(17.40 hodin)
Hejtman Jihočeského kraje Jan Zahradník: Vážená paní předsedající, paní poslankyně a páni poslanci, to jsem netušil, že tento návrh vzbudí takovou diskusi na plénu Poslanecké sněmovny.
My jsme samozřejmě k jeho návrhu přistoupili opravdu z jakýchsi pragmatických důvodů. Znovu opakuji, že ti lidé, kteří poukazují na tuto pro ně nespravedlnost, jsou lidé, kteří se chtějí zapojit do společnosti, žijí tady, podnikají, pracují, mají tady legálně získané povolení k pobytu, tedy jsou oprávněni tady pobývat a také se chtějí integrovat v naší společnosti. Je to cesta, která je možná jiná než cesta jakéhosi multikulturalismu, stanovení možnosti každé té skupině vzdělávat se podle svých vlastních představ, prostě ty děti získají české vzdělání podle našich osnov, podle našich zásad, a stanou se tím pádem možná občany České republiky se vším uvědoměním postupně, až třeba získají občanství, o které namnoze stojí.
Připomínky vnímám s velkou mírou pokory a vážím si toho, že se pan zpravodaj Bartoš tomu tak velmi intenzivně věnoval, protože vím, že je to velký expert na školství, a vnímám, že jeho věcná připomínka, kdy by skutečně po vypuštění § 3 občané Evropské unie museli prokazovat oprávněnost svého pobytu, je tady asi na místě. Ale myslím, že zase není tak závažná, aby se v některém z procesů, který ten zákon případně, bude-li propuštěn zde ve Sněmovně, bude měnit a případně upravovat, nedala odstranit.
Co se týká toho, co paní poslankyně Šojdrová navrhovala, možnost hradit z rozpočtu krajů, mají-li kraje zájem na tom, to podporovat, ta možnost tady je a ta částka není pro Jihočeský kraj nijak velká. Přiznám se, že náš samosprávný rozpočet je v řádu zhruba 4,5 mld. Kč. Našli bychom jistě tento obnos a byli bychom schopni stanovit nějaké zásady pro jeho rozdělování, nicméně znovu připomínám, že součástí té zprávy je také číslo 4, vliv na státní rozpočet, a ten je nulový, protože peníze ze státního rozpočtu do našeho rozpočtu přicházejí, protože ti lidé, kterým je poskytováno vzdělávání poskytující stupeň vzdělání, jsou uvedeni v zahajovacích výkazech všech příslušných škol, základních, středních, vyšších odborných, a tím pádem peníze na ně z kapitoly 333 do rozpočtu krajů přicházejí. My je akorát prostě nemůžeme vyplatit.
Jinak samozřejmě vnímám i možnost určité kolize v tom, že třeba by ten cizinec mohl zaujmout místo dítěte občana České republiky. Ale tady zase na druhou stranu musím říci, že my sledujeme velmi intenzivně to, jak počet dětí, které vstupují do základních škol, klesá, že tady je demografická deprese naprosto zřetelná. To se nám projeví během tří čtyř let i v našich středních školách, které zřizují kraje v České republice. Prostě poukaz na případné překročení počtu žáků, ať už v jednotlivých typech škol, včetně dětí v mateřské škole, za tak zásadní problém nepovažuji.
To je moje stanovisko k tomu. Já samozřejmě jsem připraven rozhodnutí Sněmovny přijmout, a bude-li negativní, přenesu je do našeho zastupitelstva. Budeme se snažit po konzultaci s panem zpravodajem, případně orgány Sněmovny, upravit návrh tak, aby byl pro Sněmovnu přijatelný.
To, že jsme s ministerstvem nekonzultovali, tak úplně není. My jsme samozřejmě o právní stanovisko požádali legislativní odbor. Ten nám to vysvětlil tak, že jsme považovali za vhodné takovýto návrh předložit. To je také důvod, proč jsme se k tomu nakonec rozhodli a proč jsem teď tady, abych obhajoval tento návrh.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Děkuji. Předpokládám, že pan zpravodaj bude chtít také využít možnosti svého závěrečného slova, takže mu ho tímto udílím.
Poslanec Walter Bartoš: Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, dámy a pánové, v rozpravě vystoupili čtyři poslanci a poslankyně a s jednou faktickou poznámkou pátá poslankyně, paní kolegyně Čurdová. Já si dovolím na tuto poznámku krátce zareagovat, neboť jsem měl pocit, že paní kolegyně Čurdová špatně četla školský zákon, pro který v minulém volebním období tak dobře hlasovala.
Kapacita školy je číslo, které uvádí, kolik žáků, studentů nebo dětí může škola přijmout do daného vzdělávacího programu nebo do daného zařízení. Nijak - opakuji nijak - nesouvisí s počtem dětí ve třídách, neboť to určují zcela jiné předpisy, a pokud dětí bude více, tak samozřejmě se pak budou muset třídy nějakým způsobem uspořádat, abyste se do horního limitu vešli. Když si paní kolegyně Čurdová přečte školský zákon dobře, tak zjistí, že to tak je. Mám pocit, že ho dobře nečetla.
Dvakrát zazněl zde od mé osoby a od pana kolegy Moravy návrh na vrácení předkladateli k dopracování, takže bych prosil, paní místopředsedkyně, abyste o tomto návrhu nechala hlasovat.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Ano, takže v hlasování pořadové číslo 66, dámy a pánové, rozhodneme o tom, jestli tento návrh bude navrhovateli k dopracování vrácen, či nikoliv. Já si dovolím zahájit hlasování a poprosit vás, abyste svůj souhlas vyjádřili stisknutím tlačítka ano a zvednutím ruky. Zahajuji tímto hlasování. Děkuji vám. Ptám se, kdo je proti. Děkuji vám. (V sále je velký hluk.)
V hlasování číslo 66 ze 138 přítomných se pro vrácení tohoto zákona vyslovilo 53 poslanců. Tento návrh na vrácení přijat nebyl.
Pak kolega se hlásí s procedurální nebo technickou poznámkou.
Poslanec Ivan Ohlídal: Vážená paní místopředsedkyně, já bych si dovolil vznést námitku proti proběhlému hlasování, protože nebylo postupováno přesně podle způsobu, jaký má být. Například v úvodu "kdo je pro" jste nefungovala stejně jako v tom případě "proti".
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Já se obávám, že jsem neslyšela, přesně jsem nerozuměla, jakou námitku proti průběhu hlasování jste vznesl. Můžete ji, prosím, ještě jednou zopakovat?
Poslanec Ivan Ohlídal: Byl bych rád, kdybyste mohla nechat to hlasování opakovat, protože ten počátek s tím hlasováním, kdy jste neřekla jasně, aspoň já jsem to neslyšel, abyste vyzvala kdo je pro, aby zmáčkl tlačítko ano a zvedl ruku, to jsem já bohužel neslyšel.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Já jsem přesvědčena, že jsem to řekla dosti jasně. Nevím, co by to změnilo na průběhu hlasování, ale jestli si přejete zpochybnit předchozí hlasování, tak to prosím učiňte, a Sněmovna rozhodne, jestli hlasování bude znovu opakovat.
Poslanec Ivan Ohlídal: Já si, vážená paní místopředsedkyně, dovolím zpochybnit toto hlasování a požádat o jeho opakování.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Dobře. Rozhodneme v následujícím hlasování o vznesené námitce. Předtím vás ještě na žádost z pléna odhlásím a poprosím vás o novou registraci. Budeme hlasovat o námitce proti předchozímu hlasování, tedy hlasování číslo 66.
V následujícím hlasování číslo 67 se vás táži, kdo s touto námitkou souhlasí, nechť stiskne tlačítko ano a zvedne ruku. (Ozývají se různé výkřiky ze sálu.) Zahajuji tímto hlasování. Omlouvám se, a nechť tedy stiskne tlačítko a zvedne ruku ten, kdo je pro tuto námitku. Kdo je proti? Já vám děkuji.
V hlasování číslo 67 ze 121 přítomných se pro námitku vyslovilo 85 poslanců. Tento návrh byl tedy přijat.
***