(11.40 hodin)
(pokračuje Kalaš)
První změna úmluvy, jejíž přijetí jménem České republiky je navrhováno, byla sjednána na druhém zasedání smluvních stran úmluvy konaném v Sofii ve dnech 25. až 27. února 2001, to znamená v době, kdy úmluva ještě pro Českou republiku nebyla platná. Cílem této změny je umožnit státům, které nejsou členy Evropské hospodářské komise OSN, přistoupit k úmluvě a v případě, že si to tyto státy přejí, ovšem za podmínky předchozího souhlasu zasedání stávajících smluvních stran. Podpora spolupráce se státy mimo region Evropské hospodářské komise OSN je plně v souladu s cíli stanovenými v implementačním plánu přijatém na světovém summitu o udržitelném rozvoji v roce 2002. Změna podpoří harmonizaci legislativy států Evropské hospodářské komise OSN s dalšími státy, např. jižního Středomoří a Blízkého východu, a budování kapacit na podporu implementace úmluvy. Všechny státy sousedící s Českou republikou jsou členy Evropské hospodářské komise OSN a také smluvními stranami úmluvy. To znamená, že přijetí této změny nebude mít žádný faktický dopad na národní úrovni. Česká republika však tímto krokem podpoří širší mezinárodní spolupráci.
Druhá změna úmluvy byla přijata na třetím zasedání smluvních stran konaném ve dnech 1. až 4. června 2004 v Cavtatu. Delegace České republiky, postupující na tomto zasedání v souladu se zásadami schválenými usnesením vlády ze dne 26. 5. 2004 číslo 510, podpořila přijetí této změny společně s dalšími členskými státy Evropské unie. Cílem této druhé změny bylo posílení aplikace úmluvy vzhledem k tomu, že od jejího přijetí uplynulo již 13 let a vývoj v této oblasti v rámci Evropské unie šel velmi rychle kupředu.
Změny v článcích úmluvy jsou vesměs formálního nebo upřesňujícího charakteru. Změny přílohy 1 obsahující seznam činností podléhajících úmluvě rozšiřují seznam činností z původních 17 na 22 bodů. Toto rozšíření je však plně v souladu s vnitrostátní právní úpravou České republiky, neboť seznam záměrů podléhajících posuzování podle přílohy č. 1 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivu na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů, jako je zákon o posuzování vlivu na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů, je širší než seznam činností obsažených v původním znění přílohy 1 úmluvy a je rovněž širší než seznam po zohlednění navrhovaných změn úmluvy.
Právní úprava České republiky prioritně vychází z požadavků legislativy Evropského společenství, kterou v této oblasti představuje směrnice Evropské rady 85/337 Evropského společenství o posuzování vlivu některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí. Legislativa České republiky musí být kompatibilní s přílohami 1 a 2 této směrnice obsahujícími i mnohé další záměry, které neuvádí příloha 1 úmluvy ani v platném znění, ani ve znění její změny. Příloha 1 úmluvy v novém znění byla přílohou 1 směrnice 85/337/EHS výrazně inspirována.
Přijetí změn nebude mít dopad na státní rozpočet ani na průmyslový sektor. Gestorem provádění úmluvy je ministr životního prostředí, a proto je navrhováno uložit provádění změn rovněž ministru životního prostředí.
Úmluva je smlouvou prezidentské kategorie. S její ratifikací vyslovil souhlas Parlament České republiky, a proto je nutné, aby i změny smlouvy byly odsouhlaseny oběma komorami parlamentu České republiky.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, děkuji za podporu těchto navrhovaných změn.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministru životního prostředí Petru Kalašovi. Pane ministře, prosím posaďte se k lavici, která je vyhrazena pro zpravodaje a navrhovatele.
Poprosím zpravodaje pro prvé čtení, kterým je pan poslanec Jan Schwippel, aby se ujal slova.
Poslanec Jan Schwippel: Děkuji, pane místopředsedo. Já mám v tuto chvíli úlohu značně usnadněnou, protože pan ministr ve svém vystoupení řekl - domnívám se - vše podstatné. Navrhované změny jsou jednak popsány v předkládací zprávě, jednak jsou součástí přílohy, kde jsou přímo uvedeny. Organizační výbor navrhl projednání tohoto tisku výboru zahraničnímu.
Jinak k této problematice mám určitý komentář nebo připomínky, které ale nepatří do zpravodajské zprávy, proto se tímto hlásím do obecné rozpravy. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu a zároveň mu dávám slovo, protože je jediný, kdo zatím projevil zájem vystoupit v rámci obecné rozpravy.
Poslanec Jan Schwippel: Děkuji. Chtěl bych říci, že předkládací zpráva podle mne se nezmiňuje o dvou aspektech dodatků. První spočívá v tom, že se navrhuje změna článku 1 úmluvy tak, že napříště se nebude týkat pouze fyzických nebo právnických osob, ale také jejich sdružení a uskupení.
Druhá změna, která není zmíněna v předkládací zprávě, je nový článek 14 bis, který hovoří o tom, že přezkum plnění povinností vyplývajících z úmluvy bude vycházet z rozhodnutí smluvních stran této úmluvy, což je změna poměrně významná.
Jinak bych chtěl říci, že otázka financování přeshraničního systému posuzování vlivu na životní prostředí je poměrně finančně nákladná. Chtěl bych uvést příklad ropovodu z Gruzie do Turecka, který je uveden např. i na stránce úmluvy, kde se uvádí, že náklady na proces přeshraničního zkoumání vlivu na životní prostředí dosahují 1,5 milionu dolarů. Čili jde určitě o záležitost velice nákladnou. Otázka, zda skutečně dojde k tomu, že se nové země připojí k této úmluvě, je do značné míry také otázkou, jaké finanční nástroje budou zajištěny na jejich podporu, neboť harmonizace legislativy je věcí poměrně náročnou. Bohužel v předkládací zprávě se nedozvídáme vůbec nic o tom, jakým způsobem by tyto věci měly být financovány. Určitě to, zda se nové země připojí k této úmluvě, bude také ovlivněno její efektivitou. Tady mám další pochybnost. Tato předkládací zpráva odbývá tuto otázku tím, že říká, že náklady na odstraňování určitých poškození životního prostředí vždy jsou vyšší než náklady na přeshraniční EIA. Nijak to nedokládá ani nedokazuje.
Já bych zde chtěl připomenout průzkum, který provedl profesor Eike Albrecht z univerzity v Cottbusu, který provedl takovou anketu ve věci SEA, což je nejvýznamnější protokol, který se k této úmluvě připravuje. Anketu provedl v Braniborsku mezi obcemi, které se touto věcí zabývaly. Závěr je docela zajímavý. Jediné, na čem se obce shodly, bylo, že prudce vzrostly náklady na realizaci této úmluvy. Jinak už to bylo v otázce, zda dochází ke kvalitnějšímu rozhodování. Tam jedna nadpoloviční většina se vyslovila tak, že nedochází ke zkvalitnění rozhodování, a dokonce i mírná většina těch obcí se vyjádřila v tom smyslu, že nedochází ke kvalitnějšímu zapojení veřejnosti do rozhodování o otázkách životního prostředí. Čili to jsou určité pochybnosti, které mám ve vztahu k efektivitě této úmluvy.
Další věc. Předkládací zpráva zmiňuje, kolik států ratifikovalo dosud tyto dodatky. Aktuální stav je, že první dodatek ratifikovalo šest států, druhý dodatek ratifikovaly pouze tři státy. Vzhledem k tomu, že dodatky vstoupí v platnost teprve poté, co je ratifikují tři čtvrtiny států, které jsou smluvními stranami této úmluvy, mám jistou pochybnost, zda je nezbytné, aby Česká republika již nyní tyto dodatky ratifikovala.
***