Neautorizováno !

(11.20 hodin)

Senátor Tomáš Julínek: Děkuji, pane místopředsedo. Kolegyně a kolegové, dovolte, abych přednesl předkladatelskou zprávu k senátnímu návrhu zákona, který mění českou ústavu.

Předmětem novely ústavy je jediné ustanovení, kterým se vkládá do článku číslo 35 odstavce 1 nové písmeno c). Rozšiřují se jím důvody, pro něž je prezident republiky oprávněn rozpustit Poslaneckou sněmovnu. Má se tak stát i v případě, kdy vláda podala demisi a s návrhem prezidenta republiky na rozpuštění Poslanecké sněmovny souhlasila nadpoloviční většina všech poslanců. Uvedeným ustanovením se rozšíří škála stávajících okolností, mezi něž patří nevyslovení důvěry nově jmenované vládě Poslaneckou sněmovnou, nepřijetí usnesení o vládním návrhu zákona, s jehož projednáním spojila vláda otázku důvěry, přerušení zasedání Poslanecké sněmovny na dobu delší, než je přípustné, absence usnášeníschopnosti Poslanecké sněmovny po dobu delší než tři měsíce, za niž prezident republiky může, ale zdůrazňuji, nemusí rozpustit Poslaneckou sněmovnu. I nadále zůstane v platnosti zákaz obsažený v článku 35 odst. 2 Ústavy České republiky, že nelze Poslaneckou sněmovnu rozpustit tři měsíce před skončením jejího volebního období.

Mnoho z nás má ještě v živé paměti situaci v roce 1998, kdy byl přijat speciální ústavní zákon o zkrácení volebního období Poslaneckou sněmovnou. Těmto ústavně nestandardním postupům se chceme svým návrhem vyhnout. Obecně lze říci, že vypsání předčasných voleb by bylo krajní možností řešení politické krize, tedy neschopnosti Poslanecké sněmovny dohodnout se na sestavení nové vlády. Pokud by tedy existovala v Poslanecké sněmovně vůle o sestavení nové vlády, návrh prezidenta republiky by nemusel být přijat.

Návrh nezvyšuje v žádném případě pravomoci prezidenta republiky a není ku prospěchu ani ku škodě žádného politického subjektu v České republice. Není také žádným iniciátorem politických krizí či demisí vlády, jen umožňuje rozšířit stávající ústavní možnosti k vyřešení krize. Dámy a pánové, v případě jakékoli budoucí politické krize totiž můžeme zamezit zbytečnému přešlapování a lavírování, které by vypsání případných předčasných voleb podle současného znění ústavy doprovázelo, a vytvořit tak prostor, který mnohem rychleji a efektivněji může vést k ustavení nové akceschopné vlády.

Děkuji vám za pozornost a za podporu tohoto návrhu.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu senátoru Tomáši Julínkovi. A nyní prosím zpravodaje Zdeňka Koudelku, aby se ujal slova. Máte slovo, pane zpravodaji.

Poslanec Zdeněk Koudelka: Vážená sněmovno, vážený pane předsedající, senátní návrh ústavního zákona řeší situaci, o které hovořil pan předkladatel, tedy situaci, kdy naše ústava spojuje s rozpuštěním Poslanecké sněmovny takové podmínky, které jsou v praxi velmi těžko naplnitelné, a proto pro řešení politických krizí, kdy naopak je potřeba je řešit v reálném čase, dochází nebo došlo v praxi k tomu, že bylo snadnější přijmout mimořádný ústavní zákon o zkrácení volebního období Poslanecké sněmovny než jít tou klasickou řádnou cestou stávající ústavy. Jestliže tedy je snazší přijmout ústavní zákon, což samo o sobě je značně obtížné, než jít cestou klasickou, ústavní, tak to znamená, že tato cesta je v podstatě jen teoretická, nemůže řešit praktické konflikty politické.

Nicméně Senát přichází s tímto návrhem zákona, byť to nemusí být přímo jeho vina, protože ten návrh zákona tady v Poslanecké sněmovně leží již delší čas, ale fakticky je to tak, že teprve dnes máme první čtení tohoto ústavního zákona, přičemž je krátce před volbami a při projednání v řádných lhůtách je evidentní, že tento ústavní zákon nemůže Poslanecká sněmovna v tomto svém volebním období doprojednat, přičemž nepovažuji za vhodné, aby v ústavním zákoně byly zkracovány procedury pro jeho projednání, ani si nemyslím, že zrovna změna ústavy krátce před volbami je sama o sobě správná.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji zpravodaji Zdeňku Koudelkovi a otevírám obecnou rozpravu. Konstatuji, že do obecné rozpravy nemám žádnou písemnou přihlášku. Vidím přihlášku pana profesora Zdeňka Jičínského a eviduji ještě přihlášky další. Pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane místopředsedo, kolegové, kolegyně, nad tímto návrhem změny ústavy, který předkládá Senát, bychom se opravdu měli vážně zamyslet i vzhledem k minulé zkušenosti, kterou tu zmínil jak navrhovatel, nebo zástupce navrhovatele, tak i zpravodaj, a položit si otázku vzhledem k tomu, jak dvě vládní krize nebo to, co se za vládní krize považovalo, bylo řešeno, zda by bylo výhodnější, kdybychom tedy využili té cesty, která je nám navrhována, kdyby existovala, anebo to, zda stav, kdy ústava klade změně vlády a případnému rozpuštění Sněmovny takové komplikace, že to prakticky činí nemožným, není z hlediska stability ústavních pořádků výhodnější. Formuluji to jako otázku, na kterou asi není jednoznačná odpověď. Lze ji odpovídat různým způsobem. Tím, že vládní krize byly vyřešeny tak, jak byly vyřešeny, ukazuje se, že českou parlamentní demokracii to nijak vážně nepoškodilo a že ústavní instituce fungují, takže i v rámci daného stavu je situace řešitelná, protože nutí politické strany k určité uměřenosti, protože ústava některým jejich požadavkům klade takové meze, které nejsou s to překonat.

Hovořím o tom i proto, že širší diskuse o těchto věcech by prospěla i z toho hlediska, aby občané v rámci předvolební kampaně měli jasnější představu o tom, jaké parlamentní strany mají názory na určité důležité otázky fungování našeho ústavního uspořádání.

Dneska v tisku jsem četl velmi stručnou zprávu, ale přece jenom je asi zřejmé, kam se pohybují úvahy vedení KSČM, na které upozorňuji… Nebo připomínám fakt, protože ten fakt je známý, že Ústava České republiky byla připravována v období, které můžeme nazvat obdobím časové tísně, nebylo dost času, aby důležité otázky byly důkladně projednány, aby byly předmětem diskuse nejen mezi těmi, kdo návrh připravovali, ale i širší veřejnosti.

Připomínám tu i skutečnost, která by také neměla zcela zapadnout z hlediska naší parlamentní historie i toho, jak se naše ústavní instituce uspořádaly, že poslanci socdem podali na podzim 1992 návrh Ústavy České republiky, který mimo jiné počítal s jednokomorovým Národním shromážděním, ale tehdejší pravicová většina v České národní radě, tehdy to ještě byla Česká národní rada, z procedurálních důvodů nebo s procedurálním odůvodněním, které se stalo záminkou, se tímto návrhem vůbec odmítla zabývat a důležité otázky ústavního uspořádání nebyly předmětem vážného projednání. Připomínám to i proto, že pan senátor Julínek tady jménem navrhovatele hovořil o nestandardní cestě, která byla zvolena k tomu, aby byla vyřešena vládní krize v roce 1998, to znamená přijetí zvláštního ústavního zákona.

Já bych tady chtěl připomenout další věc, protože tu jsou pamětníci, ale určité věci snadno upadají v zapomenutí, že v roce 1999, a připomínal jsem to už v minulých dnech této schůze, byl podán poslanci ČSSD a poslanci ODS návrh změny ústavy, který reagoval na smlouvu o stabilním politickém prostředí v České republice. Jiný název pro tuto smlouvu, který se vžil v médiích, byl opoziční smlouva, což si jistě vybavujete.

***