(12.20 hodin)
(pokračuje Schwippel)
V rámci té revize byly přijaty změny, které jsou určitě významné. Jednak se to týká toho politického dialogu, dodržování lidských práv a dalších atributů právního státu v jednotlivých zemích této oblasti, jednak se to týká také určitých změn praktických, to znamená provádění těchto úmluv atd.
Česká republika je vázána tyto dohody přijmout na základě aktu o přistoupení, článku 6 odst. 4, kde je jmenovitě dohoda z Cotonou uvedena. Jaký význam to má pro Českou republiku, to myslím, že podtrhuje ta skutečnost, že před přijetím dohody z Cotonou měla obchodní a jiné dohody s 37 státy této oblasti, zatímco dohoda z Cotonou se týká 79 států, které zahrnují 80 % nejméně rozvinutých zemí, takzvaných less developed countries. A to je právě moje první poznámka.
Tyto dohody nepochybně upravují preferenční vztahy Evropských společenství se zeměmi, které jsou většinou bývalé koloniální země velkých evropských zemí. Jsou to zvýhodněné vztahy a myslím si, že musíme mít na paměti, že - jak je uvedeno v předkládací zprávě - do této skupiny patří pouze 80 % nejméně rozvinutých zemí, čili dalších 20 % není těmito smlouvami pokryto. Takže rozhodně je potřeba brát v úvahu a mít na paměti, že podobným způsobem adekvátně je třeba přistupovat i k dalším nejméně rozvinutým zemím.
Pokud jde o Českou republiku, tak ta takové speciální vztahy k těm bývalým koloniím samozřejmě nemá a z jejího pohledu je určitě významné, aby nebyl brán ohled pouze na tyto rozvojové země, ale i na další státy třeba v Africe anebo další tradiční partnery České republiky. Chtěl bych připomenout, že mezi prioritními zeměmi české zahraniční rozvojové spolupráce jsou pouze dva státy, které patří do této skupiny, zatímco dalších šest zemí, které se nacházejí v Asii a v Evropě, není v této skupině zahrnuto. Česká republika by měla podle mého soudu při každé příležitosti zdůrazňovat, že takovéto preferenční vztahy v Evropské unii by neměly vést k opomíjení dalších tradičních partnerů, a můžeme určitě v této věci spolupracovat s Polskou republikou a dalšími zeměmi. Nakonec i různé konference, které se konají na půdě Evropských společenství a týkají se například migrace, tak v poslední době se zabývají pouze problémy Afriky, i když víme, že migrace a problémy, které s ní souvisejí, se stejným způsobem nebo obdobným způsobem týkají například Moldavska, Mongolska a dalších zemí, s nimiž má velmi dobré vztahy právě Česká republika.
Takže tolik jenom moje poznámka, abychom nezapomínali i na ty země, s nimiž má velmi dobré a tradiční vztahy právě Česká republika. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Schwippelovi. Hovořit bude pan poslanec Václav Exner.
Poslanec Václav Exner: Pane místopředsedo, členové vlády, dámy a pánové, původní dohoda není v České republice publikována, ačkoli podle Aktu o podmínkách přistoupení k Evropské unii je i pro nás od 1. května 2004 platná. V češtině není skoro jistě publikována ani Evropskou unií. Navíc Úřední věstník Evropské unie 2000 L 317, kde má být publikována, není ani na internetu jednoduše dostupný. Tento problém je třeba vyřešit nejen pro tuto dohodu, protože to se týká značné části dohod, které byly pro nás přijaty a jsou platné od momentu přistoupení k Evropské unii. Neoficiální text původní dohody se mně nakonec podařilo sehnat péčí Parlamentního institutu.
Smyslem doplňující dohody je posílení tlaku na 37 partnerských zemí v politické oblasti, přizpůsobení organizace společnosti názorům Evropské unie, zdokonalení finančních nástrojů spolupráce a pomoci především podle představ Evropské unie, jejich zapojení do světového hospodářství a také snížení chudoby. Tyto země se zavazují k politickým závazkům, jako je nešíření zbraní hromadného ničení, boj proti terorismu a podpora mezinárodního trestního tribunálu a ke kontrole ze strany Evropské unie a jejích členských států. Teoreticky jde ovšem o oboustranný vztah.
Jde samozřejmě i o podporu vlastních podnikatelských subjektů Evropské unie při aktivitách na území partnerských zemí. O tom například hovoří článek 58 na str. 41 předloženého textu. A jde také o podporu soukromého sektoru právě v těchto zemích, například příloha 2 článek 2, i zvýhodněním úrokové sazby těchto soukromých subjektů proti veřejným subjektům. Pro období 2008 až 2013 pro ně Evropská unie počítá s celkovou částkou 22,6 miliardy eur, to je přibližně 250 milionů eur na jednu partnerskou zemi, a celkem asi 42 milionů eur ročně, samozřejmě rozloženo velmi nerovnoměrně podle velikosti a významu jednotlivých zemí.
Podpora mezinárodního trestního tribunálu je konkrétně pro naši zemi mírně problematická, protože jsme sami zatím takzvaný Římský statut neratifikovali. K úsilí o ratifikaci a jeho provedení se ovšem také touto smlouvou zavazujeme, jak stanoví nové znění článku 11.
Chtěl bych se také zmínit o problematice terorismu. V této dohodě jde o takzvané pevné odsouzení a závazek bojovat proti němu, ale i tady chybí jakákoli definice, a tudíž si to každý může vysvětlovat po svém, nejlépe ovšem podle pojetí Spojených států amerických, viz například článek 11a. Podobně u problematiky zbraní hromadného ničení jde o pojetí, které nevychází z jejich likvidace ani omezení výroby u uznaných mocností, které je vlastní. Finanční a technická pomoc zde má být financována zvláštními nástroji, které ale nejsou v této smlouvě upřesněny a částečně jsou v dalších tiscích, které budeme projednávat.
Širší problematika lidských práv a právního státu je pojišťována možností vypracovat a přijmout zvláštní ukazatele nebo cíle a jejich kontrolu v podstatě stejným způsobem, jak se provádí u různých takzvaných závazků přistupujících nebo evropských různě spolupracujících států, což je v příloze č. 7 článku 2.
Částečně ovšem musím konstatovat, že v této smlouvě jde o slova a slova. Tak například uvedu znění článku 89 odst. 1, abyste si o tom učinili představu. Tento odstavec 1 říká: Na podporu úsilí ostrovních států AKT zaměřeného na zastavení a zvrácení své rostoucí zranitelnosti způsobené novými a obtížnými hospodářskými, sociálními a ekologickými výzvami se provádějí zvláštní opatření. Tato opatření usilují o pokrok při provádění priorit malých ostrovních rozvojových států týkajících se udržitelného rozvoje a zároveň podporují harmonizovaný přístup k jejich hospodářskému růstu a lidskému rozvoji.
V důvodové zprávě i v samotné doplňující dohodě jsou používány některé zkratky, jejichž význam není vysvětlen. Například EDF, což je zřejmě Evropský rozvojový fond, nebo CSS nebo RIP. Je také otázka, co pro naši zemi konkrétně znamenají slova sekretariát státu, což je například používáno v článku 100. Financování decentralizace je podobný problém, který není specifikován. Jde o decentralizaci řízení ve smyslu přílohy č. 4 čl. 34, nebo o jiné pojetí?
Pokud je český text autentickým oficiálním textem Evropské unie a má být i pro Českou republiku takovým textem, pak by měli být vyplněni zplnomocnění zástupci na stranách 11 až 31 a pravděpodobně nemá být uvedena závěrečná klauzule u přílohy 7 a u takzvaného závěrečného aktu, které zabírají řadu stran textu, ale které jsou součástí celého dokumentu a není jasné, zda byly samostatně podepisovány. Tuto věc je třeba buď vyjasnit, nebo uvést do pořádku.
***