(12.00 hodin)
(pokračuje Exner)
Navrhuji, aby se o tomto usnesení Poslanecké sněmovny hlasovalo po částech. Chci jednoznačně prohlásit, že takové usnesení samozřejmě na věky nevylučuje cizí vojenskou základnu na území České republiky, protože Poslanecká sněmovna nebo orgány České republiky mohou přijmout jiné usnesení v odůvodněných případech.
A nyní mi dovolte, abych se částečně také vyjádřil k tomu, jak reagoval ministr zahraničních věcí pan Alexandr Vondra na předchozí debatu. Opravdu v roce 1999 při projednávání vstupu ČR do Organizace Severoatlantické smlouvy v této Poslanecké sněmovně jsme byli seznámeni s prohlášením této organizace, a to se snad vztahuje i na jednotlivé členské státy, mezi nimiž jsou samozřejmě i Spojené státy americké. Severoatlantická aliance, a tudíž ani její jednotlivé státy nepotřebují na území nových členských zemí ani jaderné zbraně, ani rozmístění jednotek nebo základen. Myslím si, že bychom se měli na toto prohlášení odvolat a být připraveni ho i nadále akceptovat, protože od té doby se ve středoevropském prostoru žádným zásadním způsobem situace nezměnila.
Za druhé bych chtěl konstatovat, že samozřejmě to je plným právem Spojených států amerických poté, co vypověděly v roce 2002 smlouvu ABM a vybudovaly svůj systém protiraketové obrany. Jisté ovšem je, že jiné země, které se případně balistickými raketami cítí ohroženy, budou budovat také jiné systémy. Je to otázka let, kdy na určitý systém, který se jako útočný nebo obranný - prostě vojenský systém - ve světě objeví, se reaguje mezi politickými, příp. vojenskými protivníky podobným nebo jiným systémem, který na něj má reagovat. Například na konstrukci atomové zbraně reagoval tehdy Sovětský svaz v podstatě v průběhu několika let. Na konstrukci vodíkové zbraně už to bylo za daleko kratší dobu. Podobně otázka mezikontinentálních balistických raket. Rusko dokonce prohlásilo už v době, kdy prezident Reagan vyhlásil tzv. strategickou obrannou iniciativu zaměřenou na rozmístění prostředků ve vesmíru, že budou reagovat na příslušný systém také svými kroky.
Mám tady prohlášení z nedávné doby pana Sergeje Kortunova, který je předsedou výboru pro plánování zahraniční politiky v Rusku, který upozorňuje na to, že vznik takového systému musí vést k obnovení prací na zbraňových systémech, které by efektivně zabránily nebo neutralizovaly systém antibalistických raket Spojených států amerických. Dokonce prezident Ruské federace Vladimír Putin ve své zprávě o stavu země v letošním roce prohlásil, že práce jsou už na cestě, že začalo vytváření manévrovatelných bojových jednotek, které budou mít nepředpokládatelnou letovou trajektorii pro potenciální protivníky. A součástí toho jsou prohlášení ruských generálů, která mluví o tom, že nejlacinější možností, jak reagovat na takovou situaci, je vytvoření řady aktivních a pasivních opatření pro ochranu ruských strategických nukleárních zbraní.
Analogicky samozřejmě budou jednat i jiné země. Konkrétně zárodky podobných prohlášení a informace se objevují z Čínské lidové republiky. V EU je známo, že aktivně fungují v této oblasti především Spolková republika Německo a Itálie, které, jak je známo, vyvinuly systém ochrany proti raketám středního doletu, který se má stát příp. i základem obrany celé Severoatlantické aliance v Evropě. Podobně pracuje v této oblasti Velká Británie.
Dovolte mi také, abych vás seznámil s tím, co na mezinárodní konferenci pořádané Ústavem mezinárodních vztahů v letošním roce 19. října na Ministerstvu zahraničních věcí prohlásil polský expert Olaf Osica, který seznamoval s tím, jak probíhá k této problematice diskuse v Polské republice. Informoval účastníky této mezinárodní konference o tom, že diskuse v Polsku v zásadě vyúsťuje do tří základních možností.
Za prvé říkal, že se může stát, že se Polsko rozhodne pro účast na americkém systému národní raketové obrany. Ale zároveň informoval, že to je nepravděpodobné, protože názor veřejnosti je proti takovému řešení, a navíc upozornil na některé nové problémy ve vztazích Spojených států amerických a Polska.
Za druhé informoval o tom, že se uvažuje, že by Polsko jaksi zobchodovalo souhlas s účastí na tomto projektu, a to především prostřednictvím offsetů nebo podobných organizací. Zdálo se ale, že požadavek, který by teď byl v této věci vznesen, by nebyl pro Spojené státy americké přijatelným řešením. A dokonce uváděl, že v tomto směru je zkušenost z minulosti nepříznivá, kdy nakonec Polsko za pět opotřebovaných herkulesů udělalo to, co Spojené státy americké v určité době chtěly. Navíc by souhlas Polska mohl znamenat nežádoucí roztržku s Ruskou federací.
Pro mě osobně byl nejdůležitější třetí závěr, který řekl. Řekl asi toto: Polské veřejnosti i polským politickým kruhům se zdá, že nejlepší by bylo, kdyby Polsko nakonec nebylo o nic požádáno. To by bylo nejpřijatelnější, a spoléhá na to, že nový směr ve Spojených státech v tomto směru se může projevit.
Pokud jde o rozmístění těchto systémů v Japonsku, tak skutečně - rakety na křižníku jsou již v japonském přístavu a jeden radar umístěný na japonském území je modernizován tak, aby mohl být zapojen také do systému, o kterém tady mluvíme. Zároveň je ale potřeba říci, že se ozývají protesty japonské veřejnosti jak proti trvalému zakotvení příslušné lodi v japonském přístavu, tak proti modernizaci radaru.
Pokud jde o Dánsko a Velkou Británii, o nichž se zmiňoval ministr zahraničních věcí, je potřeba konstatovat, že tyto země po poměrně podrobných jednáních nakonec souhlasily s novým možným využitím, příp. rekonstrukcí stávajících radarových zařízení již dlouhou dobu na jejich území umístěných.
Já osobně se také domnívám, že je velmi dobře, že se pan ministr zahraničních věcí Alexandr Vondra hlásí ke svému včerejšímu prohlášení: když budou chtít občané rozhodnout, aby rozhodli, ať už pozitivně nebo negativně. Jenom je potřeba v případě, že nebude rozhodnuto na vládní úrovni, že se systému nezúčastníme, dát jim k tomu opravdu v referendu šanci.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byl pan poslanec Václav Exner. S faktickou poznámkou pan poslanec Petr Pleva, s řádnou přihláškou do podrobné rozpravy pan poslanec Pavel Hrnčíř.
Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já bych chtěl jenom odpovědět vaším prostřednictvím panu kolegovi Exnerovi, že Sovětský svaz skutečně reagoval velmi rychle na tvorbu jaderných zbraní Spojenými státy. Dokonce tak rychle, že vodíkovou bombu měl použitelnou jako první.
***