(11.50 hodin)
(pokračuje Vondra)
Pokud jde o poznámky paní poslankyně Konečné, v barvitých obrazech tu líčila, jak takové základny vypadají. Já pochybuji, že by někdy nějakou navštívila, ale vede mi to k návrhu nebo postoji, že by možná bylo dobré časem se pokusit s americkou stranou zorganizovat pro skupinu poslanců návštěvu některých těchto zařízení, ať už ve Spojených státech anebo v Evropě. Mluví se o těch radarech, i tady by to nebylo nic nového pod sluncem. Podobné radarové stanice existují a slouží ve prospěch prvků té protiraketové obrany v Japonsku, v Dánsku i ve Velké Británii.
Michaela Kocába jsem se neptal, ale nedávno jsem mluvil o té věci s Václavem Havlem, s kterým Michael Kocáb při odsunu ruských vojsk spolupracoval, a postoj Václava Havla je v této věci jednoznačný. Měli bychom se chovat jako řádní spojenci a nikoliv strkat hlavu do písku nebo přebírat spoluodpovědnost v této věci odmítat. Naopak, měli bychom se k tomu postavit čelem.
Byla připomenuta včerejší diskuse v souvislosti s interpelací pana poslance Exnera. Zde chci zdůraznit, že jsem jasně řekl včera, že budeme trvat na tom, aby Ruská federace naplnila své závazky, které učinila v roce 1999 v Istanbulu, tedy stáhla svá vojska z Moldávie a z Gruzie, a při té příležitosti jsem řekl, že tato vojska jsou tam v rozporu s přáním jak lidu, tak i demokraticky zvolených orgánů těchto zemí, což v případě umístění protiraketových prvků na našem území by nebylo na místě, protože samozřejmě předpokládáme, že to je možné, jedině pokud se ve prospěch toho vysloví Parlament České republiky, tedy oběma komorami kongresu.
Co mě vedlo k tomu, že jsem nedávno v médiích vyslovil svůj názor, že radarová stanice je prvek, na kterém bychom se mohli shodnout, je mimo jiné to, že z různých výzkumů veřejného mínění vyplývá, že v této věci česká veřejnost se nestaví odmítavě, že padesát šedesát procent obyvatel by s umístěním takovéto radarové stanice souhlasilo.
Pokud jde o názor, který jsem také v médiích tlumočil, že se domnívám, že rozdělení toho systému na více států by bylo vhodné, ano, domnívám se, že by to bylo vhodné, protože samozřejmě by to posílilo alianční rozměr tohoto systému.
Pokud jde o to, co tady říkal pan poslanec Liška. Podívejte, když se nám podařilo alianci přesvědčit, aby se rozšířila a přijala nové členy jako Polsko, Českou republiku, Maďarsko, Slovensko a podobně, tak nám mimo jiné nešlo o to, jenom získat bezpečnostní garance, a získali jsme tímto rozhodnutím bezpečnostní garance typu, který jsme nikdy v historii předtím neměli, ale šlo nám i o to, alianci posílit, zajistit, aby se NATO neproměnilo s koncem války jenom v jakousi vyčpělou byrokratickou instituci, nebo jinými slovy, aby ti, kteří tvoří páteř aliance, v ní viděli nadále svůj smysl, byli ochotni do ní investovat politicky, materiálně i jinak. Protože je samozřejmě možné si představit, že sice budeme členy NATO, ale NATO nebude bráno vážně, a tudíž článek 5 a ochota jednotlivých signatářů nebo aktérů této instituce vzít se za spojence v dobách jeho ohrožení může být oslabena.
Já jsem osobně přesvědčen, že tady touto diskusí se dostáváme do momentu, kdy se skutečně budeme muset vážně zamyslet. Spojené státy investovaly do evropské bezpečnosti a ochrany před sovětskou expanzí po celou dobu studené války nesmírně velký kapitál, a pokud ony jednou žádají své evropské spojence o pomoc, a řekl bych, že to je ta druhá strana mince, tak nelze tvrdit to, co tu řekl pan poslanec Hamáček, že prostým odmítnutím nemůžeme naše vztahy v žádném případě se spojenci jakkoliv ovlivnit. Já si myslím, že takovéto tvrzení není tak jednoduché a stojí za to se k této debatě postavit více s otevřeným hledím.
A zaznělo tu - jestřábi ve Sněmovně. Já nejsem žádný jestřáb. Já si myslím, že toto je realistické stanovisko, to není stanovisko idealisty nebo nějakého ocelového jestřába.
Přes všechny tyto mé poznámky nemění se nic na tom, co jsem tu řekl, že v jednáních nenastal žádný posun a ani k žádným zásadním jednáním nedocházelo, to, k čemu tady padl dotaz. Samozřejmě my se americké strany průběžně ptáme, zda došlo k nějakému posunu. Zatím jsme byli vždy ujištěni, že zatím k žádnému posunu nedošlo.
Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru zahraničí Alexandru Vondrovi. Otevírám podrobnou rozpravu, vidím faktickou poznámku k podrobné rozpravě Kateřiny Konečné a mám tam písemnou přihlášku Václava Exnera. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji. Pane předsedající, kolegyně a kolegové, já musím technicky reagovat, protože pan kolega Vondra nám ukázal, že ta debata nemá být oboustranná a že si vzal až to závěrečné slovo. Já bych ho chtěla jenom upozornit, že bych byla velmi ráda, kdybych se na podobnou základnu mohla jet podívat a mohla zjistit, že jsem měla pravdu, protože ty materiály vycházejí z amerických zdrojů, ale myslím si, že to nebude možné, protože ze zkušeností posledních čtyř let ze zahraničního výboru komunističtí poslanci do Spojených států amerických ne že nedostali vízum, ale tehdy byli vyzváni, když tam zahraniční výbor jel, aby se této cesty neúčastnili, protože demokracie ve Spojených státech amerických je tak dalekosáhlá, že se bojí svých oponentů, a protože by americká strana zrušila některá jednání. Pokud demokracie ve Spojených státech amerických se posunula, já budu velmi ráda svědkem toho, co předvedou. To byla má osobní zkušenost z jednání zahraničního výboru z let 2002 až 2006, kdy kolega Exner byl de facto vyškrtnut na poslední chvíli z oficiální služební cesty naší Poslanecké sněmovny. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní kolegyni Konečné včetně dodržení časového limitu pro technickou poznámku. Řádnou přihlášku do podrobné rozpravy má pan poslanec Václav Exner. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Václav Exner: Pane místopředsedo, členové vlády, dámy a pánové, za prvé prohlašuji, že se velice rád pojedu podívat na základnu ať už ve Spojených státech, Japonsku nebo kdekoliv jinde, když nám to pan ministr zahraničních věcí Vondra vyjedná. Musím také konstatovat, že už jednou jsem vízum jako člen delegace České republiky, nikoliv Parlamentu, do Spojených států amerických dostal a že to byla cesta velice zajímavá.
Nicméně mi dovolte, abych přednesl návrh jménem poslaneckého klubu KSČM k této věci. Navrhujeme, aby Poslanecká sněmovna přijala prohlášení o cizích vojenských základnách na území České republiky, a to usnesením. Ten návrh zní následovně:
Prohlášení: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky deklaruje svou vůli nezřizovat žádné cizí vojenské základny na území České republiky. V souvislosti s tímto prohlášením žádá prezidenta a vládu České republiky,
a) aby v zahraniční a bezpečnostní politice České republiky respektovali toto prohlášení,
b) aby nepokračovali v jednání se Spojenými státy americkými o možném umístění prvků národní raketové obrany National Missile Defence na území České republiky.
***