(9.20 hodin)
(pokračuje Nečas)

Pokud jde o ústavní pochybnosti, je potřebné upozornit na některé z nich, a musím říci, že podstatně větší počet těch ústavních pochybností, než tady zmíním v tomto svém vystoupení, je předmětem celé řady ústavních stížností, které byly a možná ještě budou podány na tento zákoník práce. Pokud jde tedy o tyto ústavní pochybnosti, je potřebné upozornit na uzavírání kolektivní smlouvy za všechny zaměstnance, to znamená i za ty, kteří nejsou odborově organizováni, možnost zaměstnavatele uzavřít kolektivní smlouvu jen s největší odborovou organizací, která u něj působí, nemožnost toho, aby u zaměstnavatele vedle sebe existovaly odborová organizace, rada zaměstnanců a zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví jakožto orgány, které ze zákona zastupují zaměstnance, právo kontroly vykonávané u zaměstnavatelů odborovými organizacemi nad stavem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednání odborové organizace působící u zaměstnavatele v individuálních pracovněprávních vztazích i za zaměstnance, kteří nejsou odborově organizováni.

V případě nových zákonů, které měly být schváleny a k jejichž schválení nedošlo, je třeba upozornit na neschválení antidiskriminačního zákona. Nová úprava týkající se rovného zacházení se zaměstnanci a zákazu jejich diskriminace způsobí zhoršení v tom, že v právním řádu budou chybět kromě nedefinování forem diskriminace a obtěžování také právní nástroje směřující k ochraně zaměstnance před diskriminací a obtěžováním, to znamená možnost podat žalobu na zaměstnavatele o tzv. nemajetkovou újmu, kterou obsahuje ustanovení § 7 odstavec 4 dosavadního zákoníku práce. Tento nedostatek vyvolá rovněž problémy ve vztahu k Evropské unii, neboť nebudou splněny požadavky některých směrnic Evropských společenství. Právní úprava podle dosavadního zákoníku práce je plně harmonizována, kdežto nová úprava bude harmonizována pouze částečně.

Jiným příkladem je, že nebyl schválen zákon o zdravotní péči, který předpokládal vytvoření zařízení pracovního lékařství, která by měla posuzovat zdravotní stav zaměstnance. Tato zařízení nebudou tudíž existovat, avšak nový zákoník práce i zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci však s těmito zařízeními počítají a odkazují na ně. Jinými slovy - a chci to zdůraznit - zákoník práce se odkazuje na zákony, které neexistují, které vůbec nejenže nejsou v platnosti nebo v účinnosti, ale které vůbec neexistují.

V případě neprovázanosti nové úpravy pracovněprávních vztahů s jinými novými zákony je třeba poukázat např. na problém, který se týká odměňování ve veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních podle zákona číslo 245/2006, který, pravda, byl napaden úspěšně u Ústavního soudu. Jedním z důsledků této neprovázanosti mj. je i to, že v těchto ústavních neziskových zdravotnických zařízeních by byly smluvní platy, což jeho předkladatelé určitě nezamýšleli.

K nepřesnostem nového zákoníku práce patří např. to, že při úpravách jeho textu před schválením došlo k tomu, že bylo nechtěně vyloučeno použití vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství podle zákona o nemocenském pojištění a bylo stanoveno, že doplatek ke mzdě nebo platu v případě převedení zaměstnankyně na jinou práci ze zdravotních důvodů, je-li dosahovaná mzda nebo plat nižší, má hradit zaměstnavatel. Přitom na jiném místě v novém zákoníku práce se s vyrovnávacím příspěvkem v těhotenství a mateřství počítá. Jinými slovy, opět se odkazuje na něco, co ve skutečnosti neexistuje. Doplatek mzdy nebo platu je však přenesen ze systému nemocenského pojištění na zaměstnavatele, který by tento doplatek hradil ze svých prostředků. Chci zdůraznit, že tady zcela zjevně se jedná o omyl, o nedopatření, protože vznikl v průběhu projednávání druhého čtení v Poslanecké sněmovně.

Mezi významné nové úpravy v zákoníku práce patří poskytování náhrady mzdy, platu nebo odměny zaměstnavatelem jeho zaměstnanci po dobu prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti. Tato náhrada má příslušet ve stanovené procentní výši průměrného výdělku upraveného podle redukčních hranic používaných v nemocenském pojištění. Problémem však je, že redukční hranice v nemocenském pojištění jsou vztaženy k dennímu vyměřovacímu základu, zatímco v zákoníku práce je průměrný výdělek hodinový, přičemž chybí úprava přepočtu denních redukčních hranic na hodinové pro účely zákoníku práce.

Další nepřesností je to, že do nového zákoníku práce byla převzata úprava pracovních podmínek zaměstnanců podle dosavadního zákoníku práce. Podle této dosavadní úpravy, účinné do 31. 12. 2006, jsou zaměstnavatelé povinni vytvářet pracovní podmínky, které umožňují bezpečný výkon práce, odstraňovat rizikové a namáhavé práce a zřizovat, udržovat a zlepšovat zařízení pro zaměstnance včetně vzhledu a úpravy pracovišť. V pojetí úpravy nového zákoníku práce vycházejícího ze zásady "co není zákonem zakázáno, to zákon dovoluje", kdy na základě pozměňovacího návrhu došlo ke specifikaci jeho povinných nařizujících ustanovení, vyvolává staronová úprava vážné obavy z toho, že bude moci být zneužívána zaměstnavateli k obcházení daňového základu pro účely daně z příjmu jeho neúměrným snižováním.

Nedostatky v novém zákoníku práce vykazují rovněž jeho přechodná ustanovení. Tak například podle dosavadního zákoníku práce činí nejnižší výměra odstupného při rozvázání pracovního poměru dvojnásobek průměrného výdělku a podle nového zákoníku práce trojnásobek průměrného výdělku. Kromě toho byl v novém zákoníku práce na základě poslaneckého pozměňovacího návrhu zaveden nový titul pro výplatu odstupného, jestliže byl pracovní poměr rozvázán ze zdravotních důvodů, a to ve výši 12násobku průměrného výdělku. Nová úprava týkající se výplaty odstupného se vztahuje i na pracovněprávní vztahy, které byly založeny podle dosavadního zákoníku práce, čili před 1. 1. 2007.

V novém zákoníku práce se nepočítá s výslovnou úpravou souběžných pracovních poměrů a vedlejších pracovních poměrů, což umožňuje uplatnění zásady "co není zákonem zakázáno, to zákon dovoluje". Ale podle dosavadní úpravy se při skončení vedlejšího pracovního poměru neposkytuje odstupné. Při skončení dalšího pracovního poměru zaměstnance, dosavadního vedlejšího pracovního poměru, ve kterém by se pokračovalo i po 31. 12. 2006, by však odstupné zaměstnanci vyplaceno být muselo.

V obou uvedených případech v době založení těchto pracovněprávních vztahů zaměstnavatel s účinky nové právní úpravy nemohl počítat, neměl by proto nést jeho finanční dopad.

Jiným problémem nepřesnosti přechodných ustanovení je nemožnost toho, aby nárok na náhradu nákladů na výživu pozůstalých, který vznikl podle dosavadního zákoníku práce, bylo možné řešit podle úpravy nového zákoníku práce, jestliže by to bylo pro pozůstalé výhodnější. V novém zákoníku práce chybí v přechodných ustanoveních rovněž možnost, aby do doby nabytí účinnosti zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců bylo možné pro zjištění průměrného výdělku zaměstnance vyjít z rozhodného období, kterým bude předchozí kalendářní rok, bude-li to pro něho výhodnější.

Důležité je v této souvislosti připomenout, že nedostatky přechodných ustanovení nového zákoníku práce nebude možné po nabytí jeho účinnosti už nikdy napravit a dopadnou především na zaměstnance, ale také částečně na zaměstnavatele.

Dne 19. 10. 2006 projednala na moji žádost problémy nové úpravy pracovněprávních vztahů rovněž Legislativní rada vlády jako expertní nepolitický orgán, která ve svém stanovisku uvedla - cituji: Legislativní rada vlády vyjadřuje podle článku 2 písmeno c) statutu Legislativní rady vlády, že s ohledem na rozsah a závažnost problémů obsažených v nové právní úpravě pracovních vztahů je namístě odložit účinnost této právní normy a zákonů s ní souvisejících, neboť jejich uvedení do praxe by vyvolalo obtížně řešitelné problémy. V návaznosti na to pak Legislativní rada vlády doporučuje zpracovat a předložit návrhy příslušných zákonů. Legislativní rada vlády má za to, že odložení účinnosti zákonů není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, chci vás ubezpečit v tom, že vládě v žádném případě nejde o demontáž zákoníku práce ani o jeho nahrazení občanským zákoníkem, i když je jí tento záměr podsouván. Jedná se o to, aby v časovém prostoru, který by odložením nabytí účinnosti vznikl, mohly být zjištěné nedostatky na základě návrhu zákona, který by byl řádně projednán a posouzen také v Radě hospodářské a sociální dohody, odstraněny.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP