(12.20 hodin)
(pokračuje senátor Novotný)
Musíme provést klíčové reformy, které ovlivní nejen naše životy, ale zejména budoucnost. V období růstu jsme totiž promarnili šanci dluhy méně bolestně splácet. Naši momentální situaci bych přirovnal k poslednímu dni na dovolené, kterou jsme si ovšem pořídili na dluh.
Od současného prezidenta, ekonoma a člověka s rozhledem a odpovědného hospodáře bych očekával apely a mnohem důraznější vystupování proti uvedeným nešvarům.
Dámy a pánové, naše ekonomické výsledky, zvýrazněné ještě rozprodejem většiny majetků, nejsou ale tím jediným, co mě trápí. Daleko horší je oblast morálky a ztráta pocitu bezpečí občanů. Problematická je práce policie i soudů. Rozbujelí úředníci mnohdy upřednostňují své osobní zájmy před loajalitou vůči státu a občanům. I o tom by měl prezident jako nejvyšší politická autorita hovořit, tyto neduhy pranýřovat a hledat cesty k nápravě.
Při své práci v Senátu pociťuji, že vzrůstá vliv různých lobbistických skupin, které již velkou měrou ovládají legislativní proces. Příkladů mohu uvést řadu, ale zmíním jediný. Mrzí mě, že pan prezident Václav Klaus nezabránil vytěsnění malých akcionářů. Pan prezident podepsal poslanecký návrh a jejich vytěsnění, přestože s tím nesouhlasila vláda, finanční instituce a rozhodně ani Senát. Tímto porušil svůj slib, který dal, že bude vetovat zákony, kde bude zásadně odlišný přístup obou komor Parlamentu. K uvedenému problému se již dva a půl roku nechce vyjádřit ani prezidentem obměněný Ústavní soud.
Musím se ptát, čím se provinily statisíce malých akcionářů a obce, jejichž majetek je teď vytěsňován za zlomek skutečné hodnoty? Škoda na soukromém majetku a majetku obcí už dosahuje 20 miliard korun. Vytěsňování má v českém provedení znaky vyvlastňování a zásadně podrývá důvěru veřejnosti v ústavní instituce.
Prezident Klaus často rád hovoří o české identitě a národních zájmech, ale svými ultraliberálními postoji přispívá např. k alarmujícímu rozmachu dětského kouření (smích v sále), že jsme vnímáni jako země hazardu a finančním podvodům zaslíbená. Tohle přece nejsou skutečné zájmy naší společnosti. (Ojedinělý potlesk.)
Václav Klaus vykonal mnoho práce v obtížných dobách transformace a nesporně patří mezi nejvýznamnější politiky polistopadového období. My jsme ale v době nových rozhodnutí, na rozcestí mnoha změn, a obávám se, že pro ně Václav Klaus nenabízí potřebnou vizi.
U profesora Jana Švejnara vnímám jako velkou výhodu to, že celý náš porevoluční vývoj zná. Aktivně se zapojoval do vytváření hospodářské politiky České republiky a přispěl k založení významných ekonomických institucí. Má proti nám nezatížený pohled zvenku a zkušenosti z celého světa. Většinu života prožil ve společnosti zakládající se na právním státě a v ní se dokázal prosadit jako významný světový ekonom. Není spojen s žádnou politickou stranou, dokáže polemizovat s názory druhých a nalézat kompromisy. Jsem přesvědčen, že zvolením Jana Švejnara prezidentem České republiky pomůžeme i samotné ODS. Otevře se totiž šance k provedení tak potřebných, pro budoucnost nutných reforem a politická scéna se přestane odshora polarizovat. Definitivně ukončíme transformaci a posílíme naši pozici v Evropské unii i ve světě. Profesor Jan Švejnar má všechny předpoklady k tomu, aby sjednotil politickou reprezentaci, vysvětlil lidem nutné změny a byl dobrým prezidentem České republiky.
Dámy a pánové, naším nejvyšším zákonem by měl být prospěch občanů. Proto budu při této osudové volbě hlasovat pro Jana Švejnara.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Paroubek, připraví se pan senátor Mejstřík.
Než pan poslanec Paroubek dojde k řečnickému pultu, kolegyně a kolegové, já bych vám chtěl nastínit, jak dále budeme pokračovat. Kolem 13. hodiny, předpokládám, bychom vyhlásili přestávku na oběd, takže ve 13 hodin bude vyhlášena plus minus přestávka na oběd.
Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Paroubek: Vážené paní poslankyně, vážené paní senátorky, vážení páni poslanci, vážení páni senátoři, vážený pane prezidente Klausi, vážený pane profesore Švejnare, dámy a pánové. Sešli jsme se zde, v historických prostorách Pražského hradu, abychom splnili svou významnou povinnost a zvolili nového prezidenta České republiky. Všichni cítíme, že tato volba je v mnoha směrech mimořádná. Je mimořádná atmosférou i nadějí, kterou Jan Švejnar svou předvolební kampaní v české společnosti vyvolal.
Prezidentská volba byla snad s jedinou výjimkou té prvé prezidentské volby po obnově demokratických poměrů v prosinci 1989 vždy koncentrována do Parlamentu. Prakticky vždy do ní byla česká společnost zapojena jen jako víceméně pasivní pozorovatel. Jsme proto rádi, že jsme mohli podpořit turné Jana Švejnara po českých a moravských městech.
Jan Švejnar pochopil, že občané, když už nemohou prezidenta volit přímo, chtějí s kandidátem na tento úřad alespoň mluvit, vidět ho a přesvědčit se o tom, že je respektuje a naslouchá jim. A hlavně dnes chtějí změnu. Chtějí naději a chtějí se s ní ztotožnit. A tak díky tomu, že Jan Švejnar šel mezi lidi, se z dříve deklarovaného údajného antiklause, profesůrka, doktůrka stal během několika týdnů plně respektovaný a důvěryhodný protikandidát současného prezidenta. Stal se v rekordně krátké době celospolečensky známým a podle průzkumů veřejného mínění prováděných renomovanou agenturou dokonce veřejností příznivěji vnímaným nežli současný prezident.
Jsem přesvědčen, že ve střetu těchto dvou osobností řešíme střet minulosti a budoucnosti. Střet mezi politikou podrážděného kritizování na všechny strany a naopak snahou po sebevědomém, rovnoprávném a aktivním začlenění České republiky do Evropské unie a celého mezinárodního společenství. Řešíme také problém mezi stranickým výkonem funkce prezidenta republiky a nadstranickým postojem založeným na stejném a rovnoprávném přístupu ke všem politickým stranám. Zejména v předvolebním čase a při vyjednávání po volebním období je předností mít prezidenta stojícího nad politickými stranami. Řešíme teď de facto také budoucí charakter složení Ústavního soudu a bankovní rady České národní banky. Ano, řešíme volbu mezi Václavem Klausem a Janem Švejnarem.
Jak známo, sociální demokracie byla ve svých úvahách o návrzích vhodného kandidáta na funkci prezidenta velmi uvážlivá a dlouho hledající a Jan Švejnar byl zpočátku jen jedním z vícero kandidátů.
***