(11.40 hodin)
(pokračuje Paukrtová)
Češi věří, že roky končící osmičkou přinášejí mimořádné události a dodávají našim dějinám osudovou dynamiku. Prezidentské období, a bylo to tady již v mnoha projevech řečeno, počínající rokem 2008 bude výjimečné v mnoha ohledech. Bude nutné rozhodnout zásadní otázky, k jejichž řešení je třeba získat širokou podporu politických stran i veřejnosti, mám tím na mysli strategii hospodářského rozvoje a vstup do eurozóny, k řešení tak citlivých otázek, jako je důchodová reforma, reforma zdravotnictví a školství a fungování právního státu, po kterém volá většina české veřejnosti. Česká republika bude po šest měsíců řídit Evropskou unii a bude to období, kdy se může výrazně zapsat do politiky evropské, zvýšit svou prestiž a zdravé sebevědomí.
Osobně spojuji dnešní svým způsobem symbolickou volbu s nadějí do budoucna a dovoluji si vám navrhnout jménem Klubu otevřené demokracie Senátu pana Jana Švejnara. Jsem přesvědčena, že pokud bude zvolen, je přesně tím prezidentem, kterého pro následující období tato země potřebuje.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Nyní vystoupí pan místopředseda Filip, připraví se pan senátor Čunek. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážený pane prezidente, vážený pane kandidáte Jane Švejnare, členové vlády, paní senátorky, paní poslankyně, senátoři a poslanci, vážení hosté, scházíme se opět na konci volebního období prezidenta republiky k závažnému aktu na naší společné schůzi. Každý k této věci přistupuje velmi vážně a s určitými představami. Já budu šetřit váš čas a omezím své vystoupení na přístup, který zvolila Komunistická strana Čech a Moravy pro tuto příslušnou volbu.
Náš přístup začal v červnu loňského roku, kdy jsme po zhodnocení výsledků voleb v roce 2006 a povolebního vyjednání rozhodli o tom, že Česká republika potřebuje výrazně nadstranického kandidáta. Toto rozhodnutí mělo dvě polohy. Hledání takového kandidáta a také závazek, že KSČM pro první volbu nepředloží kandidáta vlastního, ač bychom ho předložit mohli.
Ten závazek začínal tím, že chceme jednat s politickými stranami na hledání takového nestranického kandidáta a že se pokusíme v jednotě slov a činů takový úkol splnit. Na podzim jsem oslovil předsedy jednotlivých parlamentních politických stran s návrhem schůzky a byl jsem připraven po dohodě se svými kolegy předkládat jména těch, kteří by splňovali onu podmínku nestranického kandidáta z českého politického prostředí. Taková schůzka se žel nekonala. Ne kvůli tomu, že bych na ni nebyl připraven, ale kvůli tomu, že na ni nebyla žádná odpověď ostatních parlamentních stran.
ODS, vědoma si své síly, v jedné z komor našeho Parlamentu předložila svého stranického kandidáta. Jak bylo před chvíli řečeno, udělala z něho většího straníka, než sám je. Možná že to bylo poděkování za pomoc, kterou jí prezident pan Václav Klaus poskytl v předvolebním období, ale i v povolebním vyjednávání. Mrzí mne, že přes avizovanou schůzku pan předseda Mirek Topolánek, který o takové schůzce mluvil, se k jednání s KSČM vůbec neodhodlal a jen díky iniciativě klubu ODS vůbec pan prezident přišel na návštěvu našeho poslaneckého klubu.
Na druhé straně bez úvahy o širším výběru kandidátů a patřičného jednání se proti původně ve veřejnosti diskutovaným velmi významným jménům kandidátů a velmi kvalitním návrhům, které probíhaly v občanské veřejnosti ať už internetovou formou nebo formou dopisů, objevil návrh na Jana Švejnara. A z tohoto nejednání - promiňte mi, že to tak řeknu - vzešel tedy jeden stranický kandidát a jeden kandidát nucený. Přes to přese všechno Komunistická strana Čech a Moravy držela své slovo a dále nepředkládá do veřejné debaty žádná další jména, aby nedošlo k ještě složitější situaci, nebo aby nepřímo nezpůsobila zvolení stranického kandidáta.
Připomínám těm, kteří to stále nechtějí pochopit, že Komunistická strana Čech a Moravy je demokratická politická strana nejen se širokou vnitrostranickou demokracií, ale s velkým potenciálem v občanské veřejnosti. Jsme trvale zakotveni v moderní české a evropské společnosti, na všech úrovních zastupitelské demokracie a máme jednu velkou výhodu: pro naši širokou členskou základnu vnímáme právě velmi intenzívně názory občanů naší vlasti. Protože jsme se nepodíleli na prvotním výběru těchto kandidátů, kteří dnes před nás předstoupili a usilují o funkci prezidenta republiky, stanovili jsme si podmínky, které povedou zákonodárce KSČM k tomu, abychom se zodpovědně rozhodli. Chcete-li, jde o kritéria, která jsme řádně zveřejnili, a podle nich jsme vedli debatu s jednotlivými kandidáty. Přitom tato kritéria vycházejí právě z toho, jaké bylo poznání z našich debat s občany České republiky.
Prvním takovým kritériem byl rovný přístup ke všem politickým stranám bez diskriminace. Vycházíme přitom jednoznačně z článku 5 Ústavy České republiky, tedy z toho, že náš politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran.
Za druhé jsme měli a máme zájem na tom, aby prezident byl prezidentem opravdu všech občanů a dbal jejich zájmů, to znamená aby vnímal názory, které v občanské veřejnosti panují, a nestal se tím, který v podstatě je nechce vyslyšet. Takovým kritériem byl vztah k referendu, tedy v ústavě dosud nenaplněnému ústavnímu institutu České republiky, který česká společnost výrazně postrádá.
Dále, aby se jasně vyslovil v tomto období k nadcházejícímu problému, který trápí českou společnost, a to umístění cizí vojenské jednotky a základny na území České republiky. Protože občané nemají zatím zákon o referendu ani obecném, ani speciálním, přestože jsme se o to poctivě několikrát pokusili v Poslanecké sněmovně, je potřeba, aby kandidáti měli jasný názor na to, co si myslí více než 70 % obyvatel naší země a co v peticích požadují desetitisíce a statisíce občanů naší republiky - aby se v této věci mohlo konat referendum.
Pan Václav Klaus prohlásil ve svém novoročním projevu, že žijeme v nejúspěšnějším období našeho vývoje. Žel to prohlásil v den, kdy začala působit na téměř 80 % obyvatelstva podle nejen mého názoru devastující ekonomická reforma, která je sice nazvána o stabilizaci veřejných financí, ale finance bude spíše destabilizovat. Nejde tedy o to, vyvolávat jakousi nespokojenost mezi lidmi, ale jde o pokus omezit již jednou nabytá práva. S tím se KSČM nemůže smířit a smiřovat se nebude. Dalším kritériem tedy - tak jak jsem naznačil - byl vztah kandidáta na prezidenta republiky k této reformě.
V neposlední řadě důležitým kritériem pro KSČM je ochrana národních zájmů občanů České republiky. Jde o ochranu naší suverenity. Jak samotné suverenity státu, tak i sdílené suverenity v rámci Evropské unie, v rámci integrující se Evropy a globalizujícího světa.
Tady mi dovolte repliku na slova předsedy vlády o tom, jak dobře jsme vnímáni v zahraničí. Nepovažuji výsledky zahraniční politiky České republiky za takové, aby mohly být vůbec označeny, že jsme dobře vnímáni. Po onom výprasku na Valném shromáždění OSN, kdy jsme nebyli zvoleni za nestálého člena Rady bezpečnosti, si prosím vás uvědomte, že tato bublina, kterou vytváříte o dobrém jménu České republiky, je dávno splasklá.
Prezident republiky je v českých podmínkách vnímán jako symbol. Když jsem se nad tím zamýšlel, jakými symboly jsou naši dnešní kandidáti?
***