Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2006 – 2010

(10.40 hodin)

Poslankyně Kateřina Jacques: Pane předsedající, dámy a pánové, já se vám velice omlouvám za tento nástup i za zastřený hlas. Běžím ze Senátu, kde jsem byla jako zástupce navrhovatelů s naším materiálem týkajícím se jednacího řádu, tak mi to, prosím, odpusťte.

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s přístupem Druhý dodatkový protokol k Úmluvě na ochranu kulturních statků za ozbrojeného konfliktu, přijatý dne 26. března 1999 na diplomatické konferenci v Haagu, je druhým protokolem k úmluvě, která u nás platí již od roku 1958. Na základě dosavadních zkušeností byl vypracován a 26. března 1999 podepsán druhý protokol, který úmluvu doplňuje a konkretizuje opatření na ochranu kulturních statků, zřizuje výbor na ochranu kulturních statků za ozbrojeného konfliktu, definuje vojenský cíl a detailněji upravuje odpovědnost stran.

Úmluvu podepsalo 114 států a druhý protokol ratifikovalo dosud 38 zemí.

Pro Českou republiku neznamená druhý protokol žádnou zásadní změnu, protože povinnosti jím ukládané jsou stejné jako ty, k nimž Česká republika přistoupila v rámci Ženevské úmluvy z roku 1949 a jejího protokolu z roku 1977.

Příklady z války v Afghánistánu, jakými bylo například zničení buddhistických soch v Bamjánu či rabování muzeí a památek, například vykopávek starověkého Babylonu během války v Iráku, ukazují, jak důležitá je mezinárodní ochrana kulturního dědictví pro jeho zachování pro další generace.

Druhý protokol je z globálního hlediska důležitou smlouvu, vychází ze zkušeností z praxe a napravuje nedostatky samotné úmluvy a jejího prvního protokolu.

Organizační výbor navrhl 25. 11. přikázat tuto smlouvu k projednání zahraničnímu výboru. Vřele vám, paní poslankyně a páni poslanci, doporučuji, abyste tento protokol přijali a přikázali materiál k projednání výše zmíněnému výboru. Děkuji.

Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Poprosím vás, paní poslankyně, posaďte se ke stolku zpravodajů.

Já bych jenom ještě rád uvedl na správnou míru ty body, ve kterých budeme pokračovat. Hovořil jsem o bodu 30 a ten jsme přeřadili na zítřek, to znamená na 1. 12., takže posledním bodem bude 29 a pak bude bod 42.

Nyní otvírám obecnou rozpravu, do které nemám žádné přihlášky. Z místa se hlásí? Nikdo se nehlásí. Podrobnou rozpravu uzavírám. Případná slova navrhovatele a zpravodaje asi nejsou zapotřebí, protože žádná rozprava neproběhla.

Nyní se budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání zahraničnímu výboru. Má někdo jiný návrh? Nevidím.

Budeme tedy hlasovat. Kdo souhlasí s tím, aby předložený návrh byl přikázán zahraničnímu výboru, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti? Děkuji.

Hlasování pořadové číslo 61. Z přítomných 186 poslanců pro návrh 128, proti nikdo. Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání zahraničnímu výboru.

Děkuji paní zpravodajce, děkuji panu navrhovateli.

Přikročíme k bodu

Prosím, aby úvodní slovo přednesl pan ministr Petr Gandalovič, protože pan ministr Vondra a pan ministr Langer jsou omluveni. Pane ministře, prosím, máte slovo.

Ministr pro místní rozvoj ČR Petr Gandalovič Pane předsedo, dámy a pánové, opět v zastoupení ministra zahraničí si dovoluji vám navrhnout k odsouhlasení Dohodu mezi Českou republikou a Organizací spojených národů o relokaci svědků Mezinárodního trestního tribunálu. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii se sídlem v Haagu je soudním orgánem zřízeným rezolucí Rady bezpečnosti č. 827 ze dne 25. května 1993. Jeho úkolem je vyšetřování a potrestání osob odpovědných za vážné porušení práv a ozbrojených konfliktů na území bývalé Jugoslávie. Česká republika, jak víte, se na jeho činnosti aktivně podílí a do roku 2004 byla paní doktorka Ivana Janů dokonce soudkyní tohoto tribunálu.

Předloženou dohodu k ratifikaci a relokaci, čili přemísťování svědků, sjednávají členské státy OSN za účelem zajištění ochrany osob svědčících v průběhu soudních procesů, které probíhají před tímto haagským tribunálem. Tato dohoda vychází ze standardizovaného vzoru, který již dnes uzavírá tribunál s jednotlivými partnerskými státy. Návrh dohody byl z české strany předmětem několika připomínek, které zástupci soudního tribunálu akceptovali. Přestože bude dohoda prováděna přímo Mezinárodním soudním tribunálem, je nezbytné ji uzavřít s Organizací spojených národů, protože tribunál nedisponuje vlastní mezinárodněprávní subjektivitou.

Předmětem dohody je umožnit požádat Českou republiku o přijetí takzvané relokované čili přemístěné osoby a stanovit režim, jakým se vyřízení žádosti a případný pobyt této osoby na území České republiky bude řídit. Text je formulován tak, že Česká republika nemá závazek uvedenou osobu přijmout. Uvedenou žádost Česká republika nejprve posoudí a v případě, že dojde k závěru, že relokovanou osobu může přijmout a zajistit požadovaný režim, na žádost odpoví kladně. O tom budou rozhodovat Ministerstvo vnitra a Policie České republiky. Schválením této smlouvy Česká republika vyjádří podporu nejen Mezinárodnímu trestnímu tribunálu, ale obecně základním zásadám práva ozbrojených konfliktů.

Dohodu tvoří dvanáct článků a příloha, která je nedílnou součástí, a náleží do kategorie takzvaných prezidentských smluv, jejichž ratifikace vyžaduje souhlas Parlamentu České republiky.

Vážené paní poslankyně, páni poslanci, rád bych vás jménem ministra zahraničních věcí a jménem vlády České republiky požádal, abyste schválili předloženou dohodu. Děkuji vám za pozornost.

Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Nyní prosím, aby se ujal slova zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec František Novosad. Pane poslanče, máte slovo.

Poslanec František Novosad: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, byl vám předložen písemný text dohody, která vychází ze standardu takových dohod, které se uzavírají mezi partnerskými státy. Dohoda z české strany byla několikrát projednána a rovněž byla ze strany odborníků doplněna a dopracována. Po uplatnění všech připomínek z české strany a jejich odsouhlasení nebrání už nic k tomu, aby mohlo být přikročeno k vlastnímu sjednání dohody.

Dohoda je připravena na velmi dobré úrovni. Je dohodou prezidentského charakteru. Respektuje všechny stávající závazky České republiky a je i v souladu s právem Evropské unie. Proto doporučuji materiál propustit do druhého čtení. Děkuji.

Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Prosím vás, posaďte se ke stolku zpravodajů.

Otvírám obecnou rozpravu, do které nemám písemné přihlášky, ale vidím, že se z místa hlásí paní poslankyně Konečná. Paní poslankyně, máte slovo.

Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, já vás dlouho nezdržím. Snad jenom vysvětlím postup KSČM v následujícím hlasování.

Obecně vzato návrh dohody určitě není špatný. Nicméně po zkušenosti s Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii z posledních let je zcela jasné, že je to orgán čistě jednostranný. V žádném případě dohodou není zaručena jistota, že Česká republika bude krýt takzvaně slušné lidi a ne lidi, kteří se pouze proto, aby se zbavili vlastního obvinění a odpovědnosti, stali svědky.

***