(16.40 hodin)

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Bohuslav Sobotka: Vážený pane místopředsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych velmi stručně uvedl návrh zákona o některých opatřeních ke zprůhlednění finančních vztahů v oblasti veřejné podpory.

Hlavním cílem této úpravy je zajistit implementaci směrnice Evropských společenství do českého právního řádu tak, jak vyplývá z legislativy Evropské unie. Směrnice se vztahuje na tzv. veřejné podniky a lze ji rozdělit do dvou částí. První upravuje otázky zprůhlednění finančních vztahů mezi subjekty veřejné správy a některými osobami, zatímco druhá část se týká odděleného účtování, a to u těch osob, které jsou v ní definovány. Přijetí navrhované právní úpravy je nezbytné proto, aby Česká republika splnila své závazky, které má v souvislosti se svým členstvím v Evropské unii. Je naprosto nezbytné implementovat do právního řádu takovéto směrnice tak, aby byl zajištěn jejich výkon v souladu s právem České republiky.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji, pane ministře. Usnesení rozpočtového výboru, kterému byl návrh přikázán, máme k dispozici jako sněmovní tisk 1185. Zpravodaj rozpočtového výboru pan poslanec Libor Ježek nám o tomto usnesení něco řekne.

 

Poslanec Libor Ježek: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, rozpočtový výbor ve svém usnesení doporučuje Poslanecké sněmovně tento návrh zákona schválit.

 

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji vám. Otevírám obecnou rozpravu. Nikdo se nehlásí, takže obecnou rozpravu končím a otevírám rozpravu podrobnou. Hlásí se pan poslanec Vlček a potom pan poslanec Bartoš.

 

Poslanec Miloslav Vlček: Pane místopředsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, já bych se jenom tímto chtěl přihlásit ke svému pozměňovacímu návrhu, který vám byl všem rozdán na stoly. Jedná se o dvě strany formátu A4. Jedná se o některé věci, které jsou ve vztahu k pojištění a dalším věcem. Tolik z mého vystoupení.

Přihlašuji se tedy ke svému pozměňovacímu návrhu k tisku 1185, který vám byl rozdán na stoly.

 

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Vlčkovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Walter Bartoš. (V sále je hluk.)

 

Poslanec Walter Bartoš: Vážený pane předsedající, vážený pane místopředsedo vlády, vážené dámy, vážení pánové, omlouvám se Sněmovně, že budu poněkud delší při zdůvodňování svého pozměňovacího návrhu, nicméně považuji za velice důležité právě velice podrobně vysvětlit, proč jsem se odhodlal tento návrh zde přednést.

Nedávno jsem se seznámil s údaji, které říkají, že náš vklad do společného evropského fondu určeného na financování výzkumu a vývoje v rámci Evropské unie je větší než suma prostředků, které se formou financování projektu k nám vracejí. Za situace, kdy věnujeme na výzkum a vývoj méně prostředků, než by bylo třeba, je toto zjištění nanejvýš alarmující.

Pátral jsem v různých skupinách akademické obce a snažil jsem se zjistit, v čem je tedy problém. Zdá se, že čeští vědci opravdu žádají o projekty financované nebo spolufinancované z evropských zdrojů méně často než vědci z ostatních zemí. Rozhodně bych ale nedělal závěr, který jsem nedávno zaznamenal v tisku, že čeští vědci jsou v tomto ohledu línější než vědci v jiných zemích.

Z rozhovorů s představiteli českého vysokého školství a vědy jsem zjistil, že ke zdrženlivosti získávat evropské peníze mají naši vědci vážné důvody. Prvním důvodem je to, že se pro české vědce nepodařilo ve všech programech vyjednat stejně příznivé podmínky pro účast na projektech, jak se to daří reprezentacím jiných zemí. Svědčí o tom mimo jiné i skutečnost, že české týmy se na celkových nákladech udělených projektů podílejí nejmenším procentem. Dovolím si jeden příklad za všechny. V programu SOCRATES může český vědec nárokovat mzdu, která dosahuje zhruba 60 % částky, kterou může nárokovat vědec z Rumunska.

Může mi někdo vysvětlit, proč je tomu tak? To ovšem, dámy a pánové, nehodlám dnes řešit, protože je to věc, kterou jsem uvedl jenom jako poznámku pod čarou. Ta, která se týká mého pozměňovacího návrhu, je právě druhá překážka vstupu našich vědeckých týmů do projektů financovaných z Evropské unie.

Touto druhou překážkou jsou naše daňové zákony. Podle pravidel Evropské komise a některých dalších zahraničních pomocí není daň z přidané hodnoty uznatelnou položkou nákladů na výzkum. To znamená, že pokud výzkumný tým v rámci financování projektu zaplatí DPH dodavateli služeb nebo přístrojů, čímž vlastně odvede DPH státu, nemůže tak jako u projektů financovaných z domácích zdrojů odvedenou daň z přidané hodnoty zahrnout do nákladů na výzkum. Dalo by se tedy očekávat, že bude možné učinit odpočet na DPH, to je, že DPH bude vědeckému ústavu nebo vysoké škole vrácena. Bohužel náš zákon o dani z přidané hodnoty takovou věc neumožňuje. Vědeckým ústavům a vysokým školám tak nezbývá nic jiného než nákladovou položku DPH uhradit z jiných zdrojů. Většinou ji hradí z položky režijních nákladů určených na opravy a údržbu, které by jinak mohly být investovány do další podpory výzkumu nebo použity na běžný institucionální chod vědeckého ústavu či vysoké školy, mimochodem projekty, které jsou opravdu nemalé a někdy jsou z nich vypláceny i odměny badatelů, které v rámci projektu jiným způsobem vyplácet nelze.

Jinými slovy, za získávání peněz z evropských zdrojů jsou čeští vědci a instituce, ve kterých pracují, ve skutečnosti trestáni. To je opravdová podpora vědy v tomto státě, dámy a pánové!

Ministerstvo financí zdůvodňuje nutnost zachování tohoto stavu tím, že je třeba zachovávat stejné daňové podmínky pro projekty z tuzemských a evropských zdrojů. To je ovšem naprosto nesmyslné tvrzení. Podmínky už totiž dneska stejné nejsou. U tuzemských projektů totiž DPH je uznatelnou nákladovou položkou; abych byl přesný - je legitimní součástí nákladů na výzkum. Čeští vědci nemají problém se zajišťováním prostředků na úhradu DPH. V případě evropských projektů však DPH není uznatelnou položkou. Ředitelé a ekonomové vědeckých institucí tak již nyní omezují vědce v podávání dalších evropských projektů, protože již mnohdy prostředky na úhradu daně z přidané hodnoty zkrátka nemají.

Jaký je tedy, dámy a pánové, výsledek? Jak jsem již uvedl, jedním z důsledků je, že vklad České republiky do evropského fondu určeného na financování výzkumu a vývoje v rámci Evropské unie je větší než suma prostředků, kterou se formou financování projektů v rámci tzv. šestého rámcového programu k nám vracejí. Lze očekávat, že situace se bude zhoršovat.

Nespokojeni jsou tak čeští vědci, protože se jim vstup do evropských projektů prostě nevyplácí. Nespokojena je kupodivu i vláda, protože se nevracejí prostředky vložené do společného rozpočtu Evropské unie. Co však, dámy a pánové, dělá vláda? Ačkoliv vědecká obec na problém upozorňuje již déle než rok, vláda se na novelu zákona o DPH, která by problém vyřešila, nechystá. Naopak. Těm, kteří novelu chystají, vzkazuje, že ji v Poslanecké sněmovně nepodpoří. Rád si teď vyslechnu důvody, proč sama novelu nepodala a proč sama ji také nechce podpořit.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP