(15.10 hodin)
(pokračuje Vondra)
K těm věcným výhradám chci uvést dva body. Za prvé - příprava České republiky na předsednictví v roce 2009. Ten text v programovém prohlášení této vlády patří k jedněm z nejpodrobnějších v celém tom obsahovém dokumentu a mohu potvrdit, když jsme v polovině prosince diskutovali s Lubošem Zaorálkem, panem poslancem Hamáčkem o jiné vládní konstelaci, tak byl na stole úplně stejný text předložený ODS a ČSSD ho ani v jednom zásadním punktu nezpochybňovala.
Proč to říkám. Koneckonců to české předsednictví v roce 2009 je věcí, kde by Česká republika měla postupovat v určitém základním konsensu, a to, co se tu dneska odehrává, není nic jiného než klasické rétorické, politické cvičení, které nemá nic společného s věcným obsahem, protože ty priority, jak jsou definovány při dnešní znalosti věcí, jsou asi maximum, co kdokoli v České republice může učinit.
A pokud jde o postoj k institucionální reformě neboli k tomu ústavnímu procesu, tak si myslím, že nedává žádný smysl dnes, v lednu 2007, anticipovat, kam přesně ten ústavní proces zamíří. Jsme na začátku vážné debaty po dvouletém období, které se nazývalo reflexí, ale příliš zajímavých názorů v něm nezaznělo. Snad možná s výjimkou jednoho, úplně v nedávné době článek z pera někdejšího německého prezidenta a - zdůrazňuji - také ústavního soudce Romana Herzoga, který velice vážným a hlubokým způsobem kritizoval některé prvky toho ústavního dokumentu, tak jak byl položen na stůl.
Ta ústava byla odmítnuta ve Francii a v Holandsku a my neočekáváme, že cestou vpřed je pokračování toho textu v nezměněné podobě, jak je, dříve než se nějakým způsobem jasně vyjádří Francie a Holandsko. A najděte mi dneska jediného francouzského nebo holandského politika, který by se odvážil prosazovat ratifikaci tohoto dokumentu v nezměněném znění.
Čili cesta kupředu může být vydlážděna jenom na základě konsensu, přičemž Česká republika by měla podle mého hlubokého přesvědčení hájit postupy, které Evropu nebudou rozdělovat, nýbrž sjednocovat, které udrží vnitřní rovnováhu v rámci Evropy tak, aby součástí celého procesu bylo jak jižní, tak to severní křídlo unijních zemí. To znamená jak Británie a Polsko na jedné straně, tak Francie a Německo na straně druhé. A cokoliv více k tomu v této chvíli říkat by bylo jenom pošetilé a nedává žádný velký smysl. Rozhodně nevidíme ambici v tom, že bychom se měli řídit zájmy jedné partikulární členské země s výjimkou té země, kterou máme zastupovat my, a to je Česká republika.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu místopředsedovi vlády Alexandru Vondrovi. Nyní už je příležitost pro vystoupení paní poslankyně Ladislavy Zelenkové a připraví se pan poslanec Jiří Dolejš.
Pan poslanec Zaorálek, místopředseda Sněmovny, s faktickou. S přednostním právem, předpokládám.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, pane místopředsedo. Dovolte mi, kolegové, abych hned reagoval na vystoupení pana místopředsedy vlády Alexandra Vondry. Já se přiznám, že mě některé věty z jeho vystoupení docela ohromily, protože vystoupit tady týden před návštěvou německé kancléřky paní Merkelové, dokonce v dny, kdy si připomínáme desáté výročí Česko-německé deklarace, vystoupit tady a říci tady větu, že priority německého předsednictví jsou priority spolkového Německa, to snad není míněno vážně. Copak v této zemi nechápeme, že pokud některá země předsedá Evropské unii, tak priority, které uvádí, nejsou priority té země, ale jsou to priority Evropské unie? Přátelé, copak priority, které vyhlásila kancléřka, jako je otázka energetiky, jako je otázka Balkánu, jsou priority Německa? Copak problém energetiky není dnes klíčovým problémem Evropy? Neříká dneska kancléřka, že heslo je společným postupem, že máme společný úděl a že to je společné úsilí? Rozumíte, a nejsou ta témata vyjádřením toho, co dnes potřebuje Evropa vyřešit jako hlavní věci? Jak je možné tady říci, že to jsou nějaké německé zájmy? Jak je možné, pane ministře, že to říkáte týden před návštěvou kancléřky? A vy čekáte živý rozhovor? Já si myslím, že je ostuda, že v této zemi se nechápe, že když země předsedá, tak je moderátorem evropské tematiky a musí respektovat to, co je zájmem Evropy. To není prostě, že si ta země, když má předsednictví, chce urvat něco pro sebe. Témata, která Německo vyhlašuje, opakuji, jsou témata, která bychom my dneska měli pokládat za společný úkol, ať je to ústavní smlouva, ať je to problém energetiky, ať je to otázka Balkánu a Kosova.
A ještě jedna věc. Nepřipadá mi fér, pane ministře, když tady informujete o jednáních, která jsme měli nad zahraniční politikou, a tvrdíte, že to, co tady předkládáte, byla údajně věc, proti které my jsme nic nenamítali. Víte, to je těžké teď tady něco říkat, protože, rozumíte, toto se přece ani vůbec takto nedá dělat. Na začátku těch jednání jsme si řekli, že pokud nebude dohoda na celkovém textu, tak nebudeme říkat, že jsme se na něčem dohodli, protože když se jedná, tak se prostě hledají kompromisy, hledá se cesta k tomu, jak se dohodnout. A vy přece musíte vědět a všichni, kdo u toho byli, že byly body, na kterých jsme zjistili, že nejsme schopni se hnout ani o milimetr, a ty body jsme shrnuli a řekli jsme si: to předáme jinam, to nejsme schopni vyřešit. Mohu vám vyjmenovat, které to byly. Byly to zcela kardinální věci jako společná měna, ústavní smlouva, priority českého předsednictví. Tam jsme prostě nebyli schopni dojít k výsledku. Řekli jsme si: tady jsou věci, o kterých jsme schopni jednat, tady jsou věci, o kterých nejsme schopni. Vy jste navrhovali, aby vůbec v tom textu nebyly. Říkali jste: to, co nejsme schopni formulovat, tak tam vůbec nedávejme. Já jsem říkal: to není možné, některé věci jsou dneska klíčové pro Evropskou unii, pro Česko a není možné o nich nemluvit. A my jsme se rozešli s tím, že na tomhle nejsme prostě schopni ten text udělat. Vy tady klidně řeknete, že toto jsou věci, se kterými jsme bez problému souhlasili. Já nechápu, proč to říkáte. Není to podle mě fér. Ale to možná není tak vážné.
Připadá mi, že z hlediska české zahraniční politiky je vážné to, jak v poslední době jsme svědky toho, že slyšíme od ministra zahraničí a premiéra věty, které podle mě Českou republiku poškozují. Pane ministře, nás poškozuje to, když vy vzkážete Slovákům: jestli vy si nedokážete včas vytvořit schengenskou hranici, tak my ji vytvoříme na našich hranicích. Tohle, tohle se má říkat našim partnerům - nejdřív si to s nimi vyjasnit, než to vykřiknete přes média! Stejně tak podle mě tyto silácké výroky, které vaše vláda už teď dělala a ve kterých, jak to vidím nyní podle toho, co jste řekl o německé kancléřce, asi hodláte pokračovat, to je stejná chyba, jako když pan premiér řekne po tom, co se zkomplikovaly dodávky energie přes Bělorusko z Ruska, tak vyhlásí, že tady jsme svědky, ano, to jsou neoimperiální tendence Ruska. Okamžitě byl hotov s celou věcí, která je přece složitá. Pane premiére, kde vy chcete zítra hledat zdroje energie? Pravděpodobně někde na Blízkém a Středním východě, kde máte celou řadu daleko stabilnějších, demokratičtějších, vypočitatelnějších režimů, než vám připadá Rusko. Anebo v Africe. Tam máte ty spolehlivé dodavatele, že dneska klidně říkáte, že vám Rusko nepostačuje?
***