(17.40 hodin)
(pokračuje Kučera)
Pan ministr tady není. Je mi to líto, že s ním nemohu diskutovat na toto téma, které zajímá většinu pacientů této země. Ale i tak jsem rád, že jsem to tady všechno mohl říci alespoň pro ty lidi, kteří doposud neztratili paměť.
Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Miloslavu Kučerovi. Připomínám, že jsme v rozpravě, a táži se, zda se někdo hlásí do této rozpravy. Prosím.
Poslanec Ladislav Urban: Děkuji za slovo. Paní předsedající, dovolte mi, abych vaším jménem řekl panu poslanci Kučerovi, že kdyby se nepouštěl do ideologických projevů, tak by ho možná někteří poslanci KSČM zítra v hlasování podpořili. Myslím, že přímá souvislost mezi jeho interpelací na pana ministra a rokem 1948 tu není. Říkám přímá souvislost. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám. Paní poslankyně Eva Dundáčková, poté pan kolega Michal Doktor se hlásí.
Poslankyně Eva Dundáčková: Vážená paní předsedající, vážené přítomné paní poslankyně a páni poslanci, probíhá zde v tuto chvíli rozprava nad interpelací pana poslance Miloslava Kučery, která se týká problematiky zdravotnictví v České republice. Interpelace bychom byli bývali rádi, kdyby se zúčastnil pan ministr, abychom mu tak mohli klást otázky a on nám odpovídal. Konáme tak jako zástupci lidu, jako zástupci občanů České republiky. Pan ministr tady bohužel v tuto chvíli není. O rozpravu se zástupci lidu zjevně nestojí.
Dovolte mi proto, abych alespoň pro přítomné a pro ty, kteří snad mají možnost sledovat interpelaci prostřednictví médií, přečetla několik prohlášení, která jsem také jako zástupce lidu, jako poslankyně Parlamentu České republiky, obdržela v posledních dnech. Vztahují se rovněž samozřejmě k problematice zdravotnictví a tomu, co jsme tu zde z tohoto místa dnes chtěli diskutovat s panem ministrem, s nepřítomným ministrem Davidem Rathem.
Vážená paní poslankyně, píše mi shromáždění delegátů Asociace českých a moravských nemocnic. Dovolujeme si vám zaslat prohlášení přijaté na shromáždění delegátů 133 nemocnic sdružených v Asociaci českých a moravských nemocnic, s nímž se obracejí na ústavní činitele České republiky. Prohlášení bylo přijato za účasti představitelů všech nemocnic v České republice, organizací ambulantních lékařů, nelékařských profesí, zdravotníků a sester, lékárníků, sdružení pacientů, odborového svazu zdravotnictví, unie zaměstnavatelů a obou krizových štábů.
Z prohlášení této konference cituji. Cituji z něj proto, abych pomohla podat přesný obraz o tom, v jakém stavu je české zdravotnictví, očima těch, kteří ho vykonávají a kteří jsou nejpovolanější k tomu, aby ho také hodnotili a posuzovali.
Shromáždění delegátů Asociace českých a moravských nemocnic konané dne 5. dubna 2006 za účasti hostů z dalších organizací poskytovatelů ústavní i ambulantní péče, lékařských, nelékařských profesí, lékárníků, zástupců sdružení pacientů, Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče a Unie zaměstnavatelských svazů konstatuje:
Ve zdravotnictví vznikla velmi vážná situace, která nemá obdoby od roku 1989. Narušeny byly základní ekonomické a právní vztahy vytvářené po celou dobu transformace na moderní evropské zdravotnictví. Dominujícím prvkem se stala ekonomická a právní nejistota zdravotnických zařízení i zdravotních pojišťoven, která začíná ohrožovat pacienty a občany. Příčinou je porušování demokratických principů přípravy a projednávání legislativních norem, používání nedemokratických metod řízení ze strany Ministerstva zdravotnictví, porušování právních norem a narušování sociálního dialogu.
Prosím vás, paní předsedající, abyste poprosila pány, kteří se svým hovorem pokoušejí mne možná zneklidnit... Děkuji.
Pokračuji v citaci prohlášení. Důsledkem je rozkolísání systému úhrad zdravotní péče za pojištěnce nedomyšlenými regulacemi, vadami a chybami ve vyhlášce Ministerstva zdravotnictví č. 550/2005 Sb., způsobenými nedemokratickým a neprůhledným způsobem její přípravy a neochotou ministra zdravotnictví chyby včas a zodpovědně napravit.
Důsledkem je za druhé vynucená pozdní novela úhradové vyhlášky, která, připravována stejně neprůhledným způsobem bez účasti a projednání s poskytovateli, konzervuje většinu dosavadních vad a chyb a přináší nové.
Důsledkem je za třetí problematický vztah obou znění vyhlášek upravující úhrady zdravotní péče v jednom kalendářním pololetí, vytvářející nejistotu a bezradnost, pro které kalendářní čtvrtletí které znění vyhlášky použít, zakládající spory o výklad vyhlášek do budoucna.
Důsledkem je nominální navýšení úhrad prvým i druhým zněním vyhlášky, jejíž regulační omezení činí navýšení úhrad nejprve na 103 % a poté na 105 % pouze deklaratorním a v praxi nedosažitelným.
Důsledkem je za páté snížení úhrad následné péče představující téměř třetinu lůžek v České republice prvním zněním vyhlášky pod úroveň roku 2005 a druhým zněním dokonce pod úroveň roku 2004. Dochází k ohrožení celého systému péče v LDN, léčebných ústavech, na ošetřovatelských lůžkách a v hospicích a k nutnosti rozsah a dostupnost této péče omezit.
Důsledkem je za šesté. Novela úhradové vyhlášky přímo diskriminuje pojištěnce všech zaměstnaneckých pojišťoven stanovením nižší úhrady za jim poskytnutou následnou zdravotní péče.
Za další. Úhrady následné péče byly od 1. 4. 2006 v souběhu s novelou úhradové vyhlášky dále sníženy novelou vyhlášky o seznamu výkonů, která bez projednání v dohodovacím řízení, a tudíž v rozporu se zákonem snížila úhradu režie za ošetřovací den.
Za další. Omezení poskytování následné péče povede k zatížení drahých akutních lůžek pacienty následné péče, a tím k prodražení této péče a omezení dostupnosti akutní péče.
Za další. V důsledku nedomyšlených a předem neprojednaných legislativních kroků od 1. 4. 2006 platí úprava novelizovaným zákonem č. 48/1997 Sb., která pro druhé pololetí 2006 vylučuje stanovit výši úhrad v dohodovacím řízení. Vylučuje pro druhé pololetí vydat vyhlášku Ministerstva zdravotnictví a ruší ustanovení zákona č. 48/1997 Sb., podle něhož při nedohodě v dohodovacím řízení a při nevydání úhradové vyhlášky zůstávají v platnosti dosavadní výše úhrad.
Za další. Situace, kdy poprvé od roku 1989 nebude možné výši úhrady sjednat pro všechna zdravotnická zařízení, ani je stanovit vyhláškou, ani zachovat stávající úhrady, vytvoří chaos ve financování poskytnuté zdravotní péče ve druhém pololetí 2006 a ohrozí ústavní právo občanů na úhradu této péče za stejných nebo srovnatelných podmínek. Umělé prodlužování nucené správy VZP, dnes postrádající jakýkoliv smysl a opodstatnění, znemožňující nejvýznamnější zdravotní pojišťovně reagovat na situaci s potřebnou pružností, samostatností a odpovědností.
Za další. Destabilizujícím prvkem je skutečnost, že další novelou zákona byly v dohodovacím řízení o smlouvách a výši úhrad zdravotní péče vyloučeny všechny skupiny poskytovatelů ambulantní péče s výjimkou nemocnic a nelékařských profesí. Za situace, kdy prakticky všem zdravotnickým zařízením k 1. 7. 2006 končí platnost smluv se zdravotními pojišťovnami, Ministerstvo zdravotnictví nepřipravilo a neprovedlo výběrová řízení ani nečiní kroky k prodloužení dosavadních smluv.
***