Neautorizováno !

(11.40 hodin)
(pokračuje Janeček)

Dále je potřeba říci, že to, co tady říkal pan kolega Maršíček o volebních úspěších KSČM - předchozí pan poslanec mi trochu vzal ten argument z úst - to je fakt. To, že někdo se dostane do Sněmovny demokratickým způsobem, neznamená a nemůže znamenat, že je demokrat. To, zda je demokrat, dokazuje tím, jak se chová k zákonům, které by snad měly demokracii utvrzovat. My jsme tady těch zákonů měli několik. Bohužel, byla to komunistická strana, která se jednoznačně postavila a obhajovala zájmy komunistických zločinců. Jak chcete vysvětlit lidem, že komunistická strana je jiná, jestliže tváří v tvář obětem komunistického režimu hájíte a držíte na podstavci národních hrdinů masové vrahy a lidi, kteří zneužívali neuvěřitelným způsobem svého postavení, kteří se dopouštěli toho nejhoršího způsobu mučení? Jak chcete tvrdit, že se něco změnilo? Vždyť to přece není a nemůže být pravda.

Hovořilo se zde o demokracii. Ze všech vystoupení od reprezentantů KSČM jsem nikdy neslyšel, že by oslavovali např. pád diktátorské formy komunistického režimu. Nestalo se tak. Spíše mluví o převratu, o tom, jak si skupina lidí uzurpovala moc atd. To všechno by šlo překročit. Jenom bych zopakoval, že když v roce 2004 bylo oslavováno výročí Listopadu, tak mladí komunisté měli nad sebou vlajky i s podobiznou vůdce bolševické revoluce Vladimíra Iljiče Lenina, člověka, který jednoznačně přivedl na svět jednu z nejhrůznějších forem státního uspořádání. Byl to on, kdo začínal budovat koncentrační tábory - a hle!, komunisté v roce 2004 používají jeho prapor k tomu, aby deklarovali svoje cíle. Nebudu citovat další mladé komunisty, kteří nám vzkazují, nám všem, slovy Klementa Gottwalda: Přejde vás smích. A to nám vzkazují v této demokratické době!

Já se domnívám, že ta věc není malicherná, ta věc je vážná. Rozumím obavám těch, kteří prošli komunistickými koncentráky, rozumím obavám těch, kteří se bojí o budoucnost, a rozumím tomu, že chtějí upozornit na to, že nejsme státem, který bychom mohli nazvat plně demokratickým. Upozorňoval jsem na praxi naší justice, o které se domnívám, že skutečně ještě není zcela demokratická, protože se drží více litery zákona než obsahu. Abych zopakoval slova pana prof. Klokočky, naše soudy v současnosti tyto případy soudí, jako by byly soudy starého režimu.

Domnívám se, že nás čeká ještě dlouhý kus cesty a bylo by velmi nezodpovědné nevést dál boj o to, abychom demokracii prohlubovali. A pokud chtějí komunisté snad skutečně změnit své smýšlení a chtějí to dokladovat, nechť podpoří tento návrh zákona. Nechť podpoří návrh zákona, který nedělá nic jiného, než že chce děkovat těm našim spoluobčanům, kteří bojovali za demokracii a principům demokracie zůstali věrni. To, že vám třeba toto vadí, že zůstat věrný principům demokracie je pro vás nepřijatelné, to je věc, které já nerozumím, a v podstatě je to jasná definiční odpověď na to, kam se zařazujete a kam vaše srdce tíhne. Protože člověk, který odmítne poděkovat někomu jenom proto, že zůstal vždy a po celý život demokratem, tak o sobě říká, že jeho cíle směřují úplně někam jinam, a my bychom si na to měli dát velký, velký pozor.

Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Josefu Janečkovi. Nyní vystoupí pan poslanec Zdeněk Jičínský a připraví se pan poslanec Miroslav Beneš.

Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, dost výjimečně souhlasím s kolegou Janečkem, že nás čeká ještě dlouhý zápas o demokracii. Já s tím jsem také srozuměn, ale myslím, že je to zápas, který má být veden politickými a ideovými prostředky a že k tomu nemáme zneužívat trestního práva. V tomto směru jsem proti tomu, aby trestní právo bylo používáno jako prostředek ideologického zápasu, vnucování určitých ideologických formulí.

Pan kolega Kalousek hovořil o tom, že je dobře, když do práva se v určité podobě dostanou jisté programové, ideové nebo ideologické požadavky. Pokud jsem to necitoval zcela přesně, všichni asi vědí, o co jde. To já akceptuji a jako jsem kritikem, už od jeho přijetí, zákona o protiprávnosti komunistického režimu, tak tomuto požadavku pana kolegy Kalouska bylo vyhověno přijetím tohoto zákona a předtím přijetím zákona o době nesvobody. Spornost tohoto pojetí konstatoval svým způsobem i Ústavní soud, když ve svém rozhodnutí konstatoval, že ta první tři ustanovení tohoto zákona mají ideologickou povahu, nikoli právní význam. Takže jen abychom si uvědomili, co chceme a v jaké jsme situaci.

Dnešní diskuse i návrh pánů senátorů, kteří nás poučovali, jak bychom měli přistupovat k určitým věcem, je dokladem toho, že v této zemi probíhá politický zápas, v němž je snaha stále ještě používat práva jako ideologického instrumentu. A já jsem proti tomu, zejména u práva trestního. Trestní právo po šestnácti letech má skutečně upravovat konkrétní trestné činy za ty nebo ony skutky, které jsou v rozporu s hodnotami, které jsou vlastní této zemi, které upravuje ústava a Listina základních práv a svobod. V tomto směru považuji tento návrh z právního hlediska za nepřijatelný. Nebudu opakovat argumenty, které tu byly v tomto směru uplatněny, včetně stanovisek Ústavního soudu, jichž se kolegové z pravé strany často rádi dovolávají. Ale pokud jde o vlastní argumentaci, myslím si, že ten návrh - a promiňte mi to slovo, nechci se dotýkat druhé komory Parlamentu, Senátu, kterou tu bral tak v ochranu pan kolega Kalousek - ale připadá mi tento návrh, a znovu se tedy omlouvám - hloupý. Hloupý! Opakuji - hloupý.

Podívejte se, srovnání. Já chápu, že existuje snaha srovnávat nacismus a komunismus a že k tomu je celá řada i velmi závažných prací, ale jsou to prostě práce, které se pohybují v oblasti historické, politologické, filozofické, ale nebyla snaha i těch, kdo takovéto práce psali, aby svůj názor autorizovali v podobě zákona. Já uznávám, že tato diskuse tu běží, běží legitimně, protože metody, kterých používal nacismus, příp. fašismus, a metody, kterých používal zejména stalinismus, z hlediska praktických efektů se skutečně nelišily.

***