(15.50 hodin)
(pokračuje Exner)
Podle mého z toho dále vyplývá, že o tomto jeho návrhu je třeba hlasovat, a to ve sboru, který tvoří společně Poslanecká sněmovna a Senát Parlamentu České republiky. Prostě a dobře, až toto hlasování skončí a sečteme hlasy, budeme vědět, jestli budeme volit tajně, nebo veřejně. Domnívám se, že demokracie neutrpí, když budeme postupovat v souladu se zákonem. (Potlesk.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. O slovo se přihlásila paní senátorka Paukrtová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.
Senátorka Soňa Paukrtová: Pane prezidente, pane předsedající, senátoři, senátorky, poslanci, poslankyně, já jsem také původně nechtěla zde vystupovat, ale bohužel musím říci tři poznámky.
Nepovažuji tajnou volbu za cosi nemravného. Na druhou stranu nepovažuji volbu veřejnou za něco, co nás vrací před rok 1989. Obě ty volby mají svá pro a proti a je zcela legitimní a zcela právoplatné, abychom se tady rozhodli. Od toho tady také jsme.
Já jsem se včera zúčastnila toho jednání, které tady bylo zmiňováno. Já mám pocit, že vedení komor a předsedové klubů nemohou rozhodnout za tento sbor. Mohou doporučit tomuto sboru, a tak jsem také chápala to jednání, které probíhalo. Tam došlo k tomu, že jsme vyslovili ochotu k tomu, vést dohadovací řízení. Já jsem tam zpochybňovala to, když byl napadán § 75 a 73. Já totiž mám pocit, a konzultovala jsem to s ústavními právníky a oni se ptali, v čem je náš problém. Vždyť přece jednací řád a ústava hovoří naprosto jasnou řečí. Ať už máme názor na volbu tajnou či veřejnou, jakoukoliv, tak prostě a jednoduše ten postup je tam popsán. A to jednání jsem považovala za konzultační právě tak jako rozhodnutí organizačního výboru Senátu i organizačního výboru Poslanecké sněmovny. Tam lze přijmout pouze doporučující stanovisko, rozhodně ne stanovisko, které má nějakou rozhodovací validitu .
Pak bych chtěla říci ještě jednu věc. Já si myslím a velmi apeluji, abychom přijali stykový zákon. Ono to vypadá jako nějaké akademické debaty. Já se zúčastňuji jednání obou komisí pro ústavu a parlamentní procedury a vše to vypadá, že to je taková záležitost, která jaksi nás netlačí. Ale na této zkušenosti vidíte, že stykový zákon nutně potřebujeme. Takže když už tady vedeme sáhodlouhou debatu o proceduře, tak prosím přijměme stykový zákon, a já bych navrhovala v tuto chvíli, hlasujme o návrhu předsedajícího této schůze podle zákona, podle jednacího řádu Poslanecké sněmovny, kterým jsme povinni pro tuto schůzi se řídit.
Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, paní senátorko. O slovo se přihlásil pan předseda poslaneckého klubu KDU-ČSL Severa. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Pavel Severa: Milé dámy, vážení pánové, musím říci, že jsem zažil mnohá rozhodování, rozhodovat je naše povinnost v populárních i nepopulárních chvílích. Považuji ale za nutné říci, že rozhodovat je povinnost, jednat je slušnost. A za klub KDU-ČSL musím říci, že my nepotřebujeme přesně určovat, jak hlasovat, protože každý z nás má svobodu volby. My nepotřebujeme stanovovat podmínky, aby mohly stranické sekretariáty kontrolovat naše volitele. Já bych si přál, a myslím si, že by si to přáli i oba kandidáti, aby forma volby byla odhlasována, nikoliv vyvzdorována. Nebylo by to přínosné a nebylo by to důstojné.
Děkuji.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. O slovo se přihlásil pan místopředseda Kasal. Pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Je to tady poněkud nebezpečné, dámy a pánové, ale to nevadí. (Posunuje řečnický pult.)
Mně se za mé politické kariéry málokdy stalo, abych mohl souhlasit hned se dvěma svými letitými oponenty najednou, a to s panem poslancem Exnerem a s panem senátorem Štěchem. Já si totiž myslím, že oni klepli hřebíček na hlavičku. Proč my se máme spoléhat na nějaké výklady jednacího řádu, když můžeme rozhodnout hlasováním? A můžeme rozhodnout hned bez nějakých problémů, tak to udělejme. Hlasujme o návrhu pana předsedy Vlčka o tajném hlasování, použijme klidně § 75 a hlasujme všichni ve sboru, tak jak to navrhl pan senátor Štěch a pan poslanec Exner.
Pane předsedo, berte to, prosím pěkně, jako můj procedurální návrh. Děkuji.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. O slovo se přihlásil pan senátor Pavlata. Prosím, pane senátore, máte slovo.
Senátor Josef Pavlata: Dámy a pánové, pane předsedající, já bych chtěl vašim prostřednictvím poopravit výrok pana Zaorálka, když zde mluvil o svém vystoupení na první společné schůzi obou komor Parlamentu České republiky, která se konala 15. ledna 2003. Já zde mám zápis z této schůze, těsnopiseckou zprávu, a pan tehdejší předsedající po určení ověřovatelů nám sdělil: "Vážené kolegyně a kolegové, po jednání senátních a poslaneckých klubů a organizačních výborů obou komor vám předkládám návrhy, u nichž Senát i Poslanecká sněmovna dospěly ke shodnému stanovisku, a to aby byl prezident volen tajnou volbou, aby o procedurálních otázkách obě komory hlasovaly samostatně. V případě, že by nedošlo ke shodnému usnesení, platí, že návrh nebyl přijat."
Všichni dobře víme, že Senát i Poslanecká sněmovna nedospěly ke shodnému stanovisku, protože Senát dospěl ke stanovisku tajné volby a Poslanecká sněmovna ke stanovisku veřejné volby. O těchto názorech, o těchto náhledech bude třeba hlasovat. To se domnívám já.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. S reakcí pan místopředseda Zaorálek.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, to, co přečetl pan senátor Pavlata, to je samozřejmě správně. Ale není to nic ve sporu s tím, co jsem tady řekl. Já jsem tehdy také postupoval tak, že jsem navrhl tajnou volbu, stejně jako předseda Vlček. Měl jsem proti němu tu výhodu, že mezitím ta jednání se Senátem i Sněmovnou ukázala, že obě sněmovny drtivou většinou hlasů tu tajnou volbu potvrdí. My jsme se už potom, pokud se pamatuji, těmi dalšími variantami ani příliš nezabývali, protože bylo velmi pravděpodobné, že nebude se způsobem volby problém. Ale já jsem tady řekl - pan předseda Vlček postupuje stejně. To je všechno.
Dovolte mi ale, abych se vyjádřil už i k tomu dalšímu návrhu, který tady zazněl. Tady se tedy, a pan místopředseda Kasal to opakoval jako poslední, navrhoval, abychom už to první hlasování o proceduře provedli tím způsobem, že bude hlasovat Poslanecká sněmovna i Senát dohromady a prostě z nich budeme počítat tu většinu. Dovolte mi, abych vám řekl, a je mi to velice líto, že se pouštíme do těchto procedurálních debat tak detailně, ale myslím si, že na to je nutné zareagovat. Já to chápu tak, že jsme tady dnes jeden Parlament, ale obě komory jsou stále autonomní a ve všech krocích ty komory postupují samostatně. Hlasují zvlášť jako Sněmovna, hlasují zvlášť jako Senát. A tohle se může zrušit pouze v případě, když ústava dá výjimku v třetím kole volby prezidenta. A my nemůžeme sami tady tento princip zavést, protože je možné z toho učinit takovýto jeden Parlament pouze u výjimky, kterou stanoví ústava. Jinak si myslím, že bychom byli v rozporu s ústavou.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. S faktickou se přihlásil pan ministr Cyril Svoboda, potom pan místopředseda Kasal. Dáváte přednost panu místopředsedovi Kasalovi? Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Dámy a pánové, pan místopředseda Zaorálek má svým způsobem pravdu. Pravdu má v tom, že abychom mohli hlasovat jako ten 281členný sbor, o tom způsobu by měly obě komory rozhodnout samostatně. Zdali s tím souhlasí, nebo ne. To na doplnění.
A jednu poznámku, kterou jsem zapomněl říci při tom svém prvním vystoupení. Opírám tento svůj postoj, stejně jako pan senátor Štěch, pan poslanec Exner a určitě drtivá většina z vás, o přesvědčení, že budeme hlasovat a volit prezidenta takovým způsobem, který si bude přát většina z nás. A to je to podstatné.
Děkuji za pozornost.
***