(14.50 hodin)
Senátorka Jitka Seitlová: Paní předsedající, vážené dámy a pánové, pokud bude přijat návrh, který byl předložen, na vrácení novely zákona do výboru, znamená to, že tento návrh zákona končí. Končí proto, že je omezen čas, který je dán pro zákony, které jsou v legislativním procesu, do voleb. A je zřejmé, že pokud by tento návrh nebyl projednán a schválen Poslaneckou sněmovnou na tomto plénu, tak jeho šance na to, aby neskončil bohužel v legislativním procesu v půli, je téměř nulová.
Dámy a pánové, dovolte, abych se vyjádřila k proběhlé debatě a některé argumenty, které tu zazněly, odůvodnila z hlediska názoru předkladatelů.
Jak už jsem uvedla v úvodu -
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Promiňte, paní senátorko, velmi nerada vás přerušuji, ale požádám ctěnou Sněmovnu, aby vám věnovala více pozornosti. Bezpochyby je to důležité.
Prosím.
Senátorka Jitka Seitlová: Děkuji. Takže, dámy a pánové, jsme v situaci, kdy neznám evropskou zemi kromě možná těch, které jsou ve stejné situaci transformace postkomunistické, kde by neměly obce nebo územní samosprávy mít právo být účastníky řízení v takovýchto rozhodování. Naopak, jsme v situaci, kdy Francie, pokud chce budovat jaderné zařízení - a Francie je skutečně zemí, kde je jaderná energetika rozvinutá - zastupitelstva do okruhu deseti kilometrů od tohoto zařízení mají právo dokonce mít právo veta. Ve Švýcarsku je pro schválení umístění jaderného úložiště nutná kantonální licence a tato kantonální licence je předmětem referenda. Pokud je referendum záporné, nemůže být licence udělena. Ve Švédsku jsou obce přizvány k dobrovolné účasti a v každém stadiu může každá lokalitu odmítnout. V Belgii je řešena situace opět místním partnerstvím a občané nebo zastupitelstva mají právo vyvolat místní referenda. Pokud v referendu rozhodnou, pak dokonce příprava takové stavby má být zastavena. Jak to vypadá ve Finsku? Vláda schvaluje návrh takového zařízení, ale teprve po souhlasu obce. Pokud obec takový souhlas nedá, nemůže vláda podle platného zákona rozhodnout. Ve Spolkové republice Německo situování lokality může proběhnout teprve, jestliže není v rozporu se schváleným územním plánem obce. Nesmí dojít ke střetu s jiným záměrem, ani s územím stanoveným k využití pro rekreaci nebo cestovní ruch. Opět má obec právo ve věci rozhodnout a má právo veta.
V jaké my jsme situaci? My jsme v situaci, že obce nemají právo být ani účastníky řízení. Dámy a pánové, to je situace, ve které se pohybujeme. A jestliže se zákon vrátí zpět do výboru, znamená to, že nebude situace dořešena minimálně jeden rok nebo několik dalších let. Dámy a pánové, tak na tom stojíme z hlediska srovnání s Evropou.
Ale já bych chtěla říci ještě jeden argument. Při projednávání ve výborech a nakonec i tady v prvním čtení se objevil argument: ale vždyť obce mají právo rozhodnout nebo do toho řízení vstoupit ve stavebním řízení. Dámy a pánové, vím, že někteří z vás skutečně nejsou odborníky na stavební zákon, ale ráda bych upozornila, že právě v novém stavebním zákoně je ustanovení § 16 a § 17, kde se říká, že i ve stavebním řízení z hlediska jaderných zařízení rozhoduje Ministerstvo průmyslu a obchodu, a pokud se týká územního řízení u takovýchto staveb, může si vyhradit právo i Ministerstvo pro místní rozvoj. Takže my místo toho, abychom situaci zlepšili, posouváme ji zcela na rozhodování centrálních orgánů a stavebním zákonem jsme vzali obcím právo, které měly doposud. To jdeme úplně jinou cestou, než jde zbytek Evropy.
Dovolte mi, dámy a pánové, upozornit na to, že možná v té minulé době jsme byli jaksi zvyklí na to, že se rozhodovalo z centra, v jakémsi vyšším principu, a ten, komu bylo řekněme méně příjemné rozhodnutí určeno, tak se musel podvolit direktivně, shora. Dnes ale žijeme v jiné společnosti, v jiných poměrech. A není pravdou, že obce nepřijmou i takové rozhodnutí nebo takový záměr, který je ve prospěch společnosti. Myslím si, že s obcemi se dá velmi dobře komunikovat a jednat. Ale pokud se rozhoduje netransparentně a nařízením, nastává taková situace, že se ztrácí důvěra a obce jsou samozřejmě proti. A to je také výsledek, ke kterému jsme dnes dospěli po pětiletém procesu přípravy úložiště, kdy drtivá většina obcí se staví jednoznačně proti a nesouhlasí. Ten postup není správný. Naopak Švédsko nebo Finsko, kde existuje právo obcí být účastníky toho procesu, tam se dnes taková úložiště připravují.
Dámy a pánové, dovolte mi ještě vyjádřit se i k jaderným účtům.
Je pravdou, že jaderný účet jako takový je především určen na zajištění ukládání nebo likvidaci jaderného paliva a jaderných odpadů. Na druhé straně ale jsou z jaderného účtu financovány již dnes obce, na jejichž území je úložiště radioaktivního odpadu. A dovolte mi tedy položit otázku. Myslíte si, že obec, kde je úložiště radioaktivního odpadu, je vystavena menšímu vlivu rizika než obec, která je v zóně havarijního plánování jaderné elektrárny? Domníváte se, že to je spravedlivé? Už dnes jsou čerpány z jaderného účtu prostředky pro obce, kde je jaderné úložiště. Můžeme diskutovat o té výši, ale já se domnívám, že ta výše je úměrná, pokud se jedná o 130 tisíc obyvatel a 170 obcí, které jsou pod vlivem těchto všech opatření.
Nedávno, a to si jistě vzpomenou představitelé vlády, se debatovalo o tom, že právě v těchto územích jsou v havarijním stavu silnice, komunikace. Vláda slíbila 3 miliardy na to, aby spravila komunikace, ale ona bude spravovat jen ty komunikace, které jsou první a druhé třídy. Komunikace třetí třídy jsou samozřejmě ve vlastnictví obce. Prostředky, které bychom schvalovali, by mohly být využity právě na správu těchto komunikací.
Dámy a pánové, ještě ta třetí věc, o které jsme hovořili, to je prodloužení odpovědnosti za škody na zdraví. Vláda upozornila ve svém stanovisku, že tak jak byl původně návrh formulován v Senátu, mohl by se týkat všech škod. Po dohodě ve výboru vznikl pozměňovací návrh, který v intencích právě toho, co vláda požadovala, upravuje prodloužení odpovědnosti za škody na zdraví tak, jak to je v mezinárodních dohodách.
Dámy a pánové, zvažte, zda vrácením do výboru vlastně návrh zamítnete. Možná je pro vás těžko průchodný některý z uvedených bodů. Bylo by ale škoda, kdyby celý ten návrh opravdu vlastně po třech letech projednávání takto skončil.
Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji paní senátorce Jitce Seitlové. O slovo se hlásí předseda Poslaneckého klubu KSČM pan poslanec Pavel Kováčik. Prosím.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji, paní předsedající, za slovo. Paní předsedající, vážená paní senátorko, kolegyně a kolegové, než k danému tématu začnu hovořit, jsem ze zákona povinen ohlásit střet zájmů. Jsem občanem a také členem zastupitelstva jedné z dotčených obcí, kterých se zákon týká. Je to město Hrotovice, které je součástí jednoho ze dvou regionů, kterých se novela zákona týká, a to regionu dukovanského. Mluvím tedy jménem zhruba 120 obcí tohoto energoregionu Dukovany. Mluvím ale i jménem těch zhruba 70 obcí, které jsou v podobné situaci kolem Jaderné elektrárny Temelín.
***