(16.00 hodin)
(pokračuje M. Beneš)
Třetí model, který, pane ministře, funguje mnoho let, je systém pozitivní. Sahají k tomu obzvláště menší a střední zaměstnavatelé, kteří svým zaměstnanců, kteří nejsou nemocní, po uplynulém měsíci vyplácí jakýsi bonus. Tento bonus v roce 1998 v těch firmách, které jsme navštívil, a dělal jsem si jakousi statistiku, dělal až 10 % příjmu zaměstnanců.
To jsou všechno systémy legální, systémy, které nikdo nemůže napadat.
Ale nyní dovolte, abych se jako bývalý kopáč, protože kopáč se za minulého režimu pohyboval ve vyšší příjmové skupině, než byl průměr zaměstnání, zatímco dneska je tomu úplně obráceně, tak abych se jako bývalý kopáč zamyslel nad tím, co tento návrh zákona bude znamenat.
Jak jistě víte, kopáči dnes se pohybují výrazně pod průměrnou mzdou. Znamená to, a upozorňuje na to už i pan prezident, že sociálně demokratická vláda, že sociálně demokratický ministr Škromach rezignuje na solidaritu. Co to znamená? Znamená to, že ty firmy, ve kterých jejich zaměstnanci mají vysoko průměrné mzdy, tak že ty firmy si možná i polepší, pane ministře, ale znamená to, že ty firmy, které zaměstnávají nízkopříjmovou část populace, tak že tyto firmy si pohorší. Prostě jinak to není možné. A jestliže, vážený pane ministře, nenavrhujete změnit bilanci zdravotního pojištění, a to vy nenavrhujete, protože vy pouze říkáte, že to přenášíte na jiné, tak to znamená, že buďto postihnete zaměstnavatele nízkopříjmových spoluobčanů, taková je realita života, nebo to znamená, pane ministře, že přispějete opět ke zvýšení nezaměstnanosti.
Znovu se vrátím ke svému začátku. Pane ministře, kdybyste si pro svůj přístup k řešení problému, který se nazývá zneužívání nemocenské, kdybyste si vybral levicový přístup, vůbec bych k mikrofonu nechodil, protože je to normální. Ale vy jste si vybral naprostý paskvil. Vy, pane ministře, postihnete ty, v jejichž jménu se bijete v prsa, že je hájíte. Není to pravda, přijdou jenom o práci.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Stále probíhá rozprava. Ptám se, kdo se do ní hlásí. Pokud nikdo, pak rozpravu ukončíme a hlásí se pan ministr, který se chce ještě na závěr vyjádřit.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, snažil jsem se věcně reagovat na stanovisko pana prezidenta, které obsahovalo i některé velmi politické a osobní názory, jako například o tom, že většina zemí Evropské unie je zřejmě otrokářská, protože používá podobné systémy, atd. Chápu, že pan prezident možná jako čestný předseda ODS má svoji vlastní představu o tom, jak by měl vypadat sociální systém.
Pan poslanec Beneš tady hovořil o nezaměstnanosti. Ano, je to samozřejmě důsledek přezaměstnanosti, která tady zůstala po vládě Václava Klause, a stejně tak je to důsledek v té době neřešení zaměstnanosti jako takové a důsledek možná i dalších věcí.
Myslím, že pokud jde o nemocenskou a způsob, který jsme vybrali, už stokrát jsme to opakovali, a je škoda, že tady od poslanců opozice, tedy pravicové opozice, jak tady bylo zdůrazňováno panem poslancem Benešem, nezaznělo to, že na rozdíl od zákoníku práce, tak jak tady bylo kritizováno, v této věci došlo k velmi, dá se říci, velké shodě mezi sociálními partnery, jak odbory, tak zaměstnavateli. A zaměstnavatelé měli jeden ze základních prvků, který si postavili jako podmínku podpory tohoto zákona, a to bylo snížení pojistného, které odvádí zaměstnavatel, ze 3,3 na 1,4 %. To je v tomto zákoně obsaženo. Myslím, že právě vzhledem i k tomu, že tento zákon má poměrně širokou podporu sociálních partnerů, pak je tady vytvořena podmínka k tomu, že bude možné ho dobře realizovat.
Pokud jde o otázku zneužívání, věřím, že pan poslanec Beneš nikoliv úmyslně, ale z hlediska svého vnímání světa zapomněl na to, že zneužívat tento systém - a dneska ho zneužívají jak zaměstnanci, tak zaměstnavatelé; v některých profesích, v některých firmách prostě neměli zakázkovou náplň, tak lidé jdou, lidově řečeno, marodit. Samozřejmě, že klíčovým faktorem v celém tom systému všude ve světě je lékař, určitou roli v tom hrají i zaměstnavatelé, a jsem rád, že i pan poslanec Beneš potvrdil to, že vynakládají poměrně vysoké finanční prostředky na motivaci lidí k tomu, aby jednak nemarodili, ale jednak vynakládají i poměrně velké prostředky na různé programy, které zlepšují zdravotní stav zaměstnanců, vytvářejí lepší pracovní podmínky tak, aby nebylo ohroženo jejich zdraví. A to si myslím, že všude v civilizovaném světě patří do povinností zaměstnavatele, aby vytvářel takové pracovní podmínky, aby lidé skutečně mohli slušně pracovat.
Rozumím tomu, že narušujeme jakýsi systém představy zrušení nemocenského systému, což se objevuje v některých pravicových programech, jako takového a zavedení komerčního nemocenského pojištění. Ovšem my jsme nechtěli jít na situaci, kdy bude muset zaměstnanec prokazovat nejdříve zdravotní stav a podle toho mu bude v rámci komerčního systému nemocenského pojištění stanovena výše nemocenské apod.
Takže systém, jak je zaveden, nebo jak je navrhován, je velmi vyrovnaný, zdaleka nepřináší takovou zátěž nebo zodpovědnost pro zaměstnavatele, jako je běžné v okolních zemích, jako je například Německo, Rakousko, ale i další země, kde zaměstnavatelé vyplácejí ne týden nebo 14 dní, ale 4, 6 týdnů, někde i měsíc, a myslím si, že ty systémy docela slušně fungují. Navíc pokud jde o výši a podmínky nemocenského, je možné v rámci kolektivního vyjednávání i ve vztahu k novému zákoníku práce si dohodnout další podmínky, které umožní tento systém zjednodušit, zlepšit, motivovat.
Takže, vážené paní poslankyně, páni poslanci, věřím, že u tohoto zákona v konečném hlasování po mnoha přehlasováních potvrdíte svůj názor a tento zákon schválíte. Děkuji za podporu.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Jde o stanovisko klubu? V tom případě vám udělím slovo.
Poslanec Oldřich Vojíř: Děkuji vám, pane předsedo. Pane ministře, dámy a pánové. Nebudu dlouhý, pokusím se pouze ve třech bodech shrnout to, co si myslím, že nastane po schválení tohoto zákona.
Za prvé se domnívám, že dojde paradoxně ke zvýšení napětí mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Jestli to byl cíl tohoto zákona, tak se to podaří.
Za druhé si myslím, že stát říká: My nezvládáme systém nemocenské, utíká nám do nemocenské mnoho lidí, zřejmě záměrně, a zneužívá ji, a my nejsme schopni v tomto systému je kontrolovat, a proto přenášíme v určité části tuto zodpovědnost na zaměstnavatele v domnění, že zaměstnavatelé si s tímto systémem poradí lépe. Opět si myslím, že se prokáže, že se předkladatelé mýlí.
A za poslední. Domnívám se, že se systémem vyplácení nemocenské si poradí velké firmy, které k tomu mají i nástroje, ale domnívám se, že bude platit teze, že živnostník zaměstnávající jednoho až pět zaměstnanců nebo malá firma do 25 lidí s tím bude mít velké potíže, neboť bude muset za a) vyplatit nemocenskou ze svých prostředků, byť je mu snížena ona odvodová povinnost v daném procentu. Ale on to bude muset vyplatit v nominále a okamžitě. Za druhé - bude muset vést evidenci těch nemocných a kontrolovat je. A za třetí - bude muset vést další položku v účetnictví.
***