(10.10 hodin)
(pokračuje Filip)
Druhý problém, který musím zmínit, je minimálně to, že současný ministr obrany - když už jsem si půjčil toto téma, abych to nerozšiřoval do každého resortu, a mohl bych tak učinit - podepsal kontrakt za 23 miliard Kč a v podstatě tak zmenšil prostor pro deset tisíc pracovních míst v České republice, kdybychom pracovali na jiném projektu o nikoliv nákupu, ale výrobě obrněných transportérů. A teď bych se mohl věnovat dalším resortům, například to, co myslím je zájmem Ministerstva životního prostředí, jestli máme nebo nemáme této vládě svěřit a požadovat po ní ještě jako neustavená Poslanecká sněmovna, aby rozhodla o povolenkách s odpadními plyny, chcete-li znečisťováním ovzduší. A kdybych si vzal ministerstvo to nebo ono, tak bych se jistě dostal do dalších problémů, které by projednávaly běžně výbory Poslanecké sněmovny, plénum Poslanecké sněmovny a další.
Dovolím si tedy říci a připomenout ministru zahraničních věcí, který mě chtěl opravit zpoza - protože ho dobře slyším, tak mu rozumím: Já jsem mluvil zcela záměrně nikoli o integritě, ale dezintegraci České republiky. Protože takové jednání, které nevede k výsledku, může skutečně vést k tomu, že Česká republika se stane spíš předmětem různých ekonomických zájmů, předmětem různých mafií, promiňte mi to, nikým nevolených bankéřů, kteří budou rozhodovat, co se u nás smí a nesmí. A politická reprezentace tomu bude nečinně přihlížet.
Ve svém prvním projevu v této Poslanecké sněmovně jsem řekl, že vítězi voleb by slušela větší tolerance, větší nadhled a ochota naslouchat těm ostatním. Na konec je potřeba říci, že jsem se dočetl v novinách, že hejtman Plzeňského kraje a hejtman našeho Jihočeského kraje řekl - a s panem Zahradníkem se poměrně dobře znám (smích z několika míst v sále) - že je potřeba jednat s Komunistickou stranou Čech a Moravy. Podotýkám, že je to od pana hejtmana hezké. Já samozřejmě na jeho pozvánku na jednání o potřebách Jihočeského kraje v srpnu přijdu, nemám ve zvyku nechodit tam, kde se jedná o důležitých věcech. Ale na druhou stranu nemohu v tuto chvíli říci, že bych byl ochoten jednat za zády veřejnosti o podpoře jakékoli trojkoaliční vlády, o jakémkoli kandidátovi, který by měl vzejít z jednání, které není veřejnosti přístupné. Proto nemohu vyslyšet já ani klub KSČM takové hlasy a odpovídám, že návrh trojkoalice na Jana Kasala, kterého si jinak vážím, nemohu přijmout jinak, než že to je provokace, že to je neplnění dohod, které vznikly na formátu 5 krát 2. A hlas KSČM Jan Kasal na funkci předsedy Poslanecké sněmovny nedostane.
Je mi líto, že místo korektního jednání jsme se uchýlili k mediálním přestřelkám a neschopnosti se mezi sebou domluvit. Děkuji vám. (Potlesk části poslanců.)
Předsedající Lubomír Zaorálek: Dostal jsem další písemnou přihlášku do rozpravy. Je to pan poslanec Martin Bursík. A vidím další - pana poslance Jičínského. Prosím tedy pana Martina Bursíka, další bude pan poslanec Jičínský.
Poslanec Martin Bursík: Paní poslankyně, páni poslanci, dámy a pánové, dovolte, abych shrnul pozici poslankyň a poslanců Strany zelených k dnešnímu v pořadí již pátému pokusu o tajnou volbu předsedy Poslanecké sněmovny, a to ve třech bodech.
Za prvé snaha po ustavení vlády ODS, KDU-ČSL a Strany zelených je legitimní. Z 5 029 823 voličů dalo 2 615 688 hlas stranám, které vytvářejí povolební koalici, 2 414 155 voličů podpořilo sociální demokracii a komunistickou stranu. Koalici tedy volilo o 201 513 voličů více, to jsou 4 %, než zbývající dvě strany. (Poznámky z řad vlády i pléna.) Mám to tlumočit, pane předsedající?
Předsedající Lubomír Zaorálek: Ne. Prosím o klid. Ta diskuse nemůže takto probíhat. Prosím, pokračujte.
Poslanec Martin Bursík: Děkuji. Pokud bychom tyto výsledky přepočetli na mandáty, tak jak nás to učili ve škole trojčlenkou, tak koalice, která usiluje o podporu vlády, by získala 104 mandáty a sociální demokracie a komunisté by získali 96 mandátů. To znamená, že rozdíl by byl osm poslanců. O tomto mluvím proto, že říkám, že ta snaha o ustavení vlády je z pohledu Strany zelených legitimní. Je legitimní, má legitimitu.
Za druhé, koalice postupovala zcela standardně. Dohodla se na základním rámci společného programu, na koaliční smlouvě. A dohodla se na personálním obsazení budoucí vlády. To znamená poskytli jsme dalším stranám v Parlamentu informace o tom, jaká je shoda, jaký je náš program, nebo základní rámec programu, a kdo má být nominován na ministerstva.
Za třetí - jaká je role sociální demokracie v tomto procesu? Sociální demokracie neuvádí podmínky, za kterých by byla ochotna tolerovat nebo umožnit vznik téhle vládě. Žádá od nás další podklady, další programová cvičení, ale ta takzvaná jednání s trojkoalicí, to je jenom hra nervů. To je jenom hra na čas. Ale to, co je nejdůležitější, a to, co je nejaktuálnější dnes, při volbě, to je skutečnost, že vlastně dochází k bojkotu voleb předsedy Poslanecké sněmovny.
Sociální demokraté tvrdí, že postupují přesně podle volebního řádu, ale volební řád vůbec s variantou neúčasti při té tajné volbě nepočítá. Já jsem si dal tu práci, že jsem prostudoval volební řád, a ten volební řád v článku 9 na str. 114 uvádí explicitně, jak volí poslanci. Volební řád počítá s tím, že se vybírá z kandidátů - v uvozovkách - a uvádí: Jména kandidátů jsou na hlasovacích lístcích uvedena v abecedním pořadí a před jménem každého z nich je uvedeno pořadové číslo. Ve spodní části hlasovacího lístku se uvede počet kandidátů, který je možno volit. - To znamená ten volební řád z logiky té tajné volby počítá s tím, že poslanci a poslankyně vybírají z několika kandidátů, to je základ toho volebního řádu. A pak se také hovoří o tom, jak volí poslanec předsedu nebo předsedkyni Poslanecké sněmovny, a jsou dvě možnosti ve volebním řádu, žádná další možnost tam není. První možnost je, že zakroužkujeme pořadové číslo před jménem kandidáta, kterého vybereme, a u dalších kandidátů zakřížkujeme to jméno, anebo zakřížkujeme všechny v případě, že nechceme zvolit žádného z těch kandidátů. Žádná jiná možnost není uvedena v tom volebním řádu. Ústava ani volební řád nemluví o tom, že se předseda Poslanecké sněmovny volí tak, že by se předsedové parlamentních stran sešli u piva a tam se dohodli na tom, kdo bude předsedou Poslanecké sněmovny. Mluví naopak o tom, že se volí tajnou volbou a že se vybírá z více kandidátů.
***