(17.30 hodin)
Poslankyně Michaela Šojdrová: Vážená paní místopředsedkyně, vážená paní ministryně, vážení páni ministři, kolegyně a kolegové, dovolte mi pár poznámek k předloženému návrhu zákona.
Kraj navrhuje v podstatě rozšíření vzdělávacích služeb pro děti a žáky ze třetích zemí v zařízeních, jako jsou mateřské školy, ZUŠ, centra volného času atd., a to převážně z prostředků státu. Současný stav je ten, že na tyto děti škola či školské zařízení nedostává prostředky od státu či zřizovatele nárokově a rodiče musí tuto částku doplácet. Takový je tedy stav.
Je otázka, jestli chceme těmto dětem umožnit levnější přístup ke vzdělávání a k volnočasovým aktivitám, a to i s těmi připomínkami o krátkodobých pobytech, o kterých tady hovořil můj předřečník. Z hlediska jednoduchého přístupu řekněme ekonomického je to pro nás, pro náš stát, pro naše daňové poplatníky jednoznačně nevýhodné. Z hlediska ale využívání školských služeb je ten pohled jiný, protože to jsou peníze, které zůstanou v České republice, jdou na platy učitelů a provoz těchto zařízení. Tedy žádný cizinec si je neodváží v kapse domů. Jdou do rozpočtu těchto zařízení. Z hlediska kultivace dětí a mládeže, které u nás, byť krátkodobě, takto pobývají, jde jednoznačně o pozitivní efekt.
Domnívám se, že v návrhu je určité pochybení i formální, a to v té části, kde se vyčíslují náklady, protože návrh musí obsahovat nároky na státní rozpočet, a ty tam prostě vyčísleny nejsou. Z pohledu celorepublikového jsou vyčísleny pouze ve výši 3,2 milionu z pohledu jednoho kraje. Můžeme si udělat velmi hrubý obrázek, že by to bylo kolem 40 milionů korun.
Také legislativní zpracování si myslím, že musí doznat určitých změn. Můžete si položit otázku, proč jsme tuto úpravu nezahrnuli již do školského zákona, který se zde projednával v roce 2004. Řeknu to jednoduše. Nikdo takovou úpravu nenavrhl. Je to totiž typický návrh, který vzniká v praxi tam, kde si to prostě vynutí život.
Dovolte mi uvést ještě dva aspekty, které tady nezazněly a souvisí s ekonomickými nároky. Tyto služby nejsou nárokové. Nemůže se stát, že dítě bude přijato na úkor dítěte občanů České republiky. Může se tak stát výjimečně v případě posledního ročníku mateřské školy, kde obec je povinna atd. To je jediný případ, kdy tyto služby jsou vymáhatelné, nárokové, ale v jiných případech vždy může ředitel zohlednit kapacitu a finanční možnosti své školy a nemusí tohoto žáka do tohoto zařízení přijmout, nebo toto dítě. To znamená, že pak také dítě nebude tyto prostředky čerpat a tyto nároky prostě nevzniknou.
Druhý aspekt je ten, a teď hovořím k předkladateli tohoto návrhu, že pokud kraje považují vzdělávání těchto dětí za natolik užitečné, pak jim nic nebrání tyto služby hradit ze svých rozpočtů. I toto je aspekt, který je potřeba vzít v úvahu.
Nicméně musím říci, a je to můj osobní názor, že považuji uvažování o tom, jak více zpřístupnit služby těmto dětem, a určitě bude narůstat tato potřeba, považuji to za nutné, aby tato diskuse na půdě Poslanecké sněmovny probíhala, a to přesto, že nepovažuji současný stav za diskriminaci, jak tady o tom bylo hovořeno. Nevím, proč je nutné považovat tento stav za diskriminační, protože nás nic neváže k tomu, abychom garantovali tyto služby těmto dětem ze třetích zemí bezplatně. Naopak, pokud my schválíme takovou nebo podobnou úpravu, půjde o jejich jisté zvýhodnění. Já se tomu zvýhodnění, které bude mít pozitivní dopad pro další život těchto dětí, vůbec nebráním, a proto doporučuji propustit tento návrh zákona do druhého čtení a prodloužit mu lhůtu, protože vláda ve svém stanovisku uvádí, že hodlá připravit novelizaci školského zákona, a to i v této oblasti. A nic nebrání tomu, aby se obě úpravy v Poslanecké sněmovně potkaly. Myslím si, že to bude efektivnější postup, než přimět kraje, aby schvalovaly samostatně svoji novelu školského zákona.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Děkuji. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Liška. Připraví se další přihlášený, kterým je pan poslanec Morava.
Poslanec Ondřej Liška: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, já bych chtěl jenom stručně návrh podpořit za nás zelené, protože si myslíme, že kultura země se projevuje také v tom, jak se chová daná společnost k těm, kdo v ní žijí, ač se zde nenarodili. V tom má Česká republika bohužel mnohostranný dluh.
Vláda říká ve svém stanovisku, že musí předcházet takovémuto návrhu odborná diskuse, ale nic nebrání tomu, aby takováto diskuse proběhla ve výboru, když tento návrh bude dále propuštěn. Současný stav je z našeho hlediska skutečně nedůvodně diskriminační vůči dětem cizinců ze třetích zemí. Výrok, že tyto děti by zabíraly místa českým dětem ve školkách, to považuji skoro za výrok na hranici nesnášenlivosti. Stát v moderním pojetí, v tom neetnickém pojetí, má přece zajistit rovný přístup všech ke vzdělání, kdo na jeho území žijí.
Zelení tuto iniciativu proto velmi vítají a velmi rádi to doporučujeme k dalšímu projednání. Oceňujeme zvláště to, že tato iniciativa vychází zespodu, to znamená z reálných potřeb těch, kdo tuto situaci musí řešit, a dokonce se v tom každodenním politickém životě kraje dokázali soustředit i na něco, co je obecně platného a co si vyžaduje řešení právě na celostátní úrovni. My jsme tu přece od toho, abychom takovéto potřeby vnímali, abychom zákonodárnou iniciativu krajů přijímali a spolupracovali s nimi na řešení této situace. Považujeme to tedy za významný krok k moderní, otevřené a nediskriminující společnosti, a proto věříme, že tento návrh získá vaši podporu a bude propuštěn do dalšího jednání ve výboru.
Děkuji. (Potlesk poslanců Strany zelených.)
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Děkuji. Omlouvám se. Než udělím slovo panu poslanci Moravovi, s faktickou poznámkou se přihlásil zpravodaj a má slovo.
Poslanec Walter Bartoš: Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, pan kolega Liška označil můj výrok na hranici nesnášenlivosti. Já samozřejmě jsem pro to, aby tyto děti v těch mateřských školách byly. Má to jeden háček. Stát stanovil tzv. povinnou kapacitu školám. Já jsem byl vždycky proti takové kapacitě. Byl jsem vždycky pro to, aby taková škola mohla přijmout každého. Bohužel dneska je zákon takový, že tuto povinnou kapacitu stanoví, a tudíž není možné ji ani rozšiřovat. To je ten problém. Pak nastává problém, že ředitel bude volit mezi dítětem a občanem České republiky a bude volit mezi někým, kdo třeba tady momentálně nemusí platit daně. To je ten problém. Samozřejmě jsem pro, abychom to rozšířili, ale brání nám v tom kapacita škol. Ve školském zákoně je toto ustanovení explicitně napsáno.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Teď přichází tedy čas pro pana kolegu Moravu. Máte slovo, pane poslanče. - Pardon, přehlédla jsem paní kolegyni Čurdovou, taktéž s faktickou poznámkou. Omlouvám se jí.
Poslankyně Anna Čurdová: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, kolegové a kolegyně, já bych chtěla zareagovat na pana kolegu Bartoše, co se týká kapacity škol. Ona totiž kdyby nebyla stanovena kapacita tříd, tak by se nám také v některých školách v této době mohlo stát, že ve třídách budeme mít okolo 50 až 60 lidí a že budeme zdaleka překračovat veškeré hygienické normy i normy, které se týkají výuky. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Teď konečně pan kolega Morava.
Poslanec Jan Morava: Vážená paní místopředsedkyně, vážení členové vlády, dámy a pánové, já budu ještě stručnější, než kdybych měl technickou. Odůvodnění právní úpravy této novely obsahuje dopady pouze v Jihočeském kraji, přestože novela se týká všech krajů v České republice. Proto se připojuji k návrhu pana zpravodaje poslance Bartoše k vrácení této novely k dopracování. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Děkuji. Nemám písemně přihlášeného žádného z poslanců, proto se ptám, jestli si ještě někdo přeje se zapojit do obecné rozpravy z místa. Není tomu tak. Já tímto obecnou rozpravu končím a požádám pana hejtmana Zahradníka, jestli se chce ujmout svého závěrečného slova. - Ano. Pane hejtmane, máte slovo.
***