme to, k čemu jsme se zavázali. Myslím si, že kredit České republiky si zaslouží, abychom něco takového nedělali.
Za druhé: Není pravdou, že zkracujeme přechodné období. Přechodné období naopak využíváme v celé délce až do roku 2011, jenom pokládáme za nutné, abychom podmínky tohoto přechodného období dodržovali tak, jak byly dojednány.
Za třetí: Pokud se tak chovat nebudeme, hrozí nám nejenom ztráta kreditu, ale také významné finanční náklady. A to má nyní Poslanecká sněmovna ve svých rukou.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Já vám děkuji, vážený pane ministře, a poprosím, aby se slova ujal druhý z předkladatelů, kterým je ministr zemědělství pan Petr Gandalovič. Máte slovo.
Ministr zemědělství ČR Petr Gandalovič Vážená paní předsedající, vážená Sněmovno, s těžkým srdcem jsem zde spolupředkladatelem tohoto zákona. Říkám to skutečně tak, že si jsem vědom, jaké věcné, ale především psychologické důsledky pro naše zemědělce tento krok přináší. Nicméně jako člen vlády, která vám tento návrh předkládá, dopředu říkám, že budu podporovat, abychom o tomto návrhu dále jednali, to znamená, abychom ho propustili do druhého čtení, a pokusím se vám říci několik argumentů pro to, abyste tak učinili i vy.
Dámy a pánové do začátku několik faktů. Už ministr financí řekl, že přístupové dohody, tak jak byly vyjednány, neumožňují jakékoliv dodatečné blokace pro přístup cizích státních příslušníků k zemědělské půdě nad rámec té podoby nebo té legislativní situace, která byla v okamžiku přístupu. Novela devizového zákona skutečně byla pokusem o nápravu špatně vyjednaných přístupových dohod, ale bohužel tento pokus přišel pozdě. Byl to pokus, který měl přijít před vyjednáním přístupových dohod, a ne po nich.
Naši sousedé byli pravděpodobně šikovnější, protože dokázali už v rámci přístupových dohod určité bariéry pro přístup cizích státních příslušníků k půdě zachovat. Připomenu Slovensko, Maďarsko, kde ta podmínka tří let trvalého pobytu platí naprosto legálně.
***