(11.50 hodin)
(pokračuje Paroubek)
Prezident Klaus bez sebemenšího váhání podepsal jako prezident zákony prosazující reformu veřejných rozpočtů, která je sociálně bezohledná vůči naprosté většině našich občanů. Přitom mu jako ekonomovi musí být jasné, že hlavní deklarovaný cíl takzvané reformy, tedy snižování schodků veřejných rozpočtů a celkové zadluženosti země, lze docílit jiným, vhodnějším způsobem než zemětřesením v daňovém systému. Bohatší tak budou ještě bohatší a chudí ještě chudší.
Nám je v této věci mnohem bližší pozice Jana Švejnara, který mluví o sociální ohleduplnosti a solidaritě. Bez nich podle našeho názoru není možné reformy uskutečnit a zajistit pro ně podporu převážné části obyvatelstva. Prezident republiky musí být schopen duchovně morálního vedení země. Neměl by tedy mlčky přihlížet, pokud vláda nehledá cestu, která spravedlivě rozvrhne nezbytné zatížení vyplývající z reforem, pokud jsou opravdu nutné, na všechny vrstvy obyvatelstva. Pro nás je důležité, aby prezident republiky měl sociální cítění, aby se uměl solidarizovat s těmi v životě méně šťastnými, aby uměl cítit se sociálně slabými a vyloučenými. Usilujeme o sociální smír ve společnosti.
Je nám také bližší pojetí politiky Jana Švejnara, pokud jde o zapojení občanské společnosti a občanů do veřejného života. Vždy nám jde o to, aby politika nebyla jen věcí úzké elity, úzké politické elity, ale všech občanů. Václav Klaus tu a tam v souvislosti s občanskou společností používá výrazu NGOismus. Více o tom nemusím hovořit. Více není třeba dodávat. Jen to, že elitářství je nám cizí.
Václav Klaus nese politickou odpovědnost za ekonomickou krizi z poloviny 90. let. Je třeba říci, že Václav Klaus měl odvahu stát se vůdčím duchem společenské transformace počátkem 90. let po pádu bývalého režimu. Ukázalo se však, že použité základní metody privatizace, zejména kuponová privatizace a privatizace po česku na úvěr, vedly k promarnění ohromné části národního bohatství země. Významná část občanů tak dodnes považuje své nemalé osobní oběti vynaložené v procesu ekonomické transformace za zbytečné. To způsobilo a dosud způsobuje ztrátu důvěry ne nepodstatné části české společnosti v obnovený demokratický režim.
Shrnuto a podtrženo: Naším kandidátem na prezidenta republiky tak je Jan Švejnar. Na své pozici v této věci nemáme co měnit ani po remízové prvé volbě. Jan Švejnar je silný kandidát s vynikající podporou občanů.
Dámy a pánové, zastavím se ještě u některých otázek. Nechci se již vracet k některým rušivým a podivným okolnostem prvé volby prezidenta. Napětí na politické scéně se však stupňovalo v celém uplynulém týdnu. Objevily se dosud nepoznané metody eskalace napětí. Kulky či nábojnice anebo střelný prach rozesílané některým volitelům, včetně sociálně demokratickým. Pomluvy, silná slova, urážky, špionománie, nátlak, vydírání, avizované pokusy o korupci vzápětí znevěrohodňované. Zkrátka všechna špína, co je za kulisami české politické scény za běžných okolností schována, se prodrala na povrch.
Korunu politické zmatenosti nasadila Komunistická strana Čech a Moravy, která během rekordně krátké doby po první volbě nasadila do hry novou kandidátku. Kdyby někdo pochyboval o unáhlenosti tohoto výběru, pak se jedná o kandidátku, která ještě přednedávnem vystupovala proti sociálnímu státu a používala vůči komunistům pejorativního výrazu. To mohu doložit citací. V projevu z 11. července 2007 tato kandidátka říká: Z nového textu - myslí se Lisabonská smlouva - totiž jasně vyplývá, že smlouva chce zakonzervovat předražené a nefunkční sociální systémy. Dále z ní vyplývá, že hlavy unijních států sní bolševický sen - bolševický sen! (oživení v sále) - o stabilních cenách a plné zaměstnanosti.
Nemohu v této etudě vidět jiný účel nežli ten - vyšachovat ze hry kandidáta aliance za změnu Jana Švejnara a objektivně tak přispět ke zvolení Václava Klause prezidentem. Říkám si, co jen za tím je. Zda je to jen politický omyl, nebo něco horšího. Komunistická strana mluví o tom, že s ní sociální demokracie a další strany nemluví, nejednají. Za sociální demokracii musím říci, že tomu tak není. Jednal jsem s předsedou Filipem mnohokrát. Sociální demokracie splnila v tomto týdnu komunistům dva nově vznesené požadavky, a to bez mrknutí oka. Ostatně proti radaru Spojených států jsme dávno a o slušné politické prostředí nám opravdu jde. Jaká je reakce Komunistické strany Čech a Moravy? Vlastně žádná. Jaképak dohody, to je přece dialektika! Od významného komunistického politika jsem se naopak dokonce ještě ráno dozvěděl, že vozím fekálie. Nově postavená kandidátka komunistické strany způsobí, že do druhého kola druhé volby - moc se nesmějte, pánové z ODS, vozil jsem je s vaším předsedou - že do druhého kola druhé volby postoupí z obou komor Parlamentu s velkou pravděpodobností jen Václav Klaus.
Zkrátka, kolem prezidentské volby je mnoho podivného. To je důvod, proč chceme, aby volba prezidenta byla veřejná. Aby prezidenta nevolili lobbisté, ale volitelé.
Dámy a pánové, chci vás ujistit, že pokud chce bývalý člen poslaneckého klubu sociální demokracie Evžen Snítilý volit prezidentem republiky Václava Klause, sociální demokracie se od jeho volby distancuje. Zdůrazňuji: bývalý člen klubu, a chci také říci, že se sociální demokracie občanům omlouvá. Děkuji panu kolegovi za gestikulaci, za pomoc s gestikulací. A současně jej vyzýváme k odevzdání poslaneckého mandátu.
Chci ještě dodat, že náhlé změny názorů v některých zásadních otázkách - připomínám, že v sociální demokracii se o volbě prezidenta diskutuje již rok. Neslyšel jsem, že by pan Snítilý někdy projevil názor, který teď prosazuje. Je mi osobně líto Václava Klause. Vždyť bude-li zvolen prezidentem, rozhodnou o tom hlasy lidí, kteří po celoživotním omylu prožitém v sociální demokracii náhle prozřeli. Jedná se o poslance Melčáka, Pohanku a Snítilého.
Chci zcela v závěru ještě říci, že sociální demokracie udělá vše pro uplatnění přímé volby prezidenta v následující prezidentské volbě. Děkuji. (Potlesk.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Nyní vystoupí senátor Novotný, připraví se paní poslankyně Šojdrová. Prosím, pane senátore, máte slovo.
Senátor Josef Novotný: Vážený pane prezidente, vážený pane profesore Švejnare, vážená paní europoslankyně Bobošíková, vážené kolegyně, vážení kolegové, milí hosté, rád bych se dnes zmínil o tom, co nás tíží a na co se bude muset budoucí prezident svojí autoritou a vážností svého úřadu zaměřit.
Prezident České republiky se dlouhodobě těší značné podpoře a uznání ve společnosti, je součástí moci výkonné, má možnost významně ovlivnit mínění většiny občanů.
***