(14.20 hodin)
(pokračuje Jičínský)
Já už jsem o tom mluvil v souvislosti s představami ODS, že má právo na všechny tři pokusy při sestavení vlády. Hovořil jsem o tom v jiných souvislostech, ale pokud budeme tyto věci brát na lehkou váhu, potom skutečně se nedopočítáme a výsledky, to ohrožení demokracie, tu opravdu budou.
Kolegové z komunistické strany tady dali tyto věci do širokého kontextu. Já si skutečně myslím, a v tom souhlasím s Václavem Havlem, že kapitalismus, který se u nás buduje, má mnohé rysy mafiánského kapitalismu, ale v této souvislosti bychom neměli těmito obecnějšími problémy odvádět pozornost od toho, co je teď na pořadu. A teď na pořadu je to, že ministr Langer hodil do veřejnosti neověřené informace, pro které důkazy neměl, a potom řekl, že zřejmě podlehl emocím. Pan ministr vnitra je už poměrně dlouhou dobu v politice, a jak ho znám, pokud šlo o emoce, tak to byly emoce velmi připravené, hrané, aby to představení bylo působivé. Ale myslím si, že skutečně by bylo na něm, pokud říká, že podlehl emocím, že by se měl omluvit, protože mám za to, že není dobré mít ve vládě ministra vnitra, který jedná pod vlivem emocí. To by pro občany mohlo být opravdu nebezpečné a mohlo by to být spojeno s představou ministerstva strachu . (Potlesk levé strany sálu.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Prosím nyní dalšího přihlášeného do diskuse - pana kolegu Stanislava Křečka. Po něm je přihlášen pan poslanec Jiří Paroubek.
Poslanec Stanislav Křeček: Paní předsedající, dámy a pánové. Dovolte, abych také já přispěl něčím k tomu smutnému dni české politiky, který tady dnes prožíváme.
Na počátku malou poznámku. Pan kolega Tlustý nás tady dopoledne vyzýval, abychom byli pamětlivi pravdy, abychom slyšeli pravdu, dopřávali si ji. Jak on sám se tímto řídí, dokázal tím, že odvolal pana náměstka Janotu, který zveřejnil v novinách informace o jeho představách, o dluhu a dalším řešení. Čili jestli tady někdo nechce slyšet pravdu, tak je to tento případ.
Pokud jde o dnešní projednávání. ODS se, bohužel, konstatuji se smutkem, daří odvádět pozornost od té hlavní problematiky. My jsme přece nikdy nikdo netvrdil, nejen my, ale nikdo nikdy netvrdil, že neexistují žádné odposlechy. Odposlechy přece jsou součástí trestních úkonů, jsou-li dělány legálně; jsou prostě dělány legálně a nikdo přece netvrdil, že se to neděje. Ale to, co popíráme, že se dělo, to je předmětem dnešního jednání. Dvacet politiků a novinářů je fízlováno, je to dračí vejce minulé vlády. O tomhle mluvme, kolegové a kolegyně.
Opravdu považujete legální odposlechy schválené v souladu se zákonem za dračí vejce minulé vlády a za fízlování? Jestliže ano, pak napadáme nezávislost justice. Já jsem velkým kritikem justice současné, jsem velkým kritikem toho, že se tady buduje soudcovský stát, ale napadat justici, že dělá, za to, co má v popisu práce, povoluje legální odposlechy, no tak to se dostáváme někam úplně jinam. Nabývá to až komických rozměrů. Tady se dozvídáme, že 4. září je klíčové datum, a že od té doby - no to si opravdu myslíte, že ten soudce čekal, až bude jmenována nová vláda, a pak ten odposlech rozhodl? To si opravdu myslíte? To přece není možné.
Já jsem se přihlásil k jiné věci. Pan ministr Langer a další funkcionáři, o jejichž výrocích tady hovoříme, se bránili tím, že oni to vlastně neřekli, že to řekl někdo jiný, že oni reagovali na novináře. Já bych vás tady seznámil s rozhodnutím Nejvyššího soudu ve věci 28 CDO 2193 z roku 2002, kde se říká: Zásadně se nelze bránit proti žalobě na ochranu osobnosti tím, že žalovaný šířil pouze ty údaje, které sám slyšel. To, že někdo něco slyšel a pak to veřejně prohlásí, ho nezbavuje odpovědnosti a může být žalován na ochranu osobnosti. V jiné věci, 28 CDO 1233 z roku 2002, řekl Nejvyšší soud: Bez významu je skutečnost, zda původce si byl vědom nepravdivosti svého tvrzení, nebo zda šlo pouze o nedbalé přijímání poznatků a jejich rozšiřování. - Čili pokud by naši přední činitelé vlády byli žalováni na ochranu osobnosti, nemohli by se bránit tím, že jim to řekl někdo jiný a že o tom nevěděli. To je jedna věc.
Druhá věc, kolegové a kolegyně. Chtěl bych polemizovat s tím, že je to spor mezi ODS a ČSSD a že malým stranám do toho nic není. Možná, kolegyně a kolegové, jste nečetli Kubiceho zprávu podrobně, ale z toho, co uniklo, dovoluji si ocitovat půl věty na straně 38; z toho ručního zpracování, co uniklo, je tato věta: Vazba Pechan a advokát Tomáš Sokol, kdy oba mají být Židé. - Dámy a pánové, je to za třicet let v české politice poprvé, kdy vládní úředník v oficiálním dokumentu zkoumá, zda někdo je nebo není Žid, a kombinuje vzájemné vztahy jako spiknutí židovstva. Jestli na tomto má být založena česká politika, jestli si toto myslíte, že jenom vztah ODS a ČSSD, že to není záležitost všech slušných lidí v této Sněmovně, tak se tedy rozhodně mýlíte.
Nenechme se tedy povrchními argumenty zavést tam, kde to není. Je to přesně v této poloze. Tam je to nebezpečí, které tady je a které - to je to dračí vejce, které se nám snaží do té diskuse někdo vnésti. Neměli bychom si to, dámy a pánové, nechat líbit. (Potlesk části poslanců.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Křečkovi. Nyní prosím o slovo pana poslance Jiřího Paroubka a po něm je přihlášena do diskuse paní poslankyně Zuzka Bebarová-Rujbrová.
Poslanec Jiří Paroubek: Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, vážené paní poslankyně, páni poslanci. Za ta léta, co jsem v politice, chápu, že v politickém boji může zoufalý soupeř použít úplně všechno, a tak jsem se postupně v posledních měsících o sobě dozvídal z úst lídrů Občanské demokratické strany velmi vlídná slova: že jsem měl být vyhnán ze země - od paní Němcové, tu zase deportován za Ural - od pana Langera, jindy jsem byl přirovnáván ke Klementu Gottwaldovi - pan Přemysl Sobotka, pak zase k Alexandru Lukašenkovi - pan Vondra, nechybí přirovnání ani ke generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ, zřejmě je myšlen Gustav Husák - opět pan Langer, pak zase pan Tlustý hovoří o mé údajné diktatuře nad státem, teď už jsem zřejmě diktátorem bývalým, a také o diktatuře nad sociální demokracií. Tyhle roztomilosti konzumuji s velkým zájmem a spíše se soucitem k autorům podobných výroků. Jak to říkal kníže diplomacie Talleyrand: Co je nepřiměřené, je nevěrohodné. Proto na tyto absurdity nereaguji, protože brát vážně tuto slovní pyrotechniku může jen pubescentní jedinec.
Já dobře chápu, kam směřují mediální mágové Občanské demokratické strany, kteří doporučují používat takto ostré, brizantní střelivo: utvořit o předsedovi sociální demokracie obraz autoritativního člověka se silnými totalitními rysy, které zřejmě posiloval nemírnou konzumací nekvalitních pokrmů a nápojů v normalizačním podniku Restaurací a jídelen.
***