(14.50 hodin)
(pokračuje Hašek)
Václav Klaus je muž s převážně pravicovým pohledem na svět, muž, který dokázal, že je pracovitým politikem, ale zároveň muž, který podle mého názoru nedokázal v momentu nástupu do prezidentského úřadu se odpoutat od svého pravicového modrého vidění světa a postupoval často v rozporu s posláním nadstranického prezidenta i s očekáváními naší veřejnosti. Jeho snaha řešit některé věci pod vlastním zorným úhlem, neschopnost empatie k levicově orientovaným voličům mu nyní vystavuje vysvědčení. Ač je přesvědčen o opaku, nikdy se podle mého názoru nestal skutečně nestranným a nadstranickým prezidentem. Podle mne si nikdy nepřipustil, že opozice není pouhou levicovou stranou zastoupenou v Parlamentu.
Václav Klaus je nepochybně odvážný člověk. Jak jinak si vysvětlit jeho urputný boj o prosazování vlastních, byť někdy velmi rozporuplných názorů, ať už na ekologické problémy dnešní doby, na občanskou společnost a její aktivity nebo např. na problém registrovaného partnerství? Ale já vnímám pana Václava Klause především jako prezidenta, který, ač se možná pokusil a snažil, přece jen se nestal sjednotitelem odlišných názorových proudů v české společnosti a v české politice.
Jan Švejnar je člověk, za kterým také vidíme příběh - příběh o píli, příběh o vzdělání, příběh o cti. Je to muž, který dokázal oslovit naši veřejnost i nás svojí upřímností, schopností jasně sdělit svoji vizi, muž, který chápe politiku v souvislostech, muž, který není zatížen předchozími činy v české politice a není také nikomu nic dlužen.
Co je tedy určující při úvahách pro naše rozhodování? Především jsem přesvědčen, dámy a pánové, při všem respektu k dosavadní práci pana prezidenta, že nastal čas na změnu. Že je potřeba se začít méně zabývat minulostí, ale přemýšlet o tom, jaké bude postavení naší země v příštích pěti deseti letech. Jako poslanci a senátoři se přece každodenně setkáváme s našimi voliči, jejich problémy, a přitom stále silněji cítíme, že i oni sami zdůrazňují nutnost změny.
Po téměř dvaceti letech od listopadu 1989 společnost cítí, že je nutné vnímat především budoucnost. A oprávněně si klade otázku, kde je politická garnitura, která vytyčí takové cíle a která bude schopna je také prosazovat v nové praktické politice. Voliči cítí, že je třeba skoncovat s politikou neustálé konfrontace a nespolupráce. Ukončit období hrubosti v politice, které se až neúnosně rozrostlo, bohužel zejména v posledním roce, v působení současné koaliční vlády. Při formulaci budoucích cílů nemůžeme přece žít v neustálé konfrontaci názorů a činů, kdy se jeden směr, často menšinový, prosazuje proti názoru většiny společnosti. Budoucnost by alespoň podle mého pevného přesvědčení měla být založena na konsensuálních řešeních, stejně tak, jako jsme se v listopadu 1989 dohodli, že chceme budovat novou, demokratickou společnost. Naše současná společnost je unavená dosavadní setrvačností v pozicích a přístupech řešení, která jsou před námi.
Náš základní princip volby prezidenta spočívá v tom, že musíme najít odvahu, abychom dosavadní směr pohybu změnili. Byl bych velmi rád, kdybychom kandidaturu obou kandidátů posuzovali pod tímto zorným úhlem. Jsem přesvědčen, že potřebu změny vnímáme bez ohledu na to, jaké politické názory tady reprezentujeme. Obracím se proto na vás všechny volitele, poslankyně, senátorky, poslance i senátory, abyste se zamysleli před volbou nad budoucností naší země a položili si otázku, který z kandidátů potřebu změny vystihuje lépe. Změna úřadu prezidenta by mohla být takovým impulsem, který povede k postupné změně klimatu v celé naší společnosti.
Nejsem snad jediný v tomto sále, kdo chce obnovit důvěru lidí v politiku a politiky. Kdo chce, aby skončila kuloární přetahování o každý jeden hlas. Aby lidé možná znovu začali věřit, že to, co jim slibujeme před volbami, budeme prosazovat všichni napříč politickým spektrem také po volbách. Jsme ve zlomovém období, kdy bychom se měli důkladněji než dosud zamyslet nad budoucím vývojem České republiky. Já si kladu často otázku, zda takovéto nové cíle a jejich podporu můžeme očekávat od politiků, kteří už za sebou mají dlouhou politickou dráhu a kteří svůj inovační potenciál v politice vyčerpali.
Máme před sebou dva kandidáty. Z toho, co jsem dosud řekl, je zřejmé, že pro sociální demokracii je kandidátem, který může lépe naplňovat tyto představy, pan Jan Švejnar. Nemohu říci, že by bezezbytku naplňoval představy sociální demokracie o prezidentském kandidátovi, ale přesto je naše podpora jeho kandidatuře dána především tím, že on nabízí změnu a je pro nás příslibem takové změny. Nejsilnější vládní strana dosud nenašla odvahu, protože žije zřejmě v zajetí svých představ o politice, kde vítěz voleb může všechno, k debatě o potřebné změně politické atmosféry v naší zemi.
Poslední týdny nás přesvědčily, že Jan Švejnar dokázal získat podporu veřejnosti, že je dobře vnímán všemi vrstvami našich obyvatel. Myslíme si, že i jeho dosavadní životní praxe ukazuje, že je člověkem, který dokáže držet slovo. Je si vědom, že skutečný muž musí splnit vše, co slíbil.
Já nemám, dámy a pánové, žádné pochybnosti, že Jan Švejnar v případě svého zvolení bude důstojným reprezentantem naší země na mezinárodní scéně. Všichni občané České republiky budou pečlivě posuzovat naši dnešní volbu. Chci věřit, že i s odstupem času nám dají za pravdu, že jsme v tomto klíčovém bodě našli v podobě Jana Švejnara správné řešení.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Dále v rozpravě vystoupí pan poslanec Benda. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedo, vážený pane prezidente, vážený pane předsedo vlády, dámy a pánové, vzhledem k tomu, že pan předsedající otevřel rozpravu zároveň ke kandidátům a zároveň k proceduře, tak já vystupuji s námitkou, s procedurální námitkou proti navrženému postupu předsedajícího.
Pan předsedající navrhl svůj postup tak, že bude nejprve hlasováno o tajné volbě, a pokud neprojde, bude se míti za to, že se volí veřejně. Tento svůj návrh opírá o § 75 jednacího řádu. Já se domnívám, že tento paragraf není použitelný ve volbě prezidenta, která se koná v obou komorách. Je třeba si přečíst jednací řád celý a zejména tedy § 81, který se týká společné schůze Sněmovny a Senátu, a který říká: Volbu prezidenta republiky upravuje ústava; podrobnosti stanoví volební řád pro volby konané Poslaneckou sněmovnou atd., který je přílohou číslo 2 tohoto návrhu zákona. Pokud si prostudujeme přílohu číslo 2, i tam je zcela zřejmé, že se volby prezidenta týká článek 1 body 2 až 7 a články 2 a 3, které neupravují nic takového. Článek 6, který by případně upravoval jakoby zvýhodnění jedné či druhé volby, se týká jiných voleb a nominací než volby prezidenta uskutečněné na společné schůzi obou komor.
Čili já navrhuji, abychom, pokud budete souhlasit s mojí námitkou, odsouhlasili, že o obou způsobech hlasování musí obě komory Parlamentu hlasovat a musí se na nich shodnout. Není možné připustit, abychom rozhodováním jedné komory fakticky předurčili, jak bude průběh hlasování vypadat. Moje námitka zní: o obou způsobech volby musí být hlasováno a musí být schváleny v obou komorách, aby byly použitelné pro společnou schůzi Poslanecké sněmovny a Senátu.
Děkuji za pozornost.
***