(9.30 hodin)
(pokračuje Nečas)
Pokud se týče dalších zákonů, především zákona číslo 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, je zde problém jeho provázanosti se zákoníkem práce, pokud jde o zabezpečení zaměstnanců v době prvních 14 dnů v době dočasné pracovní neschopnosti, jak jsem o tom již hovořil. Účelné by bylo posouzení dopadů povinnosti nového zákona především na malé a střední zaměstnavatele, aby nebyli zatíženi neúměrnými administrativními povinnostmi. Nový zákon o nemocenském pojištění je finančně náročnější než dosavadní úprava, což se jen částečně řeší novelou zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, kterou schválila Poslanecká sněmovna na minulé schůzi.
Úpravu praktického provádění nemocenského pojištění by bylo žádoucí doladit podle poznatků z dosavadní přípravy aplikace nového zákona. Je proto důvodné posunout i účinnost zákona o nemocenském pojištění, respektive minimálně, pokud by Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas se senátní verzí zákona o nemocenském pojištění, která nám bude předložena zpět do Poslanecké sněmovny.
Pokud jde účinnost zákona č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, posun účinnosti tohoto zákona navazuje pak na posun účinnosti zákona o nemocenském pojištění, neboť organizačně, technicky a personálně nemohou správy sociálního zabezpečení zavádět současně dva nové systémy. Proto účinnost zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců byla o jeden rok posunuta oproti účinnosti zákona o nemocenském pojištění a tento posun účinnosti se navrhuje zachovat.
Vzhledem k tomu, že do konce roku 2006 zbývá velmi krátký čas, tak žádost byla předložena s možností schválení již v prvním čtení. Je skutečností, že tato varianta byla zablokována v Poslanecké sněmovně, a proto bych chtěl vyzvat Poslaneckou sněmovnu, aby maximálním možným způsobem zkrátila termín projednání těchto zákonů.
Chci, dámy a pánové, znovu zopakovat, že cílem odsunutí platnosti zákoníku práce není opět otvírat konfliktní a politicky problematické body, které jsme si tady vyříkávali především na konci minulého volebního období. Účelem tohoto návrhu zákona je odstranění největších a hrubých nedostatků, kterých je v tomto zákoně více než mnoho.
Chci znovu zopakovat, že v tuto chvíli již návrhy na nezbytné legislativní a právně technické změny v zákoníku práce, které neotvírají právě ony politicky problematické body, obsahují již více než 80 novelizačních bodů a s tím související novely dalších 14 zákonů. A znovu to opakuji, ještě bez toho, aby rozhodl Ústavní soud o protiústavnosti některých ustanovení nového zákoníku práce.
V tuto chvíli první pracovní verze sněmovního tisku, který bude upravovat tyto nejvážnější legislativní, právní a technické pochybení nového zákoníku práce, obsahuje 42 normovaných stran formátu A4. Již z tohoto údaje, paní poslankyně a páni poslanci, je zjevné, že novela, kterou bude muset nový zákoník práce projít, není pouze dílčí opravou několika chyb nebo chybiček v zákonu, ale je to rozsáhlá úprava obrovského množství právních, technických a legislativních omylů, chyb a přehmatů, které byly způsobeny hektickým projednáváním tohoto zákoníku práce.
Proto bych chtěl opakovaně, paní poslankyně a páni poslanci, vyzvat Poslaneckou sněmovnu k tomu, aby se zachovala rozumně, moudře, posunula účinnost tohoto zákona, nového zákoníku práce, využila této časové prodlevy k opravě závažných chyby, omylů a nedostatků, které byly způsobeny v průběhu projednávání, a takto opravený zákoník práce pustila do další činnosti.
Dámy a pánové, apeluji na zdravý rozum Poslanecké sněmovny. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu místopředsedovi vlády a ministru práce a sociálních věcí Petru Nečasovi. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Miroslav Opálka. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji. Pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové, vážení členové vlády, k jednotlivým zákonům, které jsou předmětem jednání tohoto bodu, se na půdě Poslanecké sněmovny, v odborné veřejnosti i v médiích vedly dlouhé diskuse. Nebudu proto zdržovat a pokusím se je zarámovat, tyto souvislosti, do některých vztahů.
Návrh vládního zákona až na některé úpravy zákona č. 189/2006 Sb. v podstatě posouvá účinnost o jeden rok zákoníku práce a jeho souvisejícího zákona, zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, zákona o úrazovém pojištění a jeho souvisejícího zákona, zákona o nemocenském pojištění a jeho souvisejícího zákona. Jde tak v jednom návrhu o přímou novelu sedmi platných obsáhlých právních norem a prostřednictvím tří souvisejících zákonů vlastně o novelu několika desítek zákonů. Sdělovací prostředky se většinou věnují pouze zákoníku práce, ale v jeho zákrytu je daleko zásadnější zásah do účinnosti reformního pracovního a sociálního práva. Tento zásah je frontální, probíhá na různých úrovních, nejen v Poslanecké sněmovně, ale až po Ústavní soud.
Ano, návrh zcela koresponduje s předvolebními sliby ODS, že pokud se dostane tato strana k moci, řada zákonů bude zrušena. Rozložení sil v Poslanecké sněmovně však není tak jednoznačné, a proto je třeba zákony zatím odložit. Skutečnost, že tento návrh byl do Sněmovny doručen až 13. listopadu a dělá si ambici, že vyjde ve Sbírce zákonů ještě koncem prosince, je vskutku sebevědomá.
Jaký to má vliv na právní prostředí a na kroky těch, kteří již přizpůsobili svá jednání dle nových norem, netřeba podrobně rozvádět. Nejde jen o kolektivní vyjednávání. Vzpomenu i nízkou autoritu právních předpisů, rozpor s požadavky předvídavosti práva a promarněné peníze. Jsem přesvědčen, že rizika spojená s odložením účinnosti zákona jsou větší než naděje na bezchybnost či systémovou změnu. Je to smutné, ale čas ukazuje, že většina zákonů potřebuje korekci novely. Není divu, když Parlament České republiky má často v porovnání s jinými parlamenty rekord v krátkosti času na vyprodukování nové normy.
A že se různí názory jednotlivých společenských skupin na to či ono řešení? Tak to prostě chodí. Žádné řešení nemůže uspokojit úplně všechny. Jde však o to, aby bylo řešení v souladu s Ústavou České republiky. A o tom, zda to tak je, či není, může rozhodnout pouze Ústavní soud, na což upozornila i Legislativní rada vlády.
Chtěl bych ještě připomenout, že Legislativní rada vlády, jak hovořil pan místopředseda vlády, zasedala až po usnesení vlády, což je nezvyklé, a že její stanovisko nebylo přijato všemi hlasy. Jsem dalek toho, abych bagatelizoval problémy. Přesto si myslím, že jde v této chvíli více o otázku politickou než právní.
Vláda nepředložila úpravu jednotlivých věcných a právních norem a legislativních chyb, i když je vyčísluje prostřednictvím médií. V důvodové zprávě sněmovního tisku 87 však nic konkrétního nenajdete. Jen upozornění na případné kolize s jinými zákony. Až tisk 105, který jsme nedávno obdrželi, se snažil o jakousi inventuru závad. Přitom ve Sbírce zákonů vyšel zákoník už v měsíci červnu. Vláda pracuje tři měsíce. Myslím si, že na technickou novelu těch největších problémů, jak zde zdůrazňoval pan místopředseda vlády, byl čas a mohli jsme se dneska bavit věcně.
Názory legislativců se různí stejně jako názory praxe. Mohl bych zde dokladovat pro i proti, různé výzvy. Přikláním se k těm, kteří konstatují, že problémy lze řešit výkladem a podzákonnými normami a následně přípravou tzv. technické novely. Problém jen bude domluvit se, co si kdo pod pojmem technické novely představuje.
***