Neautorizováno !

(16.30 hodin)
(pokračuje Kasal)

Proto budeme projednávat bod číslo 43, kterým je

43.
Návrh poslanců Anny Čurdové a dalších na vydání zákona o náhradním výživném
a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o náhradním výživném)
/sněmovní tisk 964/ - druhé čtení

Prosím paní poslankyni Čurdovou, aby za navrhovatele návrh uvedla.

Poslankyně Anna Čurdová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych velice stručně uvedla tento návrh zákona, kdy v podstatě skupina poslanců chce pomoci dětem, jimž jeden z rozvedených rodičů dlouhodobě neplatí alimenty. Tímto zákonem vytváříme novou sociální dávku zvláštní povahy, která bude na základě tohoto zákona vyplácena.

Během druhého čtení a projednávání ve výborech byly odstraněny závady, které hlavně zástupci ODS kritizovali v prvním čtení. Zároveň také došlo k tomu kritizovanému, že tento návrh zákona má velké nároky na státní rozpočet, takže toto bylo odstraněno. Dávka může být vyplácena pouze do výše 1,1 životního minima a nároky na státní rozpočet jsou 250 milionů oproti současným 220 milionům. Já bych si vás nyní dovolila z těchto všech důvodů požádat o to, aby zákon byl propuštěn do třetího čtení.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Anně Čurdové. Tento návrh jsme v prvém čtení přikázali výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, petičnímu výboru a stálé komisi Poslanecké sněmovny pro rodinu a rovné příležitosti. Usnesení výboru máme rozdáno jako sněmovní tisky 964/2 a 964/4. Stálá komise usnesení nepředložila. Já zřejmě v tuto chvíli poprosím zpravodajku petičního výboru paní poslankyni Jitku Vojtilovou, která se ujme zpravodajských povinností za další zpravodaje. Prosím ji, aby se ujala slova.

Poslankyně Jitka Vojtilová: Dobré odpoledne. Petiční výbor se zabýval přímo usnesením číslo 273 z 50. schůze 14. února 2006. Petiční výbor po odůvodnění zástupkyně předkladatelů Mgr. Anny Čurdové, zpravodajské zprávě, kterou za nepřítomnou zpravodajku Jitku Vojtilovou přednesla Hanka Orgoníková, a po rozpravě za prvé doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu přijmout následující usnesení: Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s poslaneckým návrhem zákona o náhradním výživném a o změně některých souvisejících zákonů, zákon o náhradním výživném, ve znění pozměňovacího komplexního návrhu.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Jitce Vojtilové. Nyní vystoupí zpravodaj výboru pro sociální politiku a zdravotnictví pan poslanec Josef Janeček.

Poslanec Josef Janeček: Vážené kolegyně, vážení kolegové, tento návrh zákona byl projednáván velmi a velmi dlouhou dobu, nakonec na posledním zasedání výbor pro sociální politiku a zdravotnictví přijal komplexní pozměňovací návrh a doporučil Sněmovně přijetí tohoto návrhu zákona ve znění onoho komplexního pozměňovacího návrhu. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Josefu Janečkovi a otevírám obecnou rozpravu. Hlásí se paní poslankyně Talmanová.

Poslankyně Lucie Talmanová: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, dovolte mi pár poznámek, resp. komentář k problematice zakotvující vyplácení výživného prostřednictvím státu pro případy, kdy povinná osoba neplní svou vyživovací povinnost, tedy k zákonu paní kolegyně Čurdové.

Podle zákona č. 94/1963, o rodině, máme jednoznačně v dnešní době již vymezeny následující druhy vyživovací povinnosti. Za prvé je to vzájemná vyživovací povinnost rodičů a dětí v § 85, za druhé vyživovací povinnost mezi ostatními příbuznými v § 88 a následujících, vyživovací povinnost mezi manželi v § 91, výživné rozvedeného manžela v § 92 a příspěvek na výživu a úhradu některých nákladů neprovdané matce, § 95 zákona o rodině. Uvedený zákonný rámec z mého pohledu dostatečně postihuje okruh možných životních situací tak, aby bylo zabezpečeno právo každého na zajištění jeho životních potřeb pro případ, kdy není schopen zajistit si je sám. Vychází z premisy, podle které se o výživu jednotlivců musí postarat jeho rodina. Okruh povinných osob je dostatečně široký. Krom rodičů a dětí mají tuto vzájemnou povinnost i ostatní příbuzní, předci a potomci, manželé a za určitých okolností i rozvedení manželé.

Daná právní úprava jednoznačně zakotvuje ve společnosti dávno zakořeněná pravidla. Rodiče jsou povinni pečovat a zajistit životní potřeby svých dětí, děti se pak ve stáří obdobně starají o své rodiče. Pro případy, kdy z jakýchkoliv příčin není jeden povinný schopen své povinnosti dostát, obdobná povinnost vzniká dalším předkům a potomkům. Prarodiče dle svých možností podporují své vnuky a vnučky, vnuci a vnučky se v nemoci a stáří starají o své prarodiče.

Právě tento společenský model je většinově respektován, myslím tím fungujících rodin, standardních, a měl by být respektován i jakoukoliv právní úpravou a následně prosazován. Jestliže stát má podle připravované právní úpravy, a hovořím zde o právě projednávaném sněmovním tisku, vyplácet výživné namísto povinného a sám pak na povinném dlužné částky vymáhat, nelze v takovém řešení vidět nic jiného než rezignaci státu na vlastní právní i ostatní společenské normy. Stát by se měl zaměřit především na zvýšení efektivnosti vymáhání stávajícího práva namísto toho, aby vytvářel novými právními předpisy nadbytečné organizační a finančně náročné systémy.

Stručné zdůvodnění k závěru mé řeči. Dovoluji si navrhnout zamítnutí tohoto zákona. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Talmanové. Kdo se dále hlásí? Pan poslanec Josef Janeček.

Poslanec Josef Janeček: Já musím říci, že ve výboru proběhla diskuse mnohokrát a věc skutečně není jednoduchá. Je pravda, že tento návrh zákona, ať bude v jakékoliv formě, může být kritiky vykládán tak, že přispívá k onomu velmi nešťastnému procesu v naší společnosti, to je k atomizaci rodiny, ke snížení odpovědnosti jejích členů a vlastně k určitému snížení standardů dětí a rodičů. Na druhé straně je to svým způsobem přijetí oné reality v české společnosti. Je to realita, kdy k těm procesům, o kterých jsem hovořil, docházelo, dochází a bohužel je těžko odhadnout, zdali tento zákon bude tyto procesy podporovat, či nějakým způsobem jim bránit. Realita české společnosti je bohužel taková, že máme více dětí v ústavech, a teď to proběhlo v novinách, že dokonce děti z těchto ústavů se nedostávají do českých rodin, ale dostávají se do zahraničí, protože se v České republice nenajde rodina, která by byla ochotna si takové dítě vzít do náhradní rodinné péče.

Mám určité otazníky nad tímto návrhem zákona, nicméně se domnívám, že kdybychom tady měli, a znovu to opakuji, komplexní zákon o rodině, který by se mohl těmito věcmi zabývat mnohem hlouběji, než tak činíme při příležitosti jednotlivých zákonů, kdy se vlastně dotýkáme určitých marginálií v naší společnosti, tak by diskuse byla určitě kvalifikovanější.

Jinak také tak trošku, abych tak řekl, rozhodím rukama, ale ve třetím čtení tento návrh zákona podpořím.

***