Neautorizováno !
(10.30 hodin)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Miroslav Grebeníček, připraví se paní poslankyně Lenka Mazuchová.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Už druhý týden se každému omlouvám - ne, nemohu, právě teď bojuji s vnitřním nepřítelem. V očích jistého kolegy jsem spatřil úlek, patrně si myslel, že vedle své poslanecké práce mám ještě vedlejší úvazek, v němž se zabývám odhalováním vnitřního nepřítele přímo v Komunistické straně Čech a Moravy. Nakonec i jemu došel můj svérázný humor a zeptal se: To jako myslíš chřipku? Přisvědčil jsem - svádím tedy boj s vnitřním nepřítelem, a pokud to na mně bude vidět, tak se i vám předem omlouvám.
Dámy a pánové, v poslední době je s novou naléhavostí Poslanecká sněmovna konfrontována právě zásluhou Senátu, některých jeho zastydlých svazáckých ideologů, a pak i zásluhou inkvizičně bojovné strany lidové s návrhy, které se pokoušejí o protiústavní ideologizaci práva a o inkviziční kodifikaci vlastní nedemokratičnosti, nesnášenlivosti a netolerance. Děje se tak přesto, že zde na půdě Parlamentu České republiky jsou zastoupeny jen strany, které se podle svých základních dokumentů a programů i deklarací hlásí k principům demokratického právního státu, k nezávislosti výkonu státní moci na ideologiích a náboženských doktrínách. Návrhy na politizaci výkonu státní moci a na omezování svobody myšlení a politické soutěže se znovu a znovu objevují a jsou nám předkládány jednotlivci i skupinami přesto, že všechny ve Sněmovně zastoupené strany bez výjimky se hlásí ke svobodě myšlení a k rovné politické soutěži stran.
Z pohledu ústavy a Listiny základních práv a svobod, a bylo tady už mnohé řečeno, je jednoznačně nutné odmítnout ono kladivo na čarodějnice, které do právního řádu prosazuje část senátorů svým návrhem na zákaz a trestní postih šíření myšlenek a ideálů komunistické rovnosti a sociální spravedlnosti. Ať už svůj nedemokratický a protiústavní návrh zdůvodňují jakkoli, je zřejmé, že podstatným hybným motivem tu je politický ideologický zájem omezit svobodu myšlení a politické soutěže a pronásledovat, zastrašovat a postihovat jinak smýšlející pro jejich politické přesvědčení a názory.
Dámy a pánové, myšlenka demokratického nebo třeba i křesťanského směřování k socialismu nemá a nemůže mít v právním státě o nic menší právo na existenci než myšlení založené na představě individuálního boje a osobní, ekonomický a politický vzestup a prospěch. Nebezpečím pro demokracii není ten, kdo tyto myšlenky a přesvědčení sdílí, ale ten, kdo chce nedemokraticky prosazovat své vlastní politické a ekonomické zájmy za cenu protiústavního potlačování a omezování práv druhého.
Podle ústavy a podle mezinárodních úmluv snaha těch, kdo chtějí zakazovat ideály socialistického myšlení a přesvědčení, neobstojí. Neobstojí podle měřítek právního státu ani ideologicky motivované a politicky směrované úpravy trestněprávních norem o genocidě a násilí. Ústavní soud v obdobné věci se už, jak je všeobecně známo, svého času vyjádřil. A já si dovolím položit poslancům KDU-ČSL, ale pro jistotu i ODS a Unie svobody otázku: Chcete, dámy a pánové, skutečně upřímně odsoudit schvalování genocidy, ať už byla nebo je páchána pod jakýmikoliv hesly a zástěrkami, nebo vám jde o ideologizaci a politizaci práva? Chceme zde na půdě této Sněmovny, aby stát politicky neutrálně postihoval schvalování jakékoli genocidy, nebo zde chce někdo tváří v tvář obětem tvrdit, že fyzické vyhlazování národů a skupin pod rouškou a ve jménu té či oné ideologie a církve bylo přijatelnější a jiné méně přijatelné? Chce snad KDU-ČSL nebo nějaký bigotní zastánce jiné víry nebo politické ideologie skutečně svérázným návrhem na úpravu trestního zákona tvrdit, že některé metody a důvody vyhlazování národů a skupin v politických a náboženských dějinách Evropy a světa jsou mu blízké? Připadají mu omluvitelné, a proto je netřeba uvést v případném neutrálním výčtu takových případů? Nebo se můžeme všichni, jak jsme zde, shodnout v souladu s ústavou na jediném právně přijatelném závěru? Totiž na tom, že genocidu, její provádění a její schvalování je nutné odsoudit vždy, ať už ji někdo z vyhlazovatelů páchal a přitom zneužíval bible, koránu, liberálních, nacionálních, sociálních či komunistických hesel. Ale také tehdy, když ji někdo halil do teorií o nadřazenosti té či oné církve, bílé či jiné rasy nebo do slupky rádoby ekonomické teorie tržního hospodářství a potřeby zisku, či na druhé straně netržní ekonomiky a nutnosti přerozdělování netržního.
Troufám si tvrdit, že v české společnosti těchto let došlo k určitému posunu oproti dobám minulým, k posunu, který směřuje k jakési modernizaci některých forem netolerance a nenávisti. Zákon, který dnes vyjadřuje, co vše je v demokratické společnosti zapovězeno, umí mnohé "ismy". Máme-li ale žít ve společnosti nebo ve společném právním státě, tak nám mnohým chybí jeden druh reflexe. Když použiji historické paralely, tak bych to vyjádřil podobenstvím, které by zejména klub strany lidové mohl pochopit hlouběji než jiný. Bezmála dva tisíce let trvalo církvi, a to především katolické církvi, než se oddělila od agresivního a někdy i otevřeně genocidního antisemitismu. Bezmála tři století trvalo liberálům, a to také a zejména severoamerickým liberálům, než se oprostili od agresivního rasistického přístupu k lidem jiné barvy pleti. A ten rasistický přístup byl spojen také s genocidou nebílých kmenů a národů, v případě Anglie ale i s genocidou holandských Búrů. Je možné mluvit o genocidě, kterou rozpoutali a vedli osvícení panovníci a politici z tržních a jiných důvodů fakticky proti svým vlastním národům na frontách první světové války. Jistě bych mohl v tom výčtu ještě dlouho, dlouho pokračovat.
Dámy a pánové, dnes na půdě této Sněmovny by bylo dobré, aby tyto historicky i kulturně pozvolna opouštěné modely chování byly doceněny novým způsobem. Kdo z poslanců KDU-ČSL a z poslanců hlásících se k liberalismu chce prokázat skutečně demokratické smýšlení a respekt k ústavním právům druhých, ať prokáže své skutečné lidské kvality a dovršením upřímného rozchodu s atavistickými nenávistnými modely minulosti, jaké ztělesňuje antisemitismus a rasismus, také tím, že se rozejde s atavistickou živočišnou nenávistí, a proto neústavní formou antikomunismu.
Podle ústavy, kterou bychom měli ctít, je nepřípustné vázat zákony na jednu politickou ideologii, vést pomocí pseudozákonů a pseudoparagrafů účelové politické kampaně.
***