(15.30 hodin)
(pokračuje Štěch)
Proč občané v současné době 70 % podporují veřejnou volbu? To jsme si jako Parlament udělali sami nedůvěrou, kterou jsme občanům do jejich myslí vnesli tím, že někteří, anebo nám někteří blízcí v zadních řadách se snaží vyjednávat a obchodovat o tom, jak a kdo se bude volit.
Také odkazem roku 1989 bylo, abychom v naší zemi neměli systém moci jedné politické strany. Dámy a pánové, my v současné době jako senátoři zažíváme v Senátu, co je to moc v rukách jedné politické strany. Důkazem toho je to, že premiér vlády předkládá balík reformních zákonů, hovoří o tom, že jsou to nejdůležitější zákony od roku 1989 - a většina 41 senátorů z řad ODS zablokuje vůbec projednávání tohoto zákona v horní komoře Parlamentu! Ptám se, k čemu potom taková horní komora Parlamentu.
Já si myslím, že když není shoda, tak že se prostě musí rozhodovat. Jestliže bychom chtěli připustit, aby jedna komora Parlamentu, horní komora Senát, zablokovala celý Parlament, tak si myslím, že by to bylo absurdní. Souhlasím s tím, co bylo navrženo: ať o proceduře rozhodne Parlament jako celek, a ne jednotlivé komory. To je můj návrh.
Děkuji za pozornost. (Potlesk zleva.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. O slovo se přihlásil pan místopředseda Filip. Pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážený pane předsedo Senátu Parlamentu České republiky, pane prezidente, paní a pánové, držím v ruce jednací řád Poslanecké sněmovny, zákon, kterým se řídíme. Debata, tak jak se teď vyvinula, neukazuje na to, že bychom byli schopni a ochotni předvést lidem to, že si zasloužíme větší důvěru.
Klub Komunistické strany Čech a Moravy, když se připravoval na tuto volbu, byl přesvědčen, že volba má proběhnout tajným způsobem, tak abychom nebyli obviňováni z toho, že snad chceme zavést nějaké podivné praktiky. Poslední veřejná volba byla volba Václava Havla v prosinci 1989 - a opravuji, co jsem řekl ve svém vystoupení, které jsem měl za klub KSČM, bylo to tehdy Federální shromáždění Československé socialistické republiky, já jsem řekl České a Slovenské Federativní Republiky. To bylo ještě předtím, než se změnil název státu. A volba byla pod takovým tlakem, že rozhodovali bývalí zvolení poslanci s různými příkazy, ať už z Moskvy nebo odjinud, a ti, kteří se nepodřídili, byli tři a všichni v kooptacích byli vyměněni. Bez ústavy, bez zákona. To je jedna základní věc, kterou chci říci.
Uvědomme si tedy, jestli jsme se dostali zpátky do situace, že lidé nevěří tomuto zákonodárnému sboru. Vzhledem k tomu, co jsem říkal ve svém úvodním vystoupení, a řekl jsem, že je třeba si vážit názoru občanů, tak jsem na včerejší den svolal společné jednání poslanců a senátorů s výkonným výborem naší strany a dohadovali jsme se o tom, jestli přidržíme novodobou tradici tajné volby. Ale byli bychom špatní politici, kdybychom nerozuměli požadavku občanů České republiky. Ten požadavek je evidentní. Lidé chtějí vědět o volbě více, než jsme jim schopni dát, ale proto abychom dále neextendovali tuto exkurzi. Pan předseda Senátu dokonce řekl, že lidé nerozumějí tomu zákonu o jednacím řádu. Já jsem přesvědčen, že nemá pravdu. Lidé debatě rozumějí velmi dobře.
Já se přikláním k tomu, abychom se nejdříve ve slušném prostředí shodli na tom, jestli návrh, který přednesl předseda Poslanecké sněmovny, je ten, o kterém budeme hlasovat, jak budeme postupovat, a nepředváděli se tady, kolik toho umíme o tomto zákonu. Já samozřejmě tento zákon znám, vážím si toho. Dovedu si opravdu představit to, proč je napsáno v příloze č. 2, jak se volí tajným způsobem prezident republiky, jak se volí veřejným způsobem prezident republiky, protože to v zákoně je, respektive v příloze zákona č. 2, kde je to přesně popsáno.
Nestrašme se něčím, co nemusí nastat. Jenom se pokusme jeden druhého dobře poslouchat a přijít předtím, než poprvé začneme hlasovat, s tím, abychom si lépe rozuměli, lépe si naslouchali. Nakonec oba kandidáti vás k tomu vyzvali.
Děkuji vám. (Potlesk poslanců KSČM.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. O slovo se přihlásil pan ministr Langer. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr vnitra ČR Ivan Langer Pane prezidente, páni předsedové, milé dámy a pánové, omlouvám se za své vystoupení. Nechtěl jsem vystoupit. Přesto mi dovolte, abych začal jednou glosou. Je zajímavé sledovat obsah vystoupení, která zazněla ještě před polední přestávkou. Ti, kteří chtějí volit Václava Klause prezidentem České republiky, hovořili o Václavu Klausovi. Ti, kteří nechtějí volit Václava Klause prezidentem republiky, volili (?) a hovořili o Václavu Klausovi.
Myslím si, že se zde potýkáme se zvláštní situací, kdy je nám podsouváno, že ten či onen druh volby napovídá nebo nahrává tomu či onomu kandidátovi. Já se domnívám, že to je špatná cesta. Myslím si, že volba jako taková možná pro někoho takovýto význam má, ale pro nás pro všechny by způsob volby měl být veden úplně jinou motivací, než je to, jestli fandím tomu nebo onomu kandidátovi. A určitě tady neplatí, že ten, kdo hlásá veřejnou volbu, je větší demokrat než ten, který upřednostňuje tajnou volbu.
Přesto mi dovolte, abych já zde prohlásil, že pro mne tajná volba je jedním ze symbolů toho, proč jsem byl v listopadu 1989 členem stávkového výboru, a na rozdíl od svého kolegy Mejstříka jsem svůj názor nezměnil. Já jsem v té době stávkoval mimo jiné proto, abych mohl tajně volit, protože jsem si pod tajnou volbou dokázal představit a představuji jednu z nejzákladnějších svobod a hodnot demokracie.
Respektuji váš názor, kteří jste přesvědčeni o tom, že veřejná volba je lepší. Dovolte mi, abych já zde svůj hodnotový princip takovýmto způsobem zdůraznil. Ano, považuji tajnou volbu nikoliv za něco nemravného, nestoudného, ale za něco, čeho si musíme vážit, nebo alespoň bychom si toho měli vážit.
Poslední poznámka. Před pěti lety společnou schůzi obou dvou komor vedl, nepletu-li se, pan Zaorálek. Myslím si, že stojí za to v tuto chvíli si zapamatovat, a tady bych rád navázal na svého kolegu senátora Štěcha, na to, co řekl - že buď zde platí, že jsme shromáždění volitelů, buď zde platí, že každý z nás má stejnou váhu hlasu, že každý hlas každého nás má mít stejné právo o tom rozhodnout, jakým způsobem postupovat, ať rozhodne Parlament jako celek, jakým způsobem máme při volbě prezidenta postupovat.
***