(9.20 hodin)
(pokračuje Říman)
Co se týče rychlosti projednávání, tak já registruji veto na devadesátku, nicméně požádám v podrobné rozpravě o zkrácení lhůty k projednávání na 30 dní, tak abychom mohli ve druhém a třetím čtení návrh projednávat na příští schůzi.
Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, rozumím, takže to bude v podrobné rozpravě. To bylo úvodní slovo.
A teď požádám zpravodaje pro prvé čtení, to je pan poslanec Milan Urban, ale ten nepotřebuje už nic k tomu dodat. (Poslanec Urban mimo mikrofon: Já nejsem zpravodaj.) Dokonce ani zpravodaj nejste? Takže já se obracím - to je hospodářský výbor, tuším, koho určil zpravodajem. Prosím, pan poslanec Vojíř se toho chopí.
Poslanec Oldřich Vojíř: Nejenže se toho chopím, ale zpravodajem jsem opravdu já. Neumím se omluvit, já nevím, co máte v prezenční listině, ale hospodářský výbor určil zpravodajem mne. Tak jestli můžu pokračovat?
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Věřím tomu a prosím, můžete se ujmout role zpravodaje. Děkuji.
Poslanec Oldřich Vojíř: Děkuji pěkně. Myslím si, že není téměř co dodat k důvodové zprávě pana předkladatele. Snad jenom dvě poznámky.
Co se týče toho prvního ustanovení, tak nejde primárně o nějaké změkčení či vytváření jakýchsi dvojích podmínek. Jde o to, vytvořit prostor a čas na to, aby právě ty podmínky, které mají být jinak přísné, což je v pořádku, prostě mohly být splněny. To je ta první pohnutka.
Ta druhá záležitost se týká výkaznictví. A samozřejmě co se týče výkaznictví směrem navenek, tak určitě stačí nějaká komprimovaná forma. A pro kontrolu, kdyby někdo chtěl kontrolovat, tak samozřejmě že ten dotyčný subjekt má svou evidenci po jednotlivých čerpacích stanicích, a bude-li zapotřebí kontrolovat, tak samozřejmě on to je schopen předložit.
Takže to jsou ty dvě věci takto shrnuty, takto zjednodušeně řečeny. Proto si myslím, že tato novela má být propuštěna, a souhlasím s tím, že by měla být zkrácena lhůta pro projednávání.
Děkuji pěkně za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji panu poslanci Vojířovi. Otevírám obecnou rozpravu. Do té tady mám písemnou přihlášku pana poslance Hojdy. Prosím ho jako prvního v obecné rozpravě. Prosím.
Poslanec Pavel Hojda: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, trošku jsem byl překvapen úvodem, protože pokud je mi známo, tak 11. 1. organizační výbor rozhodl o tom, že zpravodajem má být pan poslanec Urban. Takže nevím, k jakým došlo změnám. Je to trošku podivné, protože asi organizační výbor by měl určovat, kdo je zpravodajem. Ale prosím. Pan předseda hospodářského výboru je, si myslím, také dostatečně kompetentní pro to, aby zpravodaje dělal.
Jsme svědky něčeho zcela mimořádného, co se zatím v novodobé historii České republiky nestalo. Totiž že ministr vlády České republiky předkládá v oblasti, za kterou státu odpovídá, poslanecký návrh zákona, a to dokonce sám. I když musím uznat, že v době, kdy psal tento návrh a předkládal do Sněmovny, tak ještě nebyl ministrem, ale byl ministrem předchozí vlády, která neměla důvěru. V minulosti nebylo zcela běžné, a mně to vadilo, když státní a vládní poslanci předkládali návrhy zákonů. Znělo mi to totiž, jako by říkali "naše vláda je neschopná, a proto musíme její neschopnost dohánět vlastní iniciativou". V tomto případě poslanecký návrh zákona předkládá sám ministr, a to už mi zní, jako by říkal, že jeho vláda je nejen neschopná, ale že je k ničemu. A to je možné považovat za vrchol současné vládní politické kultury.
Nyní obecně k obsahu navržené novely zákona o pohonných hmotách. Jedná se o další pokus zákonem zastavit platnost zákona, který už platí. Čas od času jsme takových pokusů svědky. Naposledy to byl vládní návrh zákona, kterým se měla odložit platnost nového zákoníku práce, který už začal platit. Naštěstí tento návrh nakonec vláda vzala zpět, vědoma si jeho neústavnosti. V těchto případech se vždy jedná o flagrantní porušení základů právní kultury, porušení ústavního pořádku. A nedivím se právníkům, že jim z těchto případů vstávají vlasy na hlavě, pokud nějaké ovšem mají.
Návrh, který je předložen poslancem a ministrem Římanem, je identický s návrhem poslance a předsedy hospodářského výboru Oldřicha Vojíře, který předložil k novele školského zákona na prosincové schůzi Sněmovny a který Sněmovna výraznou většinou neschválila. Ve třetím čtení bylo pro pouze 28 poslanců a poslankyň. Návrh je předložen znovu, a proto mi nezbývá nic jiného, než zopakovat protiargumenty, které jsem již přednesl v předchozím čtení 1. prosince loňského roku, a přidat k nim nové aktuální postřehy.
Návrh novely v tisku 111 obsahuje pouze dvě změny původního zákona. Ta první se týká vypuštění druhé věty v § 4 odst. 1 zákona, aby nemuseli provozovatelé čerpacích stanic hlásit stanovené údaje Ministerstvu průmyslu a obchodu za každou čerpací stanici zvlášť, ale pouze souhrnně. Tento návrh je odůvodněn tak, že pro podnikatele je nyní tato povinnost obtížně realizovatelná. Musím konstatovat, že tato pasáž v zákoně o pohonných hmotách zůstala minulou Sněmovnou proti původnímu vládnímu návrhu, a tedy Ministerstva průmyslu a obchodu, zcela nedotčena. Tedy současně platné je to znění, které si ministerstvo samo přálo.
Znovu musím zopakovat, že nejde o žádnou administrativní zátěž podnikatelů, protože údaje si vede sám každý provozovatel za jednotlivou čerpací stanici a souhrnný údaj je součtem těchto jednotlivých údajů. Dokonce tyto údaje se vedou na každé čerpací stanici denně, a to tolikrát, kolikrát se předává směna pracovníků stanice. Údaje tedy má každý provozovatel čerpacích stanic k dispozici a nemusí vynaložit žádné úsilí, aby je poskytl ministerstvu, ledaže by ten zájem tyto údaje byl tajit. Ale důvod takového tajení by nám měl objasnit případně pan předkladatel. Já důvod žádný neznám.
Druhou navrženou změnou zákona je obnovení běhu lhůty přechodného ustanovení zákona, po kterou provozovatelé čerpacích stanic, které nejsou stavbami, nemusí plnit podmínky zákona, a mohou být provozovány nadále bez jakýchkoliv úprav nikoliv do 31. 12. 2006, jak zní současný platný zákon, ale až do 31. října 2007, tedy do té doby ohrožovat bezpečnost, životní prostředí a nakonec i lidské zdraví. To je zvlášť pro Stranu zelených.
V této věci musím opakovaně konstatovat, že původní vládní návrh zákona tuto lhůtu stanovil na devadesát dnů a od pevně stanoveného data účinnosti zákona. Pozměňovacími návrhy v Poslanecké sněmovně se odložila účinnost zákona o další tři měsíce od vyjití ve Sbírce zákonů a lhůta, po kterou mohou stávající čerpací stanice, které nejsou stavbou, být provozovány bez stanoveného povolování, se prodloužila z devadesáti dnů od účinnosti zákona na sto dvacet dnů. Tedy Sněmovna prodloužila tuto vládou navrženou souhrnnou předchozí lhůtu ze tří měsíců na sedm měsíců. Jsem přesvědčen o tom, že takto odložená lhůta byla dostatečná a 31. 12.2006 skončila. Zákon vyšel ve Sbírce zákonů 23. května 2006 a od té doby všichni provozovatelé čerpacích stanic vědí, jaké povinnosti musí plnit.
***