(16.50 hodin)
(pokračuje Bartoš)
Vzhledem k tomu, že je v současnosti situace pro vědecké instituce již finančně neúnosná, rozhodl jsem se tento problém řešit právě pozměňovacím návrhem. Mým cílem je co nejrychleji dosáhnout toho, aby ústavy Akademie věd ani vysoké školy nebyly finančně daňově postihovány za to, že do výzkumu a vývoje přinášejí evropské peníze. Připomínám, že návrh novely o DPH, kterou zde navrhuji, je plně v souladu s proklamovanou podporou vědy a výzkumu, a musí tedy být v souladu se záměry vlády ČR.
Co ve skutečnosti způsobí navrhovaná úprava zákona o DPH? Doplněním nového odstavce 2 do paragrafu 81 zákona o DPH se bude vracet daň z přidané hodnoty z prostředků nenávratné zahraniční pomoci, včetně prostředků na projekty výzkumu a vývoje, pocházející ze zdrojů EU. Instituce, která takovou daň zaplatila, bude mít tedy nárok na vrácení DPH na základě žádosti.
Projekty výzkumu a vývoje jsou definovány v paragrafu 2 odst. 1 zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných zdrojů. Navržená přechodná ustanovení ke změně zákona o dani z přidané hodnoty umožní, že nárok na vrácení daně bude možné uplatnit i u nákladů k projektům zahájeným před účinností navrhované úpravy zákona o dani z přidané hodnoty, i když lhůta 15 měsíců od konce kalendářního měsíce, ve kterém se uskutečnilo zdanitelné plnění, uplynula. Podle paragrafu 81 totiž platí, že pokud není nárok na vrácení daně uplatněn do této lhůty, tak zaniká. V takovém případě však nárok na vrácení bude možné uplatnit nejdéle do šesti měsíců ode dne účinnosti nově navrženého znění zákona o DPH.
Hlubším šetřením jsem zjistil, že evropské předpisy implicitně počítají s tím, že plátce daně z přidané hodnoty si nárokuje DPH ze státního rozpočtu své země. Řada zemí tak postupuje. Například ve Finsku úhrady DPH za státní univerzity provádí stát, v Itálii jsou od DPH osvobozeny projekty přesahující 250 tis. eur. Naopak Německo má však stejný problém jako Česká republika. I tam proto panuje stejná nespokojenost jako u nás - jak na straně vědců, tak na straně vlády.
Jaký bude, dámy a pánové, dopad této úpravy zákona o DPH na státní rozpočet? Potěším vládu - bude pozitivní. Podle prvních propočtů odhadujeme, že dopad bude skutečně kladný. Celkové nároky na DPH za první třetinu rozpočtu 6. rámcového programu se pohybují okolo 62 mil., tedy za celý 6. rámcový program je to tři roky krát 62. Jinými slovy 186. Tudíž nepřekročíme ani hranici 200 mil. Pokud by se DPH hradila se zpětnou platností, pak by tato částka byla roztažena do roku 2008, kdy poběží velký počet projektů 6. rámcového programu.
Nyní mi dovolte podrobnější výpočet. V roce 2005 přispěla ČR 0,89 procenta do rozpočtu Evropské komise. Procento příspěvků vytrvale roste. V roce 2006 půjde o přibližně jedno procento rozpočtu Evropské komise. Je tedy legitimní uvažovat, že by ČR měla získat z rozpočtu 6. rámcového programu také jedno procento.
Nyní prosím o pozornost. Z první třetiny získala Česká republika jen 32,5 mil., což je nejvýš 0,6 procenta dosud uvolněného rozpočtu, takže je to méně, než ČR vložila ze svých peněz do společného evropského fondu. Opakuji, že čeští vědci se účastní menšího počtu projektů, než by odpovídalo zemi naší velikosti, a navíc z nich předkladatelé dělají záměrně úsporné rozpočty, protože vědí, že budou muset řešit obtíže se získáním prostředků na pokrytí DPH a potíže s kursovou ztrátou.
Pokud nezměníme zákon o DPH, malá účast přetrvá po celý 6. rámcový program a získáme jen 0,6 procenta z rozpočtu tohoto programu namísto 0,9 procenta. V absolutních částkách to znamená, že ztratíme více než 50 mil. eur, tedy více než 1,5 mld. korun. Jinými slovy, celková vrácená DPH za 6. rámcový program by představovala jen zlomek, jednu sedminu ztráty, se kterou Česká republika za svou účast v 6. rámcovém programu bude muset nějakým způsobem se vyrovnávat. A tuto ztrátu, dámy a pánové, platí státní rozpočet.
Jako doplnění výčtu pozitiv na státní rozpočet jen uvedu, že v rozpočetech projektů vědy a výzkumu připadne zpravidla všeobecně celoevropsky přibližně 50 procent celkových výdajů na projekty na mzdy vědeckých pracovníků. Všichni víme, že mzdové náklady tvoří na daňových a ostatních povinných mzdových odvodech 43,5 procenta. To znamená, že další návratnost do státního rozpočtu by byla formou odvodů z mezd vědeckých pracovníků a opravdu by nešlo o zanedbatelné částky.
Na závěr jen dodám, že sekundárním efektem pro ČR by byl rovněž fakt, že věda a výzkum by byly více prováděny v tuzemsku a ČR by tak zvýšila využití potenciálu českých vědeckých institucí. ČR by nebyla pouze montovnou, ale stala by se mozkovnou, což by mělo pozitivní dopad na konkurenceschopnost ČR, která i přes příliv zahraničních investic zůstává neustále nízká. Není těžké uhádnout proč. Konkurenceschopnost se dnes tvoří hlavně v laboratořích, ve vědeckých ústavech, v technologických parcích a na vysokých školách, tedy přesně tam, kam si viditelná ruka státu sáhla pro pár milionů a nakonec přišla o miliardy. A tomu se u nás říká koncepční politika vlády výzkumu a vývoje!
Dámy a pánové, teď ke tomu konkrétnímu pozměňovacímu návrhu. Nazval jsem jej opatření na podporu výzkumu a vývoje.
Bod č. 1. V názvu zákona se doplňují slova "a o změně zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů".
Bod č. 2. Nad paragrafem 1 se vkládá označení "část první".
Bod č. 3. Za dosavadní paragraf se vkládá nová část druhá, která zní: "Část druhá. Změna zákona o dani z přidané hodnoty. Paragraf 13. Odst. 1.
V paragrafu 81 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, se doplňuje nový odstavec 2 a stávající odstavce 2 až 9 se přečíslují na odstavce 3 až 10. Nový odstavec proto zní:". Teď mluvím o tom odstavci 2, který se vytváří:
"Bez ohledu, zda takto stanoví mezinárodní smlouva, vrací se daň z prostředků nenávratné zahraniční pomoci, včetně prostředků financovaných ze zdrojů EU poskytovaných do České republiky osobě na úhradu nákladů na realizaci projektů výzkumu a vývoje, pokud podle pravidel poskytovatele prostředků tyto nemohou být použity na úhradu daně. Osoba, která takovou daň zaplatila, má nárok na vrácení daně, a to na základě žádosti. Za projekty výzkumu a vývoje se považují jen takové, které splňují podmínky definované v paragrafu 2 odst. 1 zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných zdrojů a změně některých souvisejících zákonů."
Teď bod č. 2. Přechodná ustanovení ke změně zákona o dani z přidané hodnoty: "Nárok na vrácení daně lze uplatnit i u nákladů na projekty zahájení před účinností tohoto zákona, a to i tehdy, když lhůta 15 měsíců od konce kalendářního měsíce podle paragrafu 81 odst. 7 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v němž se uskutečnilo zdanitelné plnění, uplynula. V takovém případě však nárok na vrácení lze uplatnit nejdéle do 6 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona."
A za čtvrté: Dosavadní paragraf 13 se označuje jako paragraf 14 a vkládá se nad něj označení "část třetí".
Dámy a pánové, tolik můj pozměňovací návrh. Moc se omlouvám Sněmovně, že jsem ji zdržel dlouhým zdůvodněním, nicméně považoval jsem to za velmi důležité. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Walteru Bartošovi. Hlásí se pan poslanec Pešán.
***