Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2002 – 2006

(18.20 hodin)
(pokračuje Němcová)

Dostáváme se k dalšímu bodu schváleného pořadu schůze, kterým je

Prosím, aby se slova ujal místopředseda vlády a ministr financí Bohuslav Sobotka.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych odkázal na své úvodní vystoupení, které jsem měl v rámci prvního čtení.

Chtěl bych připomenout, že tato dohoda by měla nahradit dosud platnou dohodu mezi vládou České republiky a vládou Čínské lidové republiky, která vstoupila v platnost 1. 12. 1992, čili čtrnáct let starou dohodu. Ministerstvo financí od roku 2002 jedná o přípravě nové smlouvy vzhledem k tomu, že tato smlouva je již zastaralá, nevyhovuje současným zájmům České republiky v oblasti ochrany investorů a také není plně slučitelná se závazky vyplývajícími z členství České republiky v Evropské unii.

Chtěl bych také informovat Poslaneckou sněmovnu o tom, že Senát Parlamentu České republiky již vyjádřil s touto smlouvou svůj souhlas. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám. Prosím zpravodaje zahraničního výboru pana poslance Davida Šeicha, aby odůvodnil usnesení výboru, která nám byla rozdána jako sněmovní tisky 1247/1 a 2.

Poslanec David Šeich: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, pane ministře, zahraniční výbor přijal usnesení, kterým doporučuje vyslovit souhlas s ratifikací této dohody. Současně schválil doprovodné usnesení, kterým žádá ministra financí, aby podrobně informoval zahraniční výbor o signálech o závažných porušováních Dohody mezi vládou ČSFR a vládou Čínské lidové republiky o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsané dne 4. 12. 1991 v Pekingu, která vstoupila v platnost dne 1. 12. 1992, ze strany čínských orgánů vůči českým investorům v Čínské lidové republice, zmíněných v předkládací zprávě ke sněmovnímu tisku 1247, a opatřeních, která v této věci byla přijata.

Bohužel musím zopakovat fakta a argumenty, které jsem přednesl při prvním čtení této smlouvy, protože mezi prvním a druhým čtením této smlouvy nedošlo k žádným zásadním posunům v těchto faktech.

Bohužel, tato smlouva, která nahrazuje platnou smlouvu z roku 1992, která již v té době byla také vůči české straně diskriminační, žádný zásadní posun nepřinesla. Tato smlouva byla dlouho vyjednávána, bohužel výsledek je, že za kratší stranu provazu opět tahá Česká republika. Zásadními problémy jsou zejména články 3, 6 a 11 navrhované dohody mezi Českou republikou a Čínskou lidovou republikou o ochraně a podpoře investic.

Článek 3 je tím z mého pohledu nejproblematičtějším. Ten totiž říká, že dohoda o ochraně investic se vztahuje na všechny situace kromě tzv. nevyhovujících opatření. Pan ministr sám v minulé rozpravě i diskusi na zahraničním výboru přiznal, že Česká republika, české Ministerstvo financí, česká vláda nemá žádnou představu o tom, co takováto nevyhovující opatření v různých sektorech čínského hospodářství mohou znamenat. Mohou to být například nevyhovující opatření v oblasti ohrožení národní bezpečnosti, živelních katastrof, nejrůznější ohrožení čínské měny atd. Je to v podstatě velmi široká, velmi neohraničená a nespecifikovaná prostora, která může být naplněna jakýmkoli typem jednostranného rozhodnutí čínské strany o tom, že české investice v té chvíli nebudou chráněny, a na takovéto opatření se nevztahuje dokonce možnost dožadovat se spravedlivého rozhodnutí u mezinárodních arbitráží, jak je u dohod o ochraně investic zvykem. Čili je to smlouva o ochraně investic, která investice nechrání.

Článek 6 - opět problematický v tom smyslu, že zisky vygenerované z těchto českých investic v Čínské lidové republice nemohou být svobodně transferovány z Čínské lidové republiky a nemohou být volně směnitelné na jinou mezinárodně obchodovatelnou měnu. Čili transfer zisků českých podniků v Číně podléhá schválení čínských úřadů, které není limitováno žádným časovým termínem. Takový souhlas nemusí být udělen, čili zisky českých firem nemusí být povoleno z Čínské lidové republiky vyvézt, transferovat ven do České republiky či jinam. Samozřejmě takováto dohoda o ochraně investic, kde zisky těchto investic nemohou být volně převedeny mimo Čínskou lidovou republiku, je opět velmi problematická.

A konečně článek 11, který neumožňuje uvalit opatření v rámci různých mezinárodních sankcí, opatření v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie. Opět některé právní názory říkají, že je v zásadním rozporu s právem Evropského společenství, to znamená jiné právní názory - musím objektivně říci, zejména prezentované Ministerstvem financí - říkají, že v takovémto rozporu nejsou, že pouze si můžeme vybrat, od které strany sankce přijmeme. Můžeme si vybrat, jestli přijmeme sankce ze strany Evropské unie, že nerespektujeme evropské právo, nebo si můžeme vybrat sankci ze strany Čínské lidové republiky, že nerespektujeme platnou dohodu o ochraně a podpoře investic, což jsou samozřejmě třetí velmi závažná a problematická fakta.

Konečně jenom pár vět k doprovodnému usnesení. Na základě zejména vystoupení pana poslance Exnera bylo navrženo usnesení, které žádá ministra financí o vysvětlení a popsání toho, jak Česká republika chrání případy, kdy české firmy si stěžovaly, že v Čínské lidové republice jim není poskytnuta dostatečná ochrana jejich investic, že je vůči nim uplatňováno diskriminační chování, že na čínském trhu mají problémy. Nechci být zbytečně kritický, ale opravdu ten dopis je spíše formální než věcnou odpovědí na dotaz. Dokonce konstatuje, že v případě, že se český investor setká v souvislosti se svojí investicí s takovým jednáním čínských úřadů, které by bylo možno hodnotit jako porušení této dohody, nejedná se o režim k ochraně, neposkytuje se diplomatická ochrana, což samozřejmě je zjevné při řešení těchto sporů, že Česká republika proto není oprávněna zasahovat přímo do sporů mezi českým investorem a čínským státem, což se dá charakterizovat jako velmi alibistické konstatování, protože pochopitelně nemůže přímo zasahovat. Může však přes zastupitelský úřad ingerovat.

Smyslem usnesení bylo poznat konkrétní opatření, konkrétní postupy, jak Česká republika se za své investory staví, jak Česká republika jaké konkrétní kroky za své investory koná. Nedověděli jsme nic, jen to, že nemůže konat nic.

Problematické tedy zůstávají ty tři body, které jsem zmínil. A to mě nutí navrhnout zamítnutí této dohody. Jsem si plně vědom odpovědnosti, která z toho plyne, a také problematičnosti vyjednávání s čínskou stranou. To je zjevné, nicméně dohoda by se spíše měla jmenovat dohoda o ochraně čínských investic, protože je velmi jednostranná. Jako člen českého Parlamentu nemohu dohodu o ochraně pouze čínských investic podpořit, protože se jedná o dohodu o ochraně investic, kdy investice nemusí být jednostranně chráněny, kdykoli může být tato ochrana vypovězena, než možnosti dovolat se mezinárodní arbitráže. Je to dohoda o ochraně investic, kde zisky z těchto investic nemohou být volně transferovány z Číny zpět do České republiky. Je to dohoda o ochraně investic, kde máme jedinou svobodnou volbu - vybrat si mezi sankcí Evropské unie či sankcí Čínské lidové republiky. To je špatná volba, takže mě to nutí navrhnout zamítnutí této dohody, i když jsem si vědom problematičnosti dalšího jednání. Samozřejmě takové jednání by asi muselo být v rámci celé Evropské unie, aby tlak byl dostatečně slyšet.

Děkuji.

***