Neautorizováno !

(11.50 hodin)
(pokračuje Jičínský)

A byly koncentrační tábory komunistické, to přece popírat nelze. Gulag je fenoménem, který je znám. Ale přesto si nemyslím, že to lze ztotožňovat, a o tom je - prosím, můžeme o tom vést spor, ale nesnažme se tento spor řešit prostředky právními.

V neděli na jednom západoněmeckém televizním veřejnoprávním kanále byl slavnostní koncert na počest Michaila Sergejeviče Gorbačova. Uváděl ho bývalý ministr zahraničí Spolkové republiky Německo Genscher. Gorbačov přece byl komunista. Takže byla možnost z vnitřních zdrojů změnit komunistický režim? Byla! Že se z toho stalo něco jiného, to je jiná záležitost. Já si osobně myslím, kdyby nepřišla cizí vojska, že bylo možno v roce 1968 komunistický režim změnit v něco, co by odpovídalo demokratickým kritériím, dejme tomu ve smyslu skandinávského socialismu. Ale nechci tady rozvádět tyto spekulace, nemá to cenu. To je jiná záležitost.

Komunismus jakožto myšlenkový jev je spojen s historií evropské civilizace. Komunismus je přece fenomén spojený například s platonskou filozofií. U Platona komunismus nic demokratického neobsahoval. To já netvrdím. A také platonský komunismus mě nijak neinspiruje, ale je tu období křesťanského komunismu. Na počátku křesťanství přece komunistické myšlenky byly s ním spojeny. V době středověku na přelomu nové doby. Utopičtí socialisté Campanella, Morus atd. Cožpak můžeme tyto myšlenkové jevy, které jsou vlastní této civilizaci, této kultuře, zakázat jenom proto, že chceme v rámci současného politického zápasu se vyrovnat s jistým fenoménem, který v naší společnosti nějak působil?

Já myslím, že jsme se s ním vyrovnali, pokud jde o právní stránku, celou řadou zákonů, které jsme přijali po listopadu 1989. Pokud někdo vzpomíná nebo lituje, že jsme tehdy - možná, že to je i kolega senátor Mejstřík, který byl se mnou tehdy v Občanském fóru, ale myslím, že v této souvislosti má krátkou paměť, pokud lituje, že jsme nezakázali komunistickou stranu, protože to nebylo možné, vážení kolegové. A nebuďme ahistoričtí! Prostě o tom, zda tu bude mít, nebo nebude mít nějakou roli, o tom po listopadu museli rozhodovat občané v demokratických volbách a demokratické volby v roce 1990 prostě komunistickou stranu jistým způsobem legitimizovaly. Že jsme si tehdy mysleli, že její vliv bude menší, to je jiná záležitost. Prostě tak jak padaly iluze, s tím, že - a jak se tady již divokou cestou budoval kapitalismus, tak pro řadu lidí myšlenky komunismu a to, co bylo spojeno se starým režimem, ztrácelo onu odpudivost. Ale to jsou fenomény politické, kulturní, ideologické a nesnažme se je zvrátit prostřednictvím pochybných zákonů.

Bylo by možno o tom mluvit dlouho, ale nezdá se mi to účelné.

A když tak vzpomínáme a kolega Mejstřík nás vedl k tomu, abychom se zamysleli nad tím, jaké tady máme podivné prostředí, tak na to reagovat nebudu. Ale tento návrh spíš svědčí o opaku z druhé komory tohoto Parlamentu. (Potlesk KSČM a ODS.)

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Jičínskému. Nyní bude hovořit pan poslanec Miroslav Beneš, poté paní poslankyně Eva Dundáčková. - Pardon, omlouvám se. S faktickou poznámkou se hlásil pan poslanec Janeček. Omlouvám se mu. Pan poslanec Křeček se hlásil s faktickou, nebo řádně? Řádně.

Poslanec Josef Janeček: Výrok pana profesora Jičínského, že to je návrh hloupý, ve mně vzbudil naprosto mrazivou reakci, protože na jednu stranu on konstatuje, ano, nacismus i komunismus budovaly koncentráky, dopouštěly se těch nejhorších zvěrstev, konstatuje, že demokratický systém by měl přijímat opatření k ochraně demokratického systému, a přitom říká, a určitě, i když to neřekl explicitně, z jeho řeči to vyplývalo, že by asi nepodporoval myšlenku, že bychom řekli, tak ať kandidují nacisté a oni se časem přetvoří. To snad takto nebylo myšleno. Ale tady z té jeho řeči to naprosto přesně vyplývá.

Chtěl bych jenom upozornit, že Ústava ČR obsahuje článek, který říká, že je zakázáno používati výkladu norem takovým způsobem, který by umožnil demontáž demokratických pilířů tohoto státu. A já se obávám, že toto, abych tak řekl, je nakročení tímto směrem - začít vykládat normy tak, aby to umožnilo demontáž demokratických principů tohoto státu.

Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Janečkovi. S faktickou poznámkou pan poslanec Zdeněk Jičínský.

Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane místopředsedo, kolegové, kolegyně. Já už jsem nejednou konstatoval, že bohužel při řadě případů tu vedeme něco, čemu Francouzi říkají dialogue de sourds, to znamená dialog hluchých, že se vzájemně neposloucháme. Kdyby mě pan kolega Janeček poslouchal a přemýšlel nad tím, co říkám - ale chápu, že to je dost složitá záležitost pro něj (pobavení v sále) - tak by pochopil, že já jsem srovnával určité jevy, které lze srovnat na komunismu a nacismu, ale zároveň odmítám jejich ztotožňování právě proto, že jsou jiná teoretická, myšlenková nebo filozofická východiska a že v tomto směru komunismus měl v sobě možnost, kterou nacismus neměl. Prostě humanistické ideje, které hlásal a které v praxi potlačoval, jistým způsobem obnovit a pokusit se o jejich uskutečnění. A to je moje myšlenka, kterou jsem uváděl. Nepodařilo se to, já to konstatuji, ale nemůžeme z toho vycházet v tom smyslu, že onu paralelu, kterou vy hlásáte a kterou chcete prosadit do zákona, tímto způsobem legitimizujete. Tak to prostě není. Já uznávám, že tato diskuse tu běží, jsem si jí vědom, ale nemyslím si, že se má řešit autoritativním prosazením určitého názoru, který nesporný není.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Jičínskému. Nyní bude hovořit pan poslanec Miroslav Beneš, připraví se paní poslankyně Eva Dundáčková.

Poslanec Miroslav Beneš: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, máme před sebou návrh senátního zákona, který - a zcela logicky, přiznejme si to, rozděluje tuto Sněmovnu na dvě skupiny. Já si nemyslím, že to je o chytrých nebo hloupých návrzích, že to není o chytřejších nebo vzdělanějších poslancích nebo méně vzdělaných, je to prostě o pohledu na svět.

V jedné věci z celé té diskuse mám radost. Shodujeme se zcela jednoznačně v odsouzení nacismu. Máme problémy s tím, jak se kdo z nás kouká na komunismus. Každý z nás má za sebou nějakou peripetii, každý z nás má za sebou nějakou historii a každý z nás logicky se na ta léta minulá dívá jinak. Já to vidím nepochybně jinak než dominantní skupina poslanců, kteří až doteďka vystupovali.

Myslel jsem si, že svůj názor jsem zde deklaroval již dostatečněkrát a že si své vystoupení ušetřím, ale přece jenom mi to nedá. Dovolte, dámy a pánové, abych se s vámi podělil o diskusi, která probíhala na půdě Parlamentního shromáždění Rady Evropy, tuším, že takřka dva roky, na téma odsouzení prosím vás, a začalo to - odsouzení komunismu, pak to šlo na odsouzení zločinů komunismu a skončilo to na odsouzení zločinů totalitárního komunismu. Během té diskuse jsem pochopil jednu základní věc. Neexistoval žádný režim, kde by komunistická strana, ať už taková nebo onaká, získala nadpoloviční většinu ve sněmovně a ten režim by umožnil demokratické volby. Neexistoval takový. Pokud snad znáte takový případ, bude mi ctí doplnit tu diskusi, která probíhala.

***