(16.20 hodin)
(pokračuje Kasal)
Jako předkladatelé se domníváme, že to potřebné je, protože intervenční centra mají mezi krizovou pomocí zvláštní postavení. A celá potřebnost vyplývá mimo jiné také z charakteru samotného domácího násilí, ze kterého vycházela i opatření, jak proti tomuto násilí bojovat, byť se tím omezí právo na majetek a právo na soukromí. Je pravdou, že intervenční centra do určité míry mohou fungovat i bez této právní úpravy. Není ovšem garantováno, že budou fungovat tak dobře, jak by měla.
Celý systém ochrany před domácím násilím byl od počátku koncipován tak, aby stál na třech pilířích. Prvním pilířem je policejní zásah s cílem zastavit aktuální akutní násilí pomocí institutu vykázání. Druhý pilíř tvoří právě intervenční centra a třetí pilíř je možno si představit jako občanskoprávní řešení situace na základě například vydání předběžných opatření.
Již při úvahách, zda zavést do našeho právního řádu institut vykázání, byla jedním z podpůrných argumentů právě dobře fungující intervenční centra a provázanost celého systému. Nejenom že centra budou představovat nezbytnou zpětnou vazbu k uskutečněným vykázáním, ale budou také shromažďovat podklady pro další možná vykázání, ale především představují most mezi represivně preventivní složkou na straně jedné a oběťmi domácího násilí na straně druhé. Z toho je zřejmé, že tyto úkoly jsou poměrně náročné a citlivé, protože se mimo jiné nakládá s velmi citlivými a důvěrnými informacemi, a je tedy v zájmu státu, aby činnost intervenčních center byla jasně specifikována.
Protože už téměř měsíc zákon proti domácímu násilí je účinný, ve všech krajích už nějakým způsobem intervenční centra fungují. Byla zřízena z existujících organizací různého druhu, ale podobného zaměření. Nikde nemusela vzniknout zcela nová intervenční centra, nové instituce, z čehož byly v minulosti obavy. V žádném případě se tak nevyčerpaly náklady, které v té minulé důvodové zprávě byly uvedeny jako nejnákladnější možná varianta.
Všechna intervenční centra jsou nyní proškolená tak, aby postupovala podle stejné metodiky, a pro rozhodování o vykázání jsou formulovány jednotné dotazníky, se kterými se pracuje. Potřeba této návaznosti ve všech krajích je dalším důvodem, proč by měla Sněmovna setrvat na svém původním stanovisku.
Je třeba také podtrhnout, že hlavní požadavek na vznik této právní úpravy vzešel právě z praxe, z prostředí vznikajících intervenčních center, která sama toto legislativní vymezení očekávají. Tam, kde tomu tak není, vznikala centra poměrně liknavě, s problémy. Mohl bych možná uvést, že situace už je lepší, než byla před několika týdny, v kraji Jihočeském a hlavním městě Praze, kde se potýkala celá tvorba a vznik intervenčních center s určitými problémy, což byl také mimo jiné důsledek neujasněné legislativní formulace, kterou bychom měli přijetím sněmovní verze odstranit.
Pro zajímavost. Do 24. ledna bylo na základě zákona proti domácímu násilí použito ve 54 případech vykázání. Z toho vyplývá, že se nejedná o ojedinělé případy. Jedná se o aktuální problém. Jsem rád, že Sněmovna dala navrhovatelům předloni i loni za pravdu, a mohu zároveň říci, že zatím nemám žádné informace o tom, že by byla snaha institutu vykázání nějakým způsobem zneužívat.
Dámy a pánové, jménem předkladatelů návrhu i všech těch, které vnímají význam intervenčních center, prosím o potvrzení původní sněmovní verze. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji, pane místopředsedo. Zeptám se zpravodajky výboru pro sociální politiku paní poslankyně Dagmar Molendové, zda se chce vyjádřit k pozměňovacím návrhům Senátu. Prosím, máte tedy slovo, paní kolegyně. Paní poslankyně Dagmar Molendová má slovo.
Poslankyně Dagmar Molendová: Vážená paní předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, já vás dlouho nezdržím. Chtěla bych jen krátce okomentovat to, co tady řekl již můj předřečník, a podpořit jeho návrh na to, aby se vlastně uvedl v život původní návrh Poslanecké sněmovny. Důvody zde byly již řečeny, jenom některé zopakuji.
Řekla bych, že intervenční centra plní úkoly nejen v oblasti sociální či v oblasti sociálních služeb, ale také koordinační k Policii České republiky, k sociálně-právní ochraně dětí a manželské poradně. Jsou jasně stanoveným partnerem pro Policii České republiky k doručení opisu úředního záznamu o vykázání, a centrum sociální pomoci je tak docela vágně formulováno a není pro policii řádným partnerem. Pokud by taxativně intervenční centra v tom zákoně vymezena nebyla, došlo by vlastně k narušení řetězce " Policie České republiky - intervenční centrum - justice".
Proto bych apelovala na vás, aby se přijal zákon v původní podobě. Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji paní poslankyni Dagmar Molendové. Otevírám rozpravu. Jako první v této rozpravě bude mít slovo paní senátorka Daniela Filipiová. Prosím, paní senátorko.
Senátorka Daniela Filipiová: Děkuji, paní předsedající. Pane premiére, páni ministři, paní poslankyně, páni poslanci, já bych chtěla upozornit, nebo respektive zopakovat to, co tady řekl jeden z předkladatelů - že toto skutečně není střet, zda intervenční centra ano, či ne. Oba dva tyto návrhy umožňují vznik intervenčních center. Uvědomuji si, respektive Senát si uvědomuje, že intervenční centra jsou služba, která je velmi důležitá, boj proti domácímu násilí, respektive zakročení proti násilníkovi je věc, která je nesmírně důležitá. Těm napadeným je samozřejmě třeba pomoci.
Já si myslím, že zde jde hlavně o střet úhlu pohledu na to, jak má zákon vypadat. Myslím si, že zdroj vlastně tohoto problému, respektive této dosti brzké novely zákona, který platí necelý měsíc a který byl přibližně před rokem schválen, je ten, že v zákoně je právě taxativně vyjmenováváno, co to jsou sociální služby. Před rokem jsem jako zpravodaj tohoto zákona upozorňovala na ten nedostatek a chtěla jsem v § 34, kde je právě vyjmenování těch konkrétních sociálních služeb, vložit slovíčko například, protože jsem si byla vědoma toho, že nelze v zákoně vyjmenovat všechny sociální služby, které existují. Není to možné. Péče o lidi s hendikepem nebo jakkoliv jinak znevýhodněné je nesmírně složitá, je individuální, je široká a nelze přesně vytypovat jednotlivé typy služeb, které budou těmto skupinám či jednotlivcům poskytovány.
***