(10.00 hodin)
(pokračuje Rath)
Prostě řekněme si to, že naše přirozená nechuť cokoliv měnit někde může být příjemná, zachovává třeba historická jádra měst, ale v těchto věcech je kontraproduktivní a dokonce nebezpečná.
Bohužel ODS jde cestou tzv. nejmenšího odporu. Je nezajímá, že změnu zákoníku práce si přejí lékařské odbory a drtivá většina lékařů, protože cítí, že stav je neúnosný, že to likviduje jejich rodiny, je samé, že to poškozuje jejich pacienty. Chtějí to i ostatní zdravotnické odbory. Nezajímá je to, že to je ochrana spotřebitele, stejně jak jsem říkal, jako nařízení, aby řidič kamionu musel mít přestávky. To jim je prostě jedno. Ale proč by nevyhověli nářku 160 ředitelů nemocnic, pro které to znamená komplikaci, problém? Oni budou muset zůstat třeba teď přes svátky v práci a vyjednávat s primáři a lékaři, jak na to. Prostě, tak proč bychom jim kazili svátky, tak jim radši vyjdeme. A teď jsme u té filozofie. Prostě, ať ODS říká, že ona hájí 160 ředitelů a jejich neschopnost a lenost a nechuť cokoliv měnit a že je nezajímá 15 tisíc doktorů a jejich stovky tisíc pacientů a výsledky. A dámy a pánové, není to tak neřešitelné. V drtivé většině oddělení je to řešitelné, jak jsem říkal, změnou organizace práce. Pokud by někdo nevěděl, já jsem ochoten těm ředitelům dávat konzultace. Jako ministr jsem tak činil.
Současně skutečně se může najít i situace, kde to jde obtížně, ale prosím nezapomínejte, že lékaři a příjem lékaře je ze 40 % tvořen pouze tarifním platem, tím základním platem za jejich základní profesi. Šedesát procent si vydělají z těch služeb a v tomto jsou lékaři v obrovském dilematu. Na jednu stranu vědí, že ty služby jsou příšerné a že je likvidují, na druhou stranu vědí, že bez takového objemu služeb padnou na plat 22 tisíc hrubého. Z toho samozřejmě má každý z nich strach. Takže pokud ředitel to myslí férově a seriózně, tak se s nimi může sejít, zagarantuje jim příjmy a řekne, vážení kolegové, najděte řešení, a oni ho najdou. Najednou budete vidět, že ve službě nemusí být najednou čtyři nebo pět lékařů, ale že tam budou stačit třeba dva. Najednou se zjistí, že spousta věcí jde řešit příslužbou z telefonu doma, co doteď nešlo, a nešlo to proto, že ti lékaři samozřejmě si tím dokompenzovávali své mizerné tarifní platy. A ten ředitel, který problému nerozumí, tak samozřejmě vždycky kapituluje, když já za ním přijdu jako primář a řeknu mu, pane řediteli, pokud já tady nebudu mít pana doktora XY na chirurgii, tak vám budou umírat pacienti a vy si to pak nezodpovíte. Ten ředitel samozřejmě kapituluje, takže místo třeba nutných dvou či jednoho lékaře stálé služby jich tam má nakonec pět, protože oni tak chtějí, protože bez toho si ty peníze nevydělají. To je strašná schizofrenie, strašná volba, kterou trpíme už desítky let. Čili dobrou komunikací a dobrou domluvou s tím lékařským personálem a změnou organizace práce jde vyřešit nějakých osmdesát devadesát procent všech problémů, včetně problému chirurgií, ARO, centrálních příjmů, všeho - dokonce i záchranné služby, o kterých se tady říkalo, že jsou neřešitelné, jsou řešitelné. Prostě v řadě krajů a okresů už to tak řeší. Existuje setkávací systém, tzv. randez-vous systém, kdy na celý okres může místo čtyř lékařů záchranné služby sloužit např. jeden, při dobré organizaci práce, při dobrém technickém vybavení je to zvládnutelné. Ale oni to nechtějí řešit. Další věc je samozřejmě snažit se zapojit i lékaře externisty např. do záchranných služeb, lékaře místních nemocnic ARO. Ti prostě rádi nějakou službu, jednu dvě, i pro rozšíření své odborné erudice jaksi odslouží. A takhle můžeme pokračovat dál. Prostě kde je dobrá vůle a snaha, tam se to vyřeší.
A skutečně může nastat i technicky taková situace, kde prostě přes dobrou vůli, změnu organizace práce to vyřešit nejde. Pak je opět možné sáhnout k osvědčenému receptu, který je ve světě používán a za který se mi posmívala i jedna česká televize, to je použít něco, čemu se říká prostě švarcsystém. Je to tam, kde skutečně objektivně nemohou sehnat jiný personál, nemohou to vyřešit organizací práce a ten lékař třeba pracuje pro dvě záchranky najednou nebo pracuje pro ARO a současně odslouží něco na záchrance. Tak to funguje, prosím vás, prakticky v celém zdravotnictví Spojených států amerických, na tomto principu prostě obchodního vztahu mezi lékařem a daným zdravotnickým zařízením. Já to nechci zavádět v České republice jako normu nebo jako standardní věc, ale v situaci, kdy mně selžou standardní mechanismy, tak to můžu použít a třeba takto bude fungovat pět nebo deset procent nějakých marginálních zařízení. Musím vás informovat, že už mnohé takto fungují dnes. A je celkem běžné, že třeba lékař kvalifikace ARO má obchodní smlouvu třeba se třemi čtyřmi zdravotnickými zařízeními, třeba i jednou záchrankou a chodí k nim pracovat jako samostatný podnikatel. Čili i tato metoda je využitelná.
Čili, dámy a pánové, prosím vás v zájmu ochrany pacientů a v zájmu životů a zdraví zdravotníků, prostě neřešme to postaročesku odsouváním problému, problém se sám nevyřeší, překvapivě, tak se ho snažme vyřešit my aktivně. Díky.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Davidu Rathovi. Před ostatními přihlášenými s přednostním právem hodlá vystoupit ministr zahraničních věcí Alexandr Vondra. Připraví se pan poslanec Lauda. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr zahraničních věcí ČR Alexandr Vondra Děkuji. Pane předsedající, dámy a pánové, já si dovolím na chvilku a řekl bych daleko stručněji než předřečník obrátit vaši pozornost na jiný okruh činnosti státu, než je zdravotnictví, kde se obáváme, že dopady nového zákoníku práce budou enormní, a to zejména dopady, které se týkají finančních nákladů státu, a to je činnost Ministerstva zahraničních věcí.
Jak víte, následkem zrušení institutu pracovní pohotovosti na pracovišti bude doba takto strávená zaměstnancem na pracovišti považována za dobu pracovní. A zabezpečení stávající činnosti ministerstva tak bude vyžadovat enormní zvýšení počtu zaměstnanců Ministerstva zahraničních věcí a s tím související nárůst mzdových nákladů, a to zejména s ohledem na to, že ministerstvo ze zákona je nuceno pracovat a chránit různé utajované skutečnosti a zároveň ze stejných nebo podobných zákonů zajišťovat objektovou bezpečnost. Čili podle našich odhadů si změna vyžádá navýšení počtu zaměstnanců - a teď poslouchejte dobře - o 550 osob v resortu, který má dohromady ani ne dva tisíce lidí, a s tím souvisejících mzdových nákladů o přibližně 700 milionů korun v resortu, který má jeden z nejnižších rozpočtů, zhruba 4,5 miliardy nebo 5 miliard. Proč? Zejména proto, že zabezpečení fyzické přítomnosti na zastupitelských úřadech České republiky v zahraničí pro splnění povinností vyplývajících z vyhlášky Národního bezpečnostního úřadu č. 339/1992 Sb., o objektové dokumentaci, kterou se provádí zákon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností. Tento předpis výslovně stanoví mimo jiné povinnost fyzické ostrahy objektu v kategorii se stupněm utajení dokumentů důvěrné nejméně jedním pracovníkem 24 hodin denně a u objektů kategorie tajné nebo přísně tajné je třeba tuto činnost zabezpečovat nepřetržitě nejméně dvěma pracovníky. Vynásobíme-li tuto povinnost vyplývající ze zákona počtem příslušných pracovníků a následně to vynásobíme počtem zastupitelských úřadů, docházíme zde k potřebě navýšit počet našich pracovníků v zahraničí nejméně o 550 osob.
***