(15.40 hodin)
(pokračuje J. Dolejš)
A solidarita v daňovém systému, to není o Jánošíkovi, to je o tom, že naše reálná ekonomická pozice jednotlivých sociálních skupin je odlišná a je v zájmu státu i v zájmu pravidel, která nastavuje pro hospodářské prostředí, aby tuto nerovnou skutečnou pozici narovnával.
Stejně tak si myslím, že není pravdou, že je minimální problém, pokud jde o výdajovou stránku rozpočtu. Přece ty chybějící příjmy, a ten propad jsme řekli, že bude minimálně v řádu desítek miliard, tak musí být poměřovány konkrétními výdaji. A jestliže neexistuje politická shoda na konkrétním provedení strukturálních reforem, nemáme potřebný konsensus, tak ani nemůžeme spočítat, kolik by tyto reformy uspořily.
Odbočím - důchodová reforma. Jestliže chceme nabídnout bohatnoucí části společnosti možnost kapitálového spoření, to je v pořádku. Čím budeme bohatší, budeme si moci ukládat na šťastnější stáří. Ale co uděláme, když ta společnost prostě bohatší nebude? Když ty dvě třetiny společnosti budou závislé na síle prvního pilíře, a jestliže z toho prvního pilíře ubereme, nějakým principem optoutu vyvedeme peníze někam jinam, no tak logicky to tam bude scházet. A jak to dorovnáme? Z rozpočtových příjmů? Z privatizačních příjmů?
Pokud jde o tento propad zdrojů, slyšel jsem, nebo možná četl, od pana současného ministra financí, abych se nestrefoval jenom do toho bývalého, že je to v podstatě jenom tlak na ty, kteří neznají, nemají alternativu ke slovu pracovat. Zkrátka k parazitům na sociálním systému. Skutečně ta váha, ten řád toho parazitismu odpovídá řádu takto pokrácených prostředků? Není to spíše výmluva?
Další věc, která nás bude velmi tlačit, a slibujete to, pánové a dámy, ve svém programovém prohlášení, že budete kompenzovat snížení daní pro obce. Všichni víme, známe rozpočtové určení daní. Obce dostávají příslušné procento. A protože budou dostávat procento z menšího objemu a už dnes jsou financovány na doraz, některé ještě hůř, tak budou volat po kompenzacích. A kde ty kompenzace vezmeme? To musíme sáhnout opět do eráru, do výnosů z jiných daní, nebo si budeme muset někde půjčit. Takže z toho mi vyplývá, že buďto není zbilancováno, není to domyšleno, anebo jsou tam mezi řádky, jak se říká, skrytá čertova kopýtka.
Opět to už bylo diskutováno, že se nepřímo kalkuluje s tím, že porostou nepřímé daně. Je to bohužel také v době, kdy nám inflace mění svůj trend, a že v dávných dobách, kdy jsme dokonce měli deflačních několik měsíců, tak dnes už se uvažuje o inflaci v řádu tří čtyř procent. Pokud bychom zrychlili přípravu na euro, mohla by to být inflace ještě vyšších hodnot. A souběh zdražování prostřednictvím nepřímých daní a tlaku poptávkové inflace, si myslím, že by velice negativně ovlivnil životní náklady různých domácností, zejména v těch dvou třetinách, o kterých jsem hovořil. Není to prázdná teze, protože si velice dobře vybavuji, že v textu vašeho programového dokumentu máte, že sníženou sazbu DPH, tedy dnešních pět procent, dodatečně chcete upravit.
Pokud se pan ministr financí tady bránil útokům, že ubytovací služby nebudou zdražovány, že budou přesunuty do té snížené sazby a že v té snížené sazbě jsou všechny ty položky citlivé - no, jestli tu sníženou sazbu z pěti procent zvýšíte na deset procent, a všichni víme, když ještě do voleb bylo daleko, tak jste zvažovali, že by DPH měla mít jedinou sazbu. Takže je to otázka spíše salámové politiky postupných kroků se k tomuto vašemu cíli přiblížit. No tak zvýšení té snížené sazby, to už je hraní se slovíčky. Jedná se prostě o zdražení. Řekněme to rovnou.
Pokud jde o ekologickou daňovou reformu, mám takový pocit - už jsem to trošku pozapomněl, ty cizí volební programy, ale mám pocit, že o ekologické daňové reformě jsme psali ve svých volebních programech všichni. Koneckonců nám Evropská unie ukládá, zavázali jsme se, příslušné minimální změny provést. Ale ono to není jenom o těch minimálních změnách, ale o určitém výhledu, jak tu skutečnou ekologickou daňovou (reformu) komplexně provést, o dalších etapách, vy se o nich mimochodem také zmiňujete. A tady opět musím říct, že neexistuje ani vnitrokoaliční politický konsensus. A pokud se tam dočítám myšlenku, že by dopad ekologického zdražení některých produktů měl být kompenzován snížením pojistného - no, má to dva problémy.
Jeden problém, ten už tady byl, myslím, zmiňován panem předsedou rozpočtového výboru, a to že ne všichni jsou plátci těchto odvodů, a že tudíž taková důchodcovská kapsa se nezaraduje, že jeho děti a vnuci budou mít snížený ten odvod a že se jim to může, také nemusí, projevit na výplatní pásce v podobě čisté mzdy.
Ale druhý, možná daleko závažnější problém je, že snížení odvodů do pojišťovacích systémů vystavuje určitému bilančnímu napětí právě tyto pojišťovací systémy. A může se tam vytvářet v podstatě tlak - nevím, možná politicky záměrně, možná nevědomky, ale tlak, který by vedl k privatizaci těchto systémů.
Pokud jde o další možnosti, jak zalepit děravý rozpočet. Samozřejmě že i když bývalá opozice kritizovala předchozí vlády, že toto lepení provádí, tak sama se nechová jinak. Zmínil jsem už dluhopisové programy a samozřejmě i na privatizace se nezapomnělo. Přitom privatizace jednotlivých podniků by měla směřovat k tomu, jestli hledáme optimální vlastnickou formu, jestli máme zájem na výkonu určité strategické kontroly státu. A teprve potom bychom měli přemýšlet, jestli prodáme, nebo neprodáme. Ono už jsme toho prodali poměrně dost. Když se podíváme na podíl státního vlastnictví v České republice a srovnáme to se zahraničím, tak myslím, že bychom nenalezli až tolik srovnatelných zemí, které by měly tak nízký podíl.
A jaké firmy se nabízejí? Samozřejmě také jsem si vědom toho, že Česká televize už odpoledne neměla trpělivost. Ale přesto přinejmenším pro vás si myslím, že stojí za to si vzpomenout, že Česká pošta není zrovna typickým podnikem, který by musel mít nestátní formu. Rovněž tak České dráhy. Samozřejmě, je to těžké břemeno, protože se nám nepodařilo České dráhy z řady důvodů postavit na nohy, ale vyřešit to tím, že dekomponuji ten kolos na jednotlivé části, vytvořím z toho holding a pak tu lukrativnější část nabídnu strategickým partnerům, tak to si pouze říkáme o to, že ta část, která bude kontrolovaná státem, bude mít finanční problémy ještě větší.
ČEZ - také věc, podnik, který byl dneska mnohokrát skloňován. A tady bych připomněl jednu věc. Zarazil mě zajímavý rozpor v textu vládního programového prohlášení. Na straně 5 se velice diplomaticky naznačuje, že malá část akciového podílu ČEZu by měla být využita, nepíše se tam privatizována, využita na to, aby se přilepšilo zatím nedohodnuté, ale uvažované důchodové reformě. Nevím, jak velká část, za kolik peněz, to všechno závisí na dalších okolnostech. Ale i tato malá část má problém v tom, že oslabuje kontrolu nad disponování majetkem. A zatím jiný kontrolní mechanismus, než je ona dvoutřetinová většina státu, není diskutován.
***