(11.40 hodin)
(pokračuje Škromach)
Před chvilkou tady hovořil pan ministr Pospíšil a hovořil tady o občanském zákoníku. Myslím si, že opět vyvolává očekávání, které prostě nenastane. Já myslím, že pan ministr si musí uvědomit, a pokud si to ještě neuvědomil, tak jenom z důvodu, že nemá perspektivu jako ministr v demisi a zřejmě končí, tak neuvažuje o tom, co bude za půl roku, když hovoří o tom, že občanský zákoník tady projde parlamentem jak po másle. Občanský zákoník byl kdysi zadán a je připravován v podstatě mimo nějaké politické dohody, je v podstatě připravován možná některými odborníky, ale vzhledem k tomu, že na rozdíl od zákoníku práce obsahuje desetkrát více paragrafů, je to přes tři tisíce paragrafů, tak kde pan ministr bere vůbec nějakou důvodnou odvahu tvrdit, že takový zákon tady projde celkem rychle. Navíc před rokem dvěma, a myslím, že ta realita se moc nezměnila, i na základě stanovisek odborníků, kteří připravovali občanský zákoník, bylo stanovisko jednoznačné. Občanský zákoník nebude dříve než za tři čtyři roky, možná někdy kolem roku 2008, 2010, poté, než tento občanský zákoník bude účinný, uplynou další dva roky, takže možná kolem roku 2012 tady budeme mít nový občanský zákoník, a to jenom za předpokladu, že dojde k politické shodě na jeho schválení. A vidíte sami na vlastní zkušenosti, jenom kolem zákoníku práce, a to je jenom asi tři sta paragrafů týkajících se poměrně úzké problematiky, kolik vyvolávají ideologických debat a různých napadání v této Sněmovně, ale i jinde, jak bude vypadat debata kolem občanského zákoníku, který se dotýká základních věcí, které se dotýkají všech občanů České republiky. Takže nedělejme si iluze o tom, že občanský zákoník bude za rok, za dva, a že pak jsme mohli čekat se zákoníkem práce. Ano, mohli jsme čekat, ale pak by nový zákoník práce v České republice nebyl dříve než někdy kolem roku 2012 až 2013. A to je realita.
A dovedu si představit, a je zajímavé, že ta rétorika zmlkla poté, co se ukázalo reálné, že bude schválen nový moderní zákoník práce, který odpovídá požadavkům Evropské unie, odpovídá požadavkům mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána, tak zmlkly z pravé strany spektra debaty o tom, jak tady máme totalitní bývalý zákoník práce, který platí dneska a ve kterém mimo jiné je spousta právě ústavně napadených ustanovení, které vlastně byly podány jako ústavní stížnost. To prostě není řešení, to je určitý proces. A já si myslím, že celkem se dá jednoduše kvalifikovat - odsunout, zrušit, poté začít opět hovořit o tom, že stávající zákoník je totalitní zákoník práce, protože byl v podstatě schválen v naprosto jiných podmínkách, v minulém režimu, a potom výrazným způsobem buď tento zákoník práce zrušit a nahradit jej nějakou velmi jednoduchou normou, která výrazným způsobem omezí práva zaměstnanců a jejich zástupců, což je otevřeným cílem ODS, která dneska je vládní stranou a která to deklarovala ostatně i v rámci své opoziční netolerance a neochoty o čemkoli jednat v době, kdy se tento zákoník práce připravoval.
A já myslím, že každý, kdo si přečte pozměňovací návrhy, které byly odmítnuty celým spektrem Poslanecké sněmovny, a zdůrazňuji celým spektrem Poslanecké sněmovny kromě ODS, která pro tyto návrhy hlasovala, byly výrazným omezením práv zaměstnanců přes možnost výpovědi bez uvedení důvodu až po další věci, které by znamenaly samozřejmě výraznější posílení nejistoty zaměstnance v pracovněprávním vztahu a přenášení podnikatelského rizika na zaměstnance. To je prostě nepřípustné za situace, kdy jednoznačně dochází k čím dále většímu omezení práv zástupců zaměstnanců na spolurozhodování ve firmách a na obsahu informací, které o těchto firmách mají. Takže nevidím žádný důvod k tomu, aby zaměstnanci měli přebírat podnikatelské riziko firmy. Nakonec za to nejsou ani natolik placeni, aby si mohli dovolit toto riziko nést.
Pokud tady hovořil pan ministr Julínek o tom, že to může vyvolat určité problémy ve zdravotnictví, pak můj dotaz zní, co dělali ti ředitelé nemocnic a dalších institucí více než rok, aby se připravili na zavedení nového zákona, když měsíc před jeho účinností říkají, že nejsou připraveni. Neměl by zvážit, jestli takovíto lidé jsou skutečně na těch svých místech oprávněně? A ostatně pokud hovoříme o pracovní pohotovosti na pracovišti, pak to není záležitost, která by byla nová a která by se tady objevila a která by byla výmyslem minulé vlády, kterou bychom vymysleli my. Je to věc, která se táhne již celá léta v rámci evropské směrnice o pracovní době. A nevím, jestli pan ministr Nečas již na nějaké Radě ministrů byl, předpokládám, že ano, tak je to v podstatě agenda, která se projednává na každé Radě ministrů evropských zemí k této problematice. A více než pět let nedošlo k dohodě. Tato tematika se projednávala v Evropském parlamentu a Evropský parlament naopak potvrdil, že chce, aby se pracovní pohotovost na pracovišti platila jako pracovní doba. To přece, pane ministře Julínku, není o tom… Pan ministr není poslanec, pokud vím, tak ho můžu oslovovat. A pane ministře, já bych byl rád, kdybyste mi neskákal do řeči.
Takže pokud jde o pana ministra, tak by si měl taky uvědomit a měl by si ověřit, co by hrozilo České republice v případě, že by toto opatření nebylo zapracováno do českého práva, tak jak odpovídá evropské směrnici, protože už dneska jsou rozhodnuté právní spory ve prospěch zaměstnanců o vyplacení rozdílu doplatku ve výši odměny mezi pohotovostí a mezi prací. Mohlo by to mít například, pane ministře, ve zdravotnictví dopady až miliardových částek pro Českou republiku, které by musely být vyplaceny právě zaměstnancům ve vztahu k jejich pohotovosti na pracovišti, které by nedostali vyplaceno.
Dále bych chtěl zdůraznit, že sociální demokracie jednoznačně vyjádřila stanovisko, že je připravena jednat o případných například legislativně technických úpravách zákoníku práce, protože se nejedná o jednoduchou normu, o nějaký krátký zákon, ale prostě během doby, kdy zákon probíhal legislativním procesem v Poslanecké sněmovně, byly schvalovány jiné zákony, které na zákoník práce navazují, a tudíž stejně jako u jiných zákonů je nutné některé legislativně technické změny provádět. A určitě, pokud s nimi pan ministr Nečas přijde, budou předmětem jednání.
V žádném případě ale nemůže očekávat vláda a ODS, že sociální demokracie přistoupí na omezování práv zaměstnanců, a to obzvláště za situace, kdy mnohá porušování těchto práv, která jsou už dneska stanovena, prakticky se velmi těžko vymáhají, kdy soudy pracovněprávní spory soudí řádově léta, mnozí zaměstnanci se těchto práv ani nedomáhají, protože nechtějí strávit celé roky docházením k soudu a podobně.
Proto jsme přesvědčeni, že nový zákoník - a je překvapením, že vláda, která o sobě tvrdí, že je liberální, že je pravicová, tak odmítá a chce dále udržet zákoník práce, který je na principu "co zákon nedovoluje, je zakázáno". Nový zákoník jednoznačně je na principu, a jinak to nešlo udělat, nešlo to udělat novelizací, ale pouze novým zákoníkem, a to ví určitě i pan ministr Pospíšil, že to jinak nešlo. Proto bylo potřeba přijmout nový zákoník, aby bylo možné změnit tento systém, který dává výrazný prostor pro zaměstnance, zaměstnavatele, zástupce zaměstnanců i zaměstnavatelů, aby si sjednávali tyto podmínky v pracovních, kolektivních nebo jiných smlouvách.
***