(11.40 hodin)
(pokračuje Barták)
Profesor doktor Cyril Höschl, doktor věd, známý psychiatr, podal svéráznou analýzu na toto téma v jednom svém projevu odkazem na etologii. Etologie jako komparativní věda o chování nás poučila, jaké jsou zdroje nadšení u šimpanzů. Je to pocit společného ohrožení, postava vůdce a dostatečný počet spolunadšenců. Fyziologické projevy nadšení, jako je piloreakce" - dodejme, že jde o zježení chlupů či peří, díky piloreakci dochází k optickému zvětšení obrysu těla - "posunutí dolní čelisti a imponující postavení násobené popřípadě klackem v ruce, jsou buzeny a synchronizovány rytmickými zvuky, u goril tedy bušením do prsou, u lidí pochodovými písněmi. Funkce nadšení u lidí je v mnoha ohledech stejná jako funkce triumfálního pokřiku hus velkých, kde také hraje roli silné sociální pouto na členy společenství a agrese vůči nepřátelům. Proto atrapa nepřítele je dosud ještě velmi působivým prostředkem demagogů, říká Höschl.
Jak podnětná věda je etologie čili nauka o chování, ať jde o šimpanze, husu velkou či jiné stvoření. Postavte se se svým názorem proti triumfálního pokřiku svých družek, jste-li husa, postavte se proti vůdci, jenž si piloreakcí zvětší obrys těla, vysune dolní čelist a mává klackem v ruce, jste-li gorilou. Kolik odvahy k tomu třeba a kde je každý den brát takové lidi?
Uzavřu slovy: Tak to jsem vám chtěl v rychlosti, vážený pane senátore, napsat a teď to víte."
A budu končit slovy: A teď to víte vy, přítomní v tomto sále, i doma u televizních obrazovek.
Děkuji vám. (Oživení v sále.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Nyní vystoupí poslanec Paroubek, připraví se senátor Novotný. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Paroubek: Vážené paní poslankyně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážená páni poslanci, vážený pane prezidente, vážená paní Bobošíková, vážený pane profesor Švejnare.
V historii České republiky dnes volíme prezidenta republiky již počtvrté. Naše novodobá historie však nezačala až v roce 1993 předchozím zánikem Československa, ale již v roce 1918 jeho vznikem. Hledáme tedy nástupce osobností, jakými byli Tomáš Garrigue Masaryk a Edvard Beneš. Hledáme dnes možná více než kdy jindy, alespoň pokud jde o sociální demokracii, osobnost, která je schopna více spojovat lidi, než je dělit.
Často se bohužel při sledování žabomyších sporů, pletichaření či zákulisních kšeftů v české politice nemohu ubránit dojmu, že na velkou tradici první Československé republiky zapomínáme. První Československá republika, její politické strany, zejména ty vládní, včetně sociální demokracie, i jejich lídři, to vše nebylo jistě vzorem dokonalosti. Ale všechno se v té době řešilo s jistou noblesou. Tato tradice první republiky je obrovským odkazem kladoucím na nás politiky velkou odpovědnost.
Dovolte mi, abych nyní zopakoval pozici sociální demokracie v prezidentské volbě. Sociální demokracie tím, že se spojila v alianci za zvolení Jana Švejnara a neprosazovala svého čistě stranického kandidáta, prokázala, že jí nejde o úzký zájem stranický. Minulý týden jsem zde v obsáhlém projevu zdůvodnil, proč jsme pro Jana Švejnara, a velmi stručně tyto důvody shrnu.
Tak především stojí Jan Švejnar mimo politické strany a nad nimi. Jsme přesvědčeni, že je schopen navázat na masarykovské a benešovské pojetí výkonu funkce prezidenta nikoliv jako aktivistického, ale jako přísně ústavního prezidenta, tedy prezidenta, který nečiní rozdílu mezi politickými stranami.
Jeden bystrý levicový žurnalista se před dvěma týdny vyčítavě pozastavil nad tím, že jsem vyjádřil podporu slovům Jana Švejnara, kterými reagoval na otázku, co by se stalo v případě pádu Topolánkovy vlády. Připomínám, že Jan Švejnar řekl, že by pověřil novým pokusem o sestavení nové vlády opět představitele ve volbách nejsilnější strany, tedy ODS. Já jsem na to reagoval, že je to v pořádku. Je to totiž fér.
My, sociální demokraté, nepotřebujeme prezidenta stranícího jedné politické straně. Jsme hluboce přesvědčeni, že země potřebuje prezidenta, který bude dbát litery i ducha ústavy, zákonů, a bude tak prezidentem všech občanů republiky bez rozdílu. Prezident republiky z titulu své funkce nemůže v naší zemi výrazně zasahovat do legislativního procesu. Přesto může podstatně ztěžovat legislativní činnost vlády, pokud je z jiného politického tábora nežli vláda. V minulém volebním období, tedy za sociálně demokratické vlády, prezident Klaus využíval svého práva veta zákonů v míře hojné. Zato za vlády vedené svou stranou, tedy ODS, to nebylo ani jedinkrát.
Jan Švejnar chce být korektní ve vztahu k dnešním vládním stranám i k opozici. Věřím, že i když se pozice hlavních politických stran po příštích volbách do Sněmovny otočí do opačného gardu, nežli jsou nyní, bude opět zcela korektní a nestranný. Jen tak je možné spojovat rozdělenou politickou scénu. Jen tak je možné si získat a udržet vysoký politický kredit prezidenta. Ostatně podívám-li se na průzkumy veřejného mínění ze dvou posledních týdnů, naši spoluobčané vidí jako člověka konsensu s překvapivou převahou Jana Švejnara.
Prezident jako součást výkonné moci se významně podílí na zahraniční politice republiky. V představách sociální demokracie je osou zahraniční politiky českého státu jeho těsná spolupráce v rámci Evropské unie a transatlantická spolupráce. Nepřirovnáváme jako současný prezident Brusel k nějakému hnízdu přeplněnému po okraj byrokraty zasahujícími do života členských zemí stejně nešetrně, jak to kdysi dělala RVHP. Nechceme přitom jásavě tvrdit, že vše v Evropské unii, je hodné nadšení. Nicméně bez členství v Evropské unii bychom za sociálně demokratických vlád nedokázali modernizovat hospodářství země, povznést životní úroveň lidí a snižovat nezaměstnanost pod evropský průměr. Členství v Evropské unii stejně jako členství v NATO představuje pro nás záruku prosperity, růstu životní úrovně a zajištění bezpečnosti země.
S Janem Švejnarem se v pohledu na Evropu a svět a naše místo v něm v zásadě shodujeme. Bez plnohodnotného zapojení republiky do Evropské unie nemůžeme jako středně velký stát dobře čelit výzvám globalizace. A pokud jde o svět, ten přece nekončí na hranicích Evropské unie.
České veřejnosti není příliš známo, že názory současného prezidenta nenalézají, velmi šetrně řečeno, v Evropě partnera - tedy promiňte, s jednou výjimkou, a tou je pan prezidenta Kaczyński, a ten, jak všichni víme, není zrovna ideálním partnerem.
***