(10.20 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Samozřejmě nelze předpokládat, že ušetříme všechny zaměstnance, vzhledem k tomu, že se převádějí agendy. Když jsme třeba rušili Fond národního majetku v uplynulém volebním období, tak Fond národního majetku měl cca 200 zaměstnanců, po zrušení Fondu národního majetku jich zhruba 50 přešlo na Ministerstvo financí, čili ušetřilo se cca 150 pracovních míst díky tomu, že se zrušil Fond národního majetku. Čili se daly vyčíslit jak personální, tak potom se daly vyčíslit i konkrétní finanční dopady, které plynuly z toho, že se v minulém funkčním období podařilo jeden z těch mimorozpočtových státních fondů do důsledků zrušit.
Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ptám se, kdo dál se hlásí do rozpravy, která probíhá v tuto chvíli všude kolem. A hned se hlásí pan ministr. Prosím tedy pana ministra, bude reagovat okamžitě. Prosím, máte slovo.
Ministr vnitra a ministr informatiky ČR Ivan Langer Děkuji za ty otázky. Ono je na jedné straně velmi složité, ale vedle toho také potřebné udělat si analýzu quos benefit, po které volá pan kolega Sobotka. Je otázkou, co dáváme mezi benefity, jestli mezi výnos tohoto rozhodnutí patří jenom úspora personální, provozní apod., anebo zda do výnosu můžeme dát i další přidanou hodnotu, a to je samotný důvod, proč se k této změně přikračuje, tedy vyšší efektivita výkonu těchto agend v rámci jednotlivých ministerstev a sjednocení té agendy, tak jak dosud byla roztříštěna.
Pokud jde o to "a", tady mohu říci, že očekáváme úsporu zhruba 30 %, to znamená někde kolem 40 až 50 lidí, neboť nám skutečně jde o to, aby ta část ministerstva, která se zabývala informatikou veřejné správy, kterou považuji za velmi kvalitní z pohledu personálního, tak aby neodcházela, ale přecházela na Ministerstvo vnitra a my už v nové struktuře Ministerstva vnitra jsme vytvářeli prostor pro sjednocení této agendy. A záleží potom na dalších úřadech, to znamená buď Ministerstvo pro místní rozvoj, nebo financí, nebo doprava či průmysl a obchod, zda budou přebírat všechny pracovníky v dalších agendách. Tak jako tak z logiky věci se dá říci, že se jednoznačně uspoří samotné vedení - ministr, tři náměstci, obslužný personál, který s tím souvisí. Odhaduji to zhruba na 30 %, někde mezi 40 a 50 lidmi. Omlouvám se, nejsem teď schopen říci konkrétní čísla úspory finanční.
Nicméně bych zde chtěl zdůraznit, že tady nejde jen o to, zrušit úřad, ale položit si otázku, proč k této změně přistupujeme. Já rozumím výhradě, kterou říkal pan kolega Jičínský, nicméně jsem přesvědčen, že právě proto, že to rozhodnutí nakonec je na Poslanecké sněmovně, tak ani nezáleží na tom, zda je předkládán tento návrh vládou v demisi, či nikoliv, protože samotné rozhodnutí dělá suverén, a to je Poslanecká sněmovna, resp. Senát, nebo přesněji Parlament. Já jsem skutečně přesvědčen o tom, že zrušení Ministerstva informatiky neznamená konec této problematiky, ale nový impuls, zejména když to zařadíme do toho celého balíčku, který jsme připravili na podporu rozvoje e-governmentu. A když jsem použil ono přirovnání "štika buď do rybníka, nebo do kádě", tak toto je přesně vhození štiky do rybníka.
Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: To byla reakce. Kdo dál se hlásí do rozpravy? Hlásí se paní poslankyně Halíková, ano, správně to vidím. Prosím, paní poslankyně Halíková má slovo.
Poslankyně Milada Halíková: Děkuji, pane předsedající. Vážená vládo, dámy a pánové, souhlasím s panem profesorem Jičínským, že je přinejmenším nezvyklé, aby tak zásadní změnu, jakou je zrušení ministerstva, předkládala vláda v demisi, která nezískala důvěru Sněmovny. Je zde totiž podle mého názoru určité nebezpečí, že se případná nová vláda nemusí řídit jejími závazky, které by zde veřejně učinila. Proto právě v oblasti informatiky je několik naléhavých problémů, které by zrušením Ministerstva informatiky neměly zmizet z pozornosti této Sněmovny.
Především by se tato oblast neměla rozmělnit v jiných úkolech ministerstev, především pak Ministerstva vnitra, které má převzít podle důvodové zprávy většinu kompetencí. Pokud se v této zprávě uvádí, že Ministerstvo informatiky jen těžce prosazuje své plány a projekty při budování informační společnosti a e-governmentu zejména kvůli slabému postavení mezi resorty, neměla by se tato tendence ještě umocňovat tím, že nové kompetence Ministerstva vnitra budou brány jako okrajové.
V návrhu doprovodného usnesení proto doporučím, aby rada vlády pro informační společnost byla ustavena neprodleně, tedy k 1. lednu příštího roku, a v jejím čele stál místopředseda vlády. Tak by se měla posílit koordinace všech resortů při zavádění jednotné komunikační sítě a řešení dalších úkolů spojených s komunikační infrastrukturou veřejné správy.
Dovolte mi také upozornit, že má docházet k významným koncepčním změnám např. ve struktuře a cílové skupině v národním programu počítačové gramotnosti, což rovněž zasluhuje meziresortní součinnost. Velká slova o informační společnosti mohou zůstat jen na papíře, jestliže vláda nebude skutečně účinně postupovat v podpoře jejího budování, pokud např. budou stále úřady obíhat lidé se stohy papírů, místo aby mezi úředníky putovaly informace elektronickou cestou v celé šíři potřebnosti.
Kapitola 338 návrhu státního rozpočtu na rok 2007 ale představuje hluboký útlum této oblasti. Počítá s výdaji ve výši 608 mil. korun, to je 64 % rozpočtu letošního roku. Přitom 78 %, to je 473 mil., představují mandatorní výdaje ve prospěch jiných resortů. Tento rozpočet má podpořit myšlenku na zrušení ministerstva, je ale otázka, zda nevede k útlumu celé oblasti informatiky. Jako příklad mohu uvést jednak chybějících 131 mil. korun na dokončení zavádění internetu do knihoven, s nimiž ovšem v návrhu své kapitoly nepočítá ani Ministerstvo kultury. Druhý příklad. V srpnu roku 2004 přijala vláda usnesení o koncepci financování informačních a komunikačních služeb ve školství pro rok 2005 a o podpoře této oblasti částkou ve výši 1 mld. korun na léta 2007 až 2010. Když se podíváme do návrhu rozpočtu příslušné kapitoly na příští rok, najdeme tam nulu. Opět důvod, proč by meziresortní koordinaci měl řídit místopředseda vlády.
Za zásadní ovšem považuji také okolnost, že v červnu příštího roku končí smlouva o poskytování služeb komunikační infrastruktury informačních systémů veřejné správy, a na jaře by proto měla být vyhlášena nová veřejná soutěž. Jde nejen o velké prostředky, ale také o efektivitu jejich vynaložení. Soutěž by se proto neměla stát prostředkem pro spřátelené firmy jakéhokoli politika nebo úředníka, jak přijít k penězům, ale nástrojem pro zlepšení stavu, který jistě v této fázi nelze hodnotit jako uspokojivý. Snad mi po tolika skandálech prominete určitou skepsi, ale pokládám za důležité, aby Sněmovna v tomto případě naplnila svou kontrolní úlohu a nikoli, jak se říká, s křížkem po funuse pak bědovala nad výsledkem soutěže.
Navrhuji proto této Sněmovně přijmout doprovodné usnesení, které přednesu, především proto, aby otázky spojené se zrušením Ministerstva informatiky řešila i nová vláda, ať už její složení bude jakékoli, či alespoň vláda v demisi, od níž by pak nová vláda takový postup, např. v případě rady vlády pro informační společnost, převzala.
***