Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2006 – 2010

(11.50 hodin)

Poslanec Libor Ambrozek: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, já bych chtěl také jako jeden z předkladatelů této malé novely ocenit fakt, že přes odmítnutí té vlády minulé v programovém prohlášení vlády, která mezitím byla jmenována a získala důvěru, se již dokonce explicitně podpora zařazení do snížené sazby dřevěných a rostlinných ekobriket, pelet, štěpky a palivového dříví a technologického zařízení pro lokální výrobu tepelné energie z obnovitelných zdrojů objevuje, to znamená, že myslím, že není žádná dělicí čára, která by probíhala touto Sněmovnou v problematice podpory zařazení těchto produktů do snížené sazby DPH.

Já bych jenom chtěl zdůraznit, že samozřejmě tato novela má rozměr i ekologický, protože dřevo a produkty z něj patří mezi obnovitelné zdroje, že je to mnohem přijatelnější zdroj energie než energie třeba z hnědého uhlí a že je to i snaha nabídnout domácnostem vytápění, které bude zároveň ekologické a které bude v jejich ekonomických možnostech.

Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Ambrozkovi. Hlásí se ještě někdo? Ne-li, tak rozpravu končím. A protože nezazněl návrh na vrácení nebo zamítnutí, přistoupíme k hlasování o přikázání k projednání. Organizační výbor navrhuje, aby to byl rozpočtový výbor, který se bude této předloze věnovat.

Nejsou-li další návrhy, rozhodneme v hlasování číslo 58, které jsem zahájil. Kdo souhlasí s přikázáním rozpočtovému výboru, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ano. Kdo je proti? Děkuji.

Hlasování skončilo, hlasovalo 166 poslanců, pro bylo 134, proti nikdo. Návrh byl přikázán rozpočtovému výboru.

Já děkuji panu navrhovateli, panu zpravodaji a otevírám další bod, kterým je

Stanovisko vlády máme k dispozici jako sněmovní tisk 106/1. Předložený návrh uvede zástupce navrhovatelů pan poslanec Ludvík Hovorka.

Poslanec Ludvík Hovorka: Vážený pane místopředsedo, vážení páni ministři, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, jménem předkladatelů vám představuji novelu zákona o sociálně-právní ochraně dětí.

Návrh se týká výlučně jedné části zákona, a to péče o děti vyžadující okamžitou pomoc. Jedná se o děti, které se octily bez jakékoliv péče nebo jejichž život či příznivý vývoj jsou vážně ohroženy anebo děti, které se ocitly bez péče, která je přiměřená jejich věku, nebo děti tělesně či duševně týrané nebo zneužívané anebo ty, které se ocitly v prostředí nebo situaci, kdy jsou závažným způsobem ohrožena jejich základní práva. Tato část zákona byla nedávno předmětem rozsáhlé novely, která nabyla účinnosti dne 1. června 2006.

Dovolte mi krátký úvod do problematiky.

Dítě přichází na svět jako čistý, nepopsaný list papíru a záleží především na rodičích, příp. na vychovatelích, čím bude tento list papíru popsán a jak dítě bude vychováváno a připraveno pro vstup do života dospělých. Šťastné jsou děti, které se narodí očekávány do rodiny. Méně šťastné jsou děti, které se sice mohly narodit, ale kvůli sociální nebo zdravotní situaci rodiny musí být od útlého mládí vychovávány v kojeneckých ústavech, a tyto děti pak mohou po několika měsících mluvit o štěstí, o velkém štěstí, pokud se mohou vrátit zpět do původní rodiny, jedná se asi o 48 % dětí, nebo jsou svěřeny do náhradní rodinné péče, kde se jedná asi o 36 % dětí, anebo skončí v dětském domově, to je asi 9 % dětí, či jinde.

Rozhodující vliv na další osud dítěte mají pracovníci orgánů sociálně-právní ochrany dětí na obcích s rozšířenou působností a soudy. Pracovníci orgánů sociálně-právní ochrany dětí na úřadech v obcích s rozšířenou působností jsou často přetíženi, protože na ně průměrně připadá asi 300 problémových rodin a v některých regionech je to až 600 rodin. Z toho vyplývá, že tito pracovníci často jen s obtížemi zvládají takový rozsah práce, který je na ně kladen. Důsledkem pak je nedostatek času na systémovou práci nebo pro předcházení selhání rodiny a ne vždy promyšlené umísťování dětí do ústavní péče, které bývá někdy předčasné a někdy také pozdní, a téměř zcela chybějící práce s rodinou po odejmutí dítěte pro vytvoření předpokladů pro rychlý návrat zpět do rodiny.

Soudy často rozhodují o umístění dítěte do konkrétního zařízení bez opory ve znaleckých posudcích o vhodnosti typu zařízení pro konkrétní dítě. Tak se bohužel stává, že například za opakované malé krádeže je dítě umístěno do diagnostického ústavu, a naopak dítě za spáchaný trestný čin násilné povahy jde do ústavní péče, která je pro něj nevhodná, kde pracují pouze křehké ženy vychovatelky, které pak nejsou schopny mladého násilníka zvládat, natož vychovávat. Děti se závažnými poruchami psychického rázu či v akutní intoxikaci drogami jsou pak pravidelně odmítány psychiatrickými léčebnami. Bohužel existuje i značně rozdílný přístup Policie ČR k zadrženým dětem, protože policejní praxe se často zásadně liší od teorií úředníků Ministerstva vnitra.

Dalším závažným problémem je nekoordinovanost v náhradní výchově mezi jednotlivými ministerstvy - Ministerstvem zdravotnictví, Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstvem vnitra a Ministerstvem práce a sociálních věcí. Výsledkem je potom omezená akceschopnost výchovných zařízení a vytváření podmínek pro pokračování nezdravého vývoje dětí a mladých lidí, kteří se okamžitě po opuštění těchto zařízení ocitají na stejné, anebo daleko horší cestě, než byli před umístěním do daného zařízení. Výchovná zařízení se pak stávají odkladištěm pro všechny děti, které ve společnosti selhávají a jsou pro ni nepohodlné. Soudy a ani orgány sociálně-právní ochrany dětí pak zcela nepochopitelně nezajímají námitky odborníků z praxe, že existují i typy dětí, které jsou v podmínkách dětského kolektivu adaptace neschopné.

Považoval jsem za nutné, vážení kolegové, vás seznámit s tímto neradostným stavem a s předloženou novelou zákona, která se snaží dát větší šanci některým dětem, které mohou najít svůj přechodný domov v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc, tedy v zařízeních, která se blíží náhradní rodinné péči anebo vytvářejí určitý mezistupeň mezi pěstounskou péčí a ústavní výchovou.

Tento návrh vychází z určitých praktických zkušeností, které byly získány po zmíněné novele zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Novela přinesla i některé dílčí problémy, které se snaží tento návrh napravit. Celkovým účelem návrhu je podpořit fungování zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc jako alternativu před umísťováním do ústavní výchovy. Cílem je částečné zrovnoprávnění podmínek mezi těmito zařízeními a zařízeními provozujícími ústavní výchovu, jako jsou např. dětské domovy a obdobná zařízení provozovaná v resortu Ministerstva školství a Ministerstva zdravotnictví. Naprostá většina zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc fungují totiž v režimu podobném náhradní rodinné péči, a nikoliv jako ústavní výchova.

Předložený návrh tedy lze rozdělit na dvě části.

Za prvé, napravují se některé menší nedostatky současného zákona, které demotivují orgány sociálně-právní ochrany dětí umísťovat děti vyžadující náhradní péči do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc.

***