(12.30 hodin)
(pokračuje Kalbáč)
Kdyby se takto chovali naši zemědělci, tak je stále prázdný stůl, kdyby takto léčil lékař své pacienty, tak bude zasahovat pohřební služba, a kdyby hasiči s hluchými stříkačkami stáli u hořícího ohně, tak shoří všechno! To je vážné varování, které nastalo. A já jsem samozřejmě ve svém obvodě, a jako vy všichni v celé zemi, měl polovičku lidí těch, kteří chtěli pana stávajícího prezidenta, zhruba, a polovičku těch, kteří chtěli pana profesora Švejnara. Oba jsou úctyhodní kandidáti, oba si zasloužili podporu naší veřejnosti. Každý měl pro to své důvody a nebylo jednoduché tyto věci vyslýchat, poslouchat a reagovat na ně.
Já samozřejmě přicházel do tohoto sálu s tím, zůstane-li Václav Klaus sedmdesátým čtvrtým státníkem od knížete Bořivoje, anebo zda bude profesor Švejnar sedmdesátým pátým, čili chcete-li, bude-li Klaus dále desátým českým prezidentem, anebo budeme mít prezidenta jedenáctého. To rozhodnutí je skutečně vážné a není jednoduché a je složité.
Já jsem až do poslední chvíle skutečně váhal a dával jsem si na misku vah všechna pro a proti a jsem rád, že naše KDU-ČSL je rozdělena tím směrem, že část je pro jednoho a část pro druhého. To není rozdělená strana! (Potlesk opozice.) To je strana demokratická, kdy každý si sám rozhoduje za sebe. A myslím si, že je to tak dobře.
Ale já v tuto chvíli, když jsem na misku vah dal všechna pro a proti, tak jsem nějak rozhodnut. Samozřejmě, že jsem pro volbu tajnou jako jedinou demokratickou a slušnou, ale nicméně bude-li veřejná, neopustím sál, neodejdu, aby mě někdo opět nenazýval, že já jsem zkazil volbu prezidenta.
Ale víte, mě mrzí, vážení, jiné věci. Ty neskonalé výhrůžky, to všechno, to nesvědčí o tom, že jsme urazili za osmnáct roků dobrý kus cesty! Někteří lidé mi volali, říkali, podívejte se, prezident Havel, ten byl lepší, ten dokázal to nebo ono, ale já chci říct jedno: Může za to prezident Havel nebo Václav Klaus, že v roce 1990 bylo zaznamenáno v této zemi 73 vražd, v roce 1995 134, v roce 1998 185, a když Havel odcházel, už jich bylo přes 200? Může za to Havel nebo Klaus, že jsme dosud jako jedna z mála zemí neprosadili výuku etiky?
Navštívil mě nedávno jeden pán, který byl dlouhá léta v exilu; vysokoškolsky vzdělaný člověk, a řekl: "Pane senátore, vrátil jsem se zpátky do rodné země, ale nabyl jsem jedno přesvědčení, že sice tento národ je vzdělaný, ale je velmi nevychovaný." Ta morálka je opravdu špatná. Za to nemůže ani Havel, ani Klaus.
Já jsem nedávno zastavil u jedné školy a ptal jsem se devíti dětí: Kolik z vás zná desatero? (Smích v levé části sálu.) Já vím, levý blok se směje, protože jsme v ateistické společnosti. O to nejde - desatero je nejvyšší mravní zákon. Pouze jedna dívenka řekla: "No, něco o tom vím, nemělo by se krást, nemělo by se vraždit." Přátelé, to jsou vážné věci, nad těmi bychom se skutečně měli zamýšlet!
A výhrůžky, to není nějaké plané čvachání, to jsou vážné věci. Podívejte se, když 10. září v roce 1947 dostal Jan Masaryk, Prokop Drtina a Petr Zenkl výbušninu, bylo to první varování před únorem 1948. Mohli také říct, to je planá výhrůžka, jako ty vaše kulky nebo prach v obálkách, ale tehdejší novináři ne lehkomyslně jako včera jeden, který napsal, že se mně mohla zjevit na záchodě Panenka Maria a ne nějaký darebák. Ti tvrdě žádali, aby se věc dotáhla. A když tehdejší ministr vnitra Václav Nosek to nedokázal, tak byl vládou pověřen ministr spravedlnosti Prokop Drtina. A ten si vybral jednoho z nejschopnějších státních zástupců Zdeňka Mariánka. A ten to dokázal! To byla, přátelé, krčmaňská aféra, kdy truhlář Jan Kopka na popud tehdejšího poslance KSČ Juraje Sosnara tuto výbušninu zhotovil. A když pak byl objeven sklad zbraní na sekretariátu komunistické strany v Olomouci, byli viníci postaveni před soud. Ale únor je nepotrestal. Naopak, státní zástupce skonal ve vězení. A to jsou důsledky, které si také je třeba dnes připomenout.
A já bych chtěl na závěr svým kolegům, kteří stejně jako já dostali výhrůžné dopisy, připomenout, a i vám všem, vážení a milí, že je třeba se chovat čestně a volit skutečně podle svého svědomí.
Citátem jsem začal, citátem skončím: "Ten není rekem největším, kdo udeřen zas udeří. Velký ten, kdo byl oklamán, a přec se nezpronevěří." Děkuji vám. (Potlesk v pravé části sálu.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Nyní vystoupí paní senátorka Juřenčáková, připraví se pan poslanec Severa. Prosím, paní senátorko, máte slovo.
Senátorka Jana Juřenčáková: Vážený pane prezidente, vážená paní Bobošíková, vážený pane profesore Švejnare, vážené kolegyně a kolegové z Parlamentu ČR, ještě před třemi lety jsem si nemyslela, že bych mohla někdy v životě volit prezidenta České republiky a nikdy mě také nenapadlo, že když k tomu dojde, že já sama se stanu terčem nemístných výhrůžek.
Mluvila jsem s řadou lidí, kteří minulou volbu sledovali na televizních obrazovkách, a někteří mě obviňovali z toho, že nevolím podle toho, jak chtějí oni. Já ale nezvolím prezidenta České republiky podle toho, jak chce která strana, ale podle svého vědomí a vědomí. S tím jsem do politiky šla, že chci dělat to, co bude v souladu s mým svědomím, a ne dělat to, co by mě mohlo přinést užitek nebo naopak ublížit.
Někteří mí kolegové se ze mě snažili udělat nesvéprávnou osobu, která nemá svůj názor, a podle jejich tvrzení mně můj názor někdo vnucuje. Chci je ubezpečit, že já se rozhoduji zcela svobodně, stejně jako ti kolegové, kteří mě z toho obviňují. Chci vám vyřídit všem vzkaz od našich spoluobčanů: Přestaňte hledat to, co nás rozděluje, a začněte hledat to, co nás spojuje! Nehledejte důvody, proč by to nešlo, ale hledejte důvody a cestu, aby se řešení našla! O to vás žádají naši spoluobčané, ale také já. Děkuji. (Potlesk převážně v pravé části sálu.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Severa, připraví se paní senátorka Janáčková. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Pavel Severa: Milé dámy, vážení pánové, dovolte mi jenom krátkou reakci na vystoupení pana senátora Mejstříka. Považuji za nezbytné a poctivé zastat se spousty poctivých členů a příznivců KDU-ČSL, kteří kdykoliv, ať byl jakýkoliv režim, tak neváhali jednat se svým svědomím a trpěli za to, byli za to perzekvováni, někteří přišli o život.
Abych nemluvil dlouho, řeknu to velmi krátce. My jsme stranou konzervativní s křesťanskými základy a s křesťanským smýšlením a také se tak chováme mezi sebou. Proto máme u nás obrovskou svobodu, kdy nikdo nikoho nepřemlouvá a nenutí, aby hlasoval jinak, než je mu vnitřně dáno.
***