(15.30 hodin)
Poslanec Jiří Dolejš: Vážená vládo, kolegové, milé kolegyně, všichni ti, kteří naslouchají dnešní diskusi v jiných prostorách a neztratili dosud trpělivost.
Dnešní diskuse až na výjimky není příliš o dialogu. Možná za to nemůže až tolik dnešní den, možná je to proto, že k dialogu jsme se bohužel nezmohli za celých osm měsíců, a tak se nedivme, že dnes už to asi nedoženeme. Přesto si myslím, že lze vznášet věcné náměty, a buď se s nimi vláda, pokud dnes dostane důvěru, věcně také vypořádá, anebo to pouze urychlí některé rozkladné procesy, kterých jsme za poslední období objektivně všichni svědky.
Myslím si, že při psaní tohoto významného dokumentu, a tím nepochybně každé programové prohlášení vlády je, tak tento dokument byl stigmatizován některými východisky zejména strany, která vyhrála volby.
Bohužel až příliš je v řadách konzervativní pravice rozšířen názor, že daně jsou jen jakési nutné zlo, nebo v krajním případě dokonce jakási forma státního teroru, které obtěžuje všechny pracovité občany a které bohužel musíme platit, tak aspoň v míře co nejmenší.
Už tady, tuším, u některých vystupujících zaznělo, že v Evropské unii, a to jistě není část světa, vůči které bychom se obraceli zády, ve své většině vyspělejší než Česká republika, tak tam míra zdanění, resp. daňová kvóta, se pohybuje kolem 40 %. Jestliže chceme, a to v poměrně krátké době, stlačit veřejné finance až pod 34 %, není to bezvýznamný manévr. Je to manévr, který má svůj rozměr, a dovolil bych si říci, že je to významná minimalizace veřejných financí, rozhodně významná v poměru uplynulých deseti, ne-li patnácti let.
Současně daně jsou nazírány jako prostředí, kde se daří pouze těm nepoctivým, kdy se daní nedá použít jako nástroje hospodářské politiky, a tak se volí jednoduchý recept. Místo abychom s daňovými úniky bojovali, tak daňové úniky zlegalizujeme, a tím ze šedé pouhým mávnutím štětky namočené do bílé barvy uděláme ekonomiku bílou. Obávám se, že pokud chceme zeštíhlovat veřejnou správu a zejména segment daňové správy, tak to není dobrá cesta. Možná že ti, kteří jsou spokojeni, když se jim nemohou na berním úřadu příliš věnovat, že si oddychnou. Ale kvalitní daňová správa není jen o tom, nahradit lidi počítači, ale také aby tam byl dostatek lidí kvalifikovaných a mělo to nějakou objektivní strukturu.
Dalším tím stigmatem je představa hospodářské politiky, a to hospodářské politiky střednědobé. Hospodářská politika se v podstatě dnes nedá dělat z měsíce na měsíc. Nějaké jemné dolaďování anticyklických opatření, kdeže loňské sněhy jsou, to už dávno neplatí, protože ekonomové jak na pravici, tak na levici pochopili, že efektivnost těchto opatření už je pryč. A proto to střednědobé cílení a střednědobé vybudování určité páteře hospodářské politiky je nesmírně významné. A pro tuto vládu je páteří hospodářské politiky boj s dluhovou tendencí.
To má své jádro, nepochybně, protože devět let se tato tendence projevovala a dostali jsme se do poloh, které nejsou zrovna bezpečné. Ovšem jestli se dočítáme v materiálu, že bychom se měli ze současného podílu deficitu na HDP, což je přes čtyři procenta, přesně tuším 4,2 %, dostat za tři roky na 2,3 %, tak si myslím, že to je opět velice razantní manévr, a při možné ztrátě dosavadní dynamiky to samozřejmě také znamená, že to přinese extrémní snížení vládní spotřeby a to už problém je. Přitom si myslím, že je dost důkazů pro to, že i vyrovnaný rozpočet nebo rozpočet, kde deficit tenduje k nule, nemusí být strukturálně v pořádku a že může zakládat celou řadu problémů. Tento výpadek ve veřejné nebo vládní spotřebě se samozřejmě přesune do spotřeby soukromé. A je jenom velmi hypotetickým a neověřeným předpokladem, že to také přinese určitý investiční boom a tento investiční boom přispěje k akceleraci ekonomiky. Celá řada mezinárodních komparací nasvědčuje tomu, že tomu tak mnohdy nebývá a že k tomu je zapotřebí nastavení celé řady nástrojů i příznivé podnikatelské klima a situace v mezinárodním obchodě. To bohužel zrovna není náš případ..
Když už tak bojujeme s dluhovou tendencí, nabízí se, jestli to myslíme upřímně. Je to pár dnů, kdy jsem si v tisku přečetl, jak bývalý ministr financí kolega Tlustý uvažoval o tom, že by na rozdíl od svých předchozích vyjádření vyřešil problematiku ekologických škod jednorázově, zkrátka vypsal by razantní dluhopisový program zvíci 160 miliard a z těchto dluhopisů bychom jednou provždy toto břemeno, které s sebou vlečeme už hodně dlouho, vyřešili.
Tak jak je to s tím dluhem doopravdy? Pokud jde o dopady daňových opatření na stabilitu veřejných financí, už tady bylo mnoho řečeno, že daňové inkaso tím bude negativně poznamenáno. Já si myslím, že odhady samozřejmě mohou být různé, ať již propočty jsou lineární nebo nelineární, ale většinou když se určitá daň zruší, tak to bezprostředně znamená poměrně snadno spočitatelný propad a ty prorůstové efekty, budou-li, to záleží na konkrétním mechanismu multiplikace ekonomického efektu, tak tyto efekty samozřejmě nastanou s jistým zpožděním. Takže já si myslím, že řád propadu daňového inkasa je velmi významný a ten růst ho určitě v nejbližších několika letech nebude schopen kompenzovat.
To, že se zavádí nižší jednotná sazba u příjmových daní, to je pokračováním určité tendence, která samozřejmě má své přirozené meze, a nejsem si jist, jestli závod o to, dohnat a předehnat země, které mají nižší daňové sazby, je smyslem tohoto úsilí. Já si myslím, že i daňová konkurence má své meze, a jsou to meze především sociální stability, jsou to meze nezbytných určitých vládních výdajů.
Pokud chceme omezovat takové daňové tituly, nebo dokonce likvidovat daňové tituly, jako je daň z kapitálu, daň z dividend, a přitom chceme lidem nadělit zvýšení nepřímých daní, tak vcelku jasně, bez velkých rozborů je vidět, komu se přidá a komu se ubere.
Pokud se tam slibují další věci, jako např. roční prázdniny pro živnostníky - inu, každý z nás by rád platil méně daní, ale ne každý z nás je tak neodpovědný, aby si neuvědomil, že prázdný erár znamená také likvidaci některých podstatných služeb a že to je v podstatě populismus. Že takový pragmatičtější podnikatel bude chtít, aby se s ním lépe zacházelo, aby měl přístup na úřady, aby měl přístup k úvěrům atd., atd. A to, jestli mu dáte roční prázdniny, to odkáže asi do říše pohádek. Česká země měla hezké večerníčky, ale tenhle se vám, pánové, příliš nepovedl.
Pokud jde o myšlenku, že váš program, mám na mysli program rodící se tříkoalice, že daně sníží všem. No, mně to přijde jako určitý článek náboženství, víry založené na pseudorovnosti, protože je přece zřejmé, že když se sníží progresivita, tak se omezí solidarita daní.
***