Neautorizováno !
(10.20 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Miroslavu Grebeníčkovi. Řádně přihlášený pan poslanec Karel Šplíchal. - Už jsem ohlásil kolegu Šplíchala, poté s faktickou poznámkou Karel Vymětal.
Poslanec Karel Šplíchal: Dámy a pánové, chtěl bych vysvětlit, proč jsem spolupodepsal tento návrh zákona.
Diskuse, která se tady vede, je pro mě dost překvapivá. Já jsem poslouchal kolegyni Jitku Gruntovou i Josefa Janečka a vlastně uvažuji, co já jsem tím návrhem chtěl říci. S Jitkou Gruntovou jsem spolunavrhoval zákon o dr. Edvardu Benešovi, včera jsem hlasoval proti návrhu Josefa Janečka. Říkám si, že je to o lidech, kteří měli čest, a komu čest, tomu čest. Demokracie, kterou oni v sobě měli, jim přinesla to kruté utrpení, a pokud bych historicky rozděloval období první světové války, druhé světové války, tak já jsem vlastně, jak říkám, vyučený historik a psal jsem o druhém odboji, o sokolském odboji 1939 až 1941 a vím, co je to odboj, a vím také, že ti lidé, kteří byli v odboji za druhé světové války, se jmenovali Jaromír Nechanský i Milada Horáková. Tito lidé vyznávali demokratické principy i po únoru 1948, kdy tady byla "železná opona", kdy byla studená válka, kdy tady demokracie opravdu nebyla. Takže se domnívám, že je to o zásluhách těchto lidí, kteří si zasluhují náš obdiv a uznání, jak je to řečeno v návrhu zákona.
Za sebe bych chtěl říci ještě jednu věc. Pro mě je to i věc osobní zkušenosti. Můj otec 31. března 1950 byl zatčen, v říjnu dostal 25 let, 12 let byl v Jáchymově - do roku 1962. Ale to není jenom o těchto lidech, kteří tam byli. Teprve když jsem byl dospělejší, dověděl jsem se od své maminky, jak to vlastně bylo. Já jsem totiž nevěděl a nerozuměl jsem tomu, že pokud by ona tady nebyla, že se o mě postará můj strýc v Říčanech. Až vlastně potom, po dvanácti, čtrnácti letech, jsem pochopil, že moje maminka měla sbalené věci, protože se bála, že každou noc pro ni přijdou. I při této památce těchto lidí a těch lidí, kteří to opravdu mysleli s republikou tak, aby tady byla demokracie, se domnívám, že bychom jim to měli uznat. Pamětníků už moc nežije.
Já mám jiný názor než kolegové, se kterými se shoduji v dalších postojích, takže mi odpusťte, že jsem považoval za vhodné vysvětlit, proč jsem se podepsal pod tento návrh. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Karlu Šplíchalovi. Karel Vymětal se vzdal své faktické poznámky. Nyní pan poslanec Václav Nájemník, připraví se kolega Bratský.
Poslanec Václav Nájemník: Mně stačí shrnout. Byl bych rád, abychom už hlasovali, protože tady je spor o tom, že se nechce uznávat třetí odboj. Je tady spor o to, co spojuje první, druhý a třetí odboj. To je spojení úplně jasné přece - je to boj o demokracii. Jestliže chceme říkat, že období od roku 1948 do roku 1989 bylo demokratické, tak hlasujme podle toho, ať si Sněmovna udělá, nebo neudělá ostudu. Ty tři odboje spojuje úplně křišťálově jasně boj o demokracii.
Je tam i propojení osobní. Přece elita českého národa, zahraniční vojáci, skončili většinou v komunistických kriminálech, tak o čem se tady budeme bavit? Byl bych rád, abychom už hlasovali. Obávám se, že boj o demokracii je pořád aktuální. V první příspěvku jsem mluvil velice obecně, mluvil jsem o Evropě, ale myslím, že je to aktuální i u nás. Rozhodněme.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní kolega Bratský, potom kolega Jiří Hanuš.
Poslanec Petr Bratský: Dobrý den a děkuji za slovo. Pro jistotu, abychom si to všichni připomněli, zákon celý přečtu, protože se mi zdá, že někteří ho nečetli: "§ 1. Účastníci prvního, druhého a třetího odboje, kteří bojovali za vznik, obnovu či zachování demokratického státu a principům demokracie zůstali věrni, se zasloužili o demokratický stát a zasluhují si poděkování, obdiv a úctu. § 2. Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení." To je prosím všechno.
Kdyby nebylo lidí, kteří se zasloužili o vznik, obnovu či zachování demokratického státu, tak bychom, milé kolegyně a vážení kolegové, v této Sněmovně neseděli. Možná by v této Sněmovně seděli někteří z nás, možná že by se to jmenovalo i ne česká, slovenská nebo jaká federální národní rada, třeba by se to jmenovalo dokonce parlament, ale nebyl by to parlament demokratický. Pokud jste všichni součástí demokratického parlamentu, tak ještě předtím, než budete hlasovat, si řekněte, zda chcete vzdát úctu lidem, kteří se o to, že v tom demokratickém parlamentu sedíte, zasloužili, kteří se zasloužili o to, že máme demokratický stát. Nemusíte se zabývat tím, kdo je první z nich, kdo je druhý a kdo třetí odboj, nemusíte si dělat starosti s tím, kam lidi ve třetím odboji zařadit. Někomu to dá jeho vlastní cit, někdo potřebuje přesnou definici, která je někdy složitější, někdo jim prostě z mnoha důvodů poděkovat nechce a to je také v demokracii legitimní - ale říkám pouze v demokracii, protože kdybychom nebyli v demokracii, tak ti, kteří nechtějí něco vyjádřit nebo chtějí, jsou podle toho vždy po zásluze odměněni. Prostě ta minulost, kterou někdo z nás cítí tak špatně, že její vyrovnání by nejraději vyrovnal tím, že se na ni prostě zapomene, je možná pro někoho z nás tíživá, ale nezbavíme se jí. Minulost prostě je, skutky se udály a někdo se nějak v té době choval. Někdo se choval tak, že bojoval za vznik nebo za obnovu či za zachování demokratického státu, tak jak v těch historických dobách zrovna bylo třeba.
Těmto lidem já osobně chci vyjádřit poděkování, chci vyjádřit obdiv a chci jim vyjádřit i úctu. Proto budu hlasovat pro tento zákon. Pakliže se najdou někteří, kteří nechtějí vyjádřit buď poděkování, obdiv a úctu, tak zřejmě budou hlasovat proti. Je to věc každého z nás, je to věc demokracie. Znovu vám připomínám: nebýt těchto lidí, tak zde nesedíte.
Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Bratskému. Nyní pan poslanec Hanuš, připraví se pan poslanec Jičínský.
Poslanec Jiří Hanuš: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, nikdy jsem z tohoto místa v této věci nevystupoval. Bohužel po tom, co jsem zde zaslechl, musím říci pár poznámek a myslím, že začnu tím, co je všeobecně známo - že národ, který se nepoučí ze své minulosti, musí ji znova prožít.
Padla tady slova o snaze odstranit některé sochy, třeba pana poslance Švermy. Chtěl bych tady připomenout, kolik soch bylo odstraněno, třeba prvního prezidenta a prakticky otce demokracie této republiky T. G. Masaryka. Byly odstraněny plakety, pamětní desky a všechno.
Chtěl bych tady říci jeden příběh člověka, který byl zavřen v jáchymovských lágrech a dověděl se, že v Jaroměři byla opět po válce odstraněna socha T. G. Masaryka.
***