(12.00 hodin)
(pokračuje Hovorka)
Jedná se zejména o vyšší administrativní náročnost pro pracovníky těchto orgánů, která je spojena s umísťováním dětí do těchto zařízení, oproti daleko jednoduššímu umístění do ústavní výchovy.
Druhou částí předloženého návrhu je pak návrh na zvýšení státního příspěvku pro zřizovatele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, která je hlavním zdrojem příjmů pro tato zařízení. Současná výše tohoto příspěvku se jeví jako nedostatečná, když neumožňuje ani prostou existenci těchto zařízení, nebo jen velmi problémovou.
Základním cílem této novely je podpora náhradní péče o děti v krizových situacích, která jim umožní toto pro ně mimořádně nepříznivé krizové období překlenout v prostředí, které se co nejvíce podobá prostředí rodinnému.
Myslím, že to je pro základní představení návrhu postačující. A nyní bych chtěl ještě krátce reagovat na vládní stanovisko, které je bohužel negativní.
Vláda ve svém stanovisku nazývá návrh nesystémovým řešením. Ano, tento návrh lze nazvat nesystémovým řešením, protože se zabývá pouze jedním druhem náhradní péče, jmenovitě zařízeními pro děti vyžadující okamžitou pomoc. My bychom však návrh nazvali spíše jako dílčí úpravu. Návrh se snaží řešit jeden dílčí problém existující v rámci náhradní péče. Nic víc, nic míň. V žádném případě jsme nechtěli zvýhodnit tento druh péče nad ostatními formami péče, zejména nad péčí pěstounskou, a ani nechceme zlehčovat pohled na často těžkou práci vychovatelů v ústavních zařízeních a na tato zařízení.
Není pochyb, že nejvhodnější náhradní rodinnou péčí je péče pěstounská, která musí mít nutně přednost před zařízeními pro děti vyžadující okamžitou pomoc. To platí i v případě, že se jedná o zařízení blízké rodinnému charakteru, jako jsou například Klokánky provozované Fondem ohrožených dětí. Stejně tak ovšem tato zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc by měla mít nutně přednost před umísťováním dětí do ústavních zařízení.
Pokud se shodneme, že ústavní péče je pro dítě obecně nežádoucí, pak by měla být posledním řešením, pokud jiné vhodnější řešení v zájmu dítěte není v dané situaci možné. Proto musíme vytvořit odpovídající podmínky, aby alternativy k ústavní péči mohly vůbec existovat. A toto je hlavním účelem tohoto návrhu.
Ano, jedná se o dílčí úpravu, řeší pouze jeden z problémů existující na poli náhradní péče o děti, má rozpočtové dopady, ale je v nejlepším zájmu dětí, které se z nějakých závažných důvodů ocitly v krizové situaci a současně pro ně neexistuje vhodnější řešení.
Je také nutno si uvědomit, že zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc plní trošku jinou funkci než pěstounská péče. Jde o zařízení, jak už název vypovídá, poskytující okamžitou pomoc dítěti v určité krizové situaci. Je to místo, které poskytuje po přechodnou dobu, zhruba asi čtyři měsíce, to je průměr, dítěti bezpečí, než se vyřeší jeho budoucí situace. Tou může být i svěření do pěstounské péče. Tato odlišná funkce je dalším argumentem, proč bychom se zdráhali nazvat návrh nesystémovým, ale spíše bychom řekli, že upravuje jednu zcela samostatnou a jasně ohraničenou oblast náhradní péče.
Pokud se týká konkrétního, vládou kritizovaného navýšení příspěvku pro tato zařízení o 65 %, rád bych uvedl, že v tomto případě se jedná pouze o návrh, ke kterému jsme došli na základě informací od provozovatelů těchto zařízení a také porovnáním s náklady na ústavní péči v zařízeních, jako jsou dětské domovy apod.
Nebráníme se samozřejmě diskusi v rámci druhého čtení a můžeme toto navýšení případně upravit. V této souvislosti bych také chtěl říci, že s určitým navýšením tohoto příspěvku se již počítalo při projednávání státního rozpočtu, který zahrnuje 20 mil. Kč na navýšení tohoto příspěvku.
Další připomínky vlády se týkají dvou dílčích, řekl bych legislativně technických nedostatků návrhu, se kterými jsme schopni se v rámci druhého čtení vypořádat.
Domníváme se tedy, že tato novela, která má v důsledku pomoci dětem, které se octly v nějaké mimořádné situaci, si určitě zaslouží propustit do druhého čtení, kde poté můžeme diskutovat o podrobnostech a parametrech návrhu. A já si vás proto dovoluji požádat o propuštění této novely do druhého čtení. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Hovorkovi a prosím nyní, aby se ujala slova zpravodajka pro první čtení, kterou je paní poslankyně Ivana Levá.
Poslankyně Ivana Levá: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové. Slyšeli jste myslím dost podrobné zdůvodnění předkladatele. Já bych k tomu jenom stručně shrnula, že jde o upravení podmínek provozu zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Novela chce za prvé změnit četnost návštěv pracovníků orgánů sociálně-právní ochrany dětí umístěných do zařízení, za druhé výši příspěvku rodičů, kdo ji může posuzovat a stanovovat, za třetí úpravu metodiky výpočtu příspěvku pro tyto děti, za čtvrté vyúčtování přeplatků a nedoplatků, za páté nárok na státní příspěvek pro děti, které byly umístěny, ne rozhodnutím soudu, a za šesté zvýšení částky životního minima.
A protože se hlásím do rozpravy, úvodní slovo jsem zkrátila na minimum. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji. Rozpravu otevírám a jste první, kdo se přihlásil do rozpravy, takže můžete pokračovat, nyní již jako poslankyně, která vystupuje v otevřené rozpravě.
Poslankyně Ivana Levá: Dámy a pánové, vezmu to podle bodů.
První bod. Změna četnosti návštěv pracovníků orgánů sociálně-právní ochrany u dětí. Doteď platilo, že dítě do jednoho roku musí být navštíveno jednou měsíčně, děti starší jednou za čtvrtletí. V důvodové zprávě je řečeno, že není potřeba taková četnost návštěv, protože například v kojeneckých ústavech tyto návštěvy tak četné být nemusí.
Nad tím se teda musím pozastavit a pousmát, a nevím, jestli to není míněno jako útok na kvalitu kojeneckých ústavů. Ale dítě v kojeneckém ústavu je pod tak pečlivou každodenní kontrolou, pod každodenní péčí, že jakékoli zpožďování dítěte nebo jakékoli poruchy u tohoto dítěte dětský lékař okamžitě pozná. Tady pomoc úředníka tedy není potřebná. Kdežto malé dítě do jednoho roku věku, když se dostane jinam mimo lékařskou péči, tak si myslím, že ta pomoc je vítaná. Ono totiž není možné vidět toho úředníka, který tam přichází, jako kontrolora. Ten tam má přicházet jako pomocník, ano. V minulosti byly kladeny zvýšené nároky na to, aby si tyto pracovnice doplnily vzdělání, odborné vzdělání, takže přicházejí, aby viděly a pomohly.
A není to vždy jednoduché. Podívejte se, dostávají se sem děti týrané, děti, které byly znásilňovány atd. To není obyčejné dítě, které bylo dáno do dětského domova. To je dítě, které se budí ze sna. Řekne se někdy - stačí láskyplná péče. Já jsem přesvědčena, že u těchto dětí nestačí. Když ta teta obejme toto dítě, tak dítěti naskakuje husí kůže. Maminka ho také objímala a za hodinu ho zmlátila do bezvědomí. Když dítě někdo pohladil a potom ho znásilnil, to dítě si nese trauma, ty děti se budí ze snů, mají problémy. Toto dítě potřebuje jinou pomoc nežli tu láskyplnou péči člověka, který se tohoto dítěte ujme. Proto si myslím, že potřeba návštěv u těchto dětí, lidí, kteří rozumějí problematice, kteří mají vzdělání, je tam potřebná.
V tomto bodu tedy zásadně nesouhlasím s tím, aby důvodem, proč tyto děti nebudou navštěvovány, bylo přetížení úředníků. To bych skutečně v žádném případě nebrala jako důvod k tomu, abychom měnili cokoli na zákonu.
Druhý bod. O výši příspěvku rodičů na pobyt by měl rozhodovat zřizovatel nebo jím pověřená fyzická osoba. No, jestliže zřizovatelem je někdo, kdo rozhodne o výši toho, kolik rodiče budou dávat, a rodiče se potom budou odvolávat, tak nevím, jestli nadřízeným orgánem pro tyto lidi je krajský úřad, jestli to krajský úřad může potom řešit, nebo ne. Ponechala bych současný stav.
***