(15.30 hodin)
(pokračuje Hovorka)
Největším problémem u této nemoci je nepoznaná diagnóza a léčba příznaků neexistujících nemocí. Dalším je neexistence příspěvku na bezlepkovou dietu ze zdravotního pojištění. Přitom dostatečné prostředky na jediný zákonem zaručený lék, to je bezlepkovou dietu, se dají získat úsporou zdravotní péče, kterou spotřebovávají nepoznaní pacienti. Podle odhadu dr. Utěšeného se může jednat o úspory až 1,6 mld. ročně.
Nyní je možné navázat na zkušenosti jiných evropských států. Jsou již dostupné i papírkové testy v ceně kolem 200 korun, vyvinuté právě pro screening. Pacient si tento test může udělat sám bez lékaře. Tím se dají ušetřit další náklady.
Expertní skupina přesně vytipovala, kdo má být vyšetřen. Jádrem je vyšetření rodin pacientů. Je třeba si uvědomit, že v případě celiakie speciální bezlepkové potraviny nejsou dietou, ale jediným kauzálním lékem, protože žádný jiný lék nedokáže pacienty uzdravit, resp. jim neumožňuje žít plnohodnotný život. V tom je vyhláška o potravinách pro zvláštní lékařské účely odborně zcela pochybená a v některých odstavcích může dokonce vést i k poškození zdraví při špatném výkladu.
Hlavním přínosem navrhovaných opatření musí být prokazatelné snížení spotřeby zdravotní péče. V případě screeningu celiakie se jedná o čistě preventivní program. Naši lékaři na základě zcela špatné metodiky léčí příznaky místo toho, aby jednoduchým a levným způsobem celiakii poznali a z ušetřených prostředků pak pojišťovny uhradily základní nezbytný lék, tedy speciální potraviny, tak jak je to běžné všude ve světě. Proto znovu doporučujeme přečíst postupy schválené 15 odbornými společnostmi. K této problematice se nemohou vyjadřovat lidé, kteří metodicky chybovali.
Vážený pane ministře, věřím, že podklady, které vám předám, vám pomohou zjednat nápravu zcela nevyhovujícího stavu v této oblasti a vyřešit tento problém, který je zcela evidentně problémem zdravotního pojištění a nikoliv problémem sociálního pojištění. Jsem přesvědčen, že dáte na názor skutečných odborníků a nikoliv poradců, jejichž vědomosti v této oblasti jsou zřejmě nedostatečné. Doufám, že se zasadíte o vyřešení tohoto několik let přehlíženého problému a přispějete ke zkvalitnění života nemocných. Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Jen bych chtěl apelovat, abyste respektovali čas, který máte k dispozici podle jednacího řádu. Předpokládám, že tato interpelace bude vyřešena tak, jak ukládá jednací řád.
Další interpelující pan poslanec Ladislav Urban, bohužel, také má ten hendikep, že tady pan ministr není vzhledem k tomu, že musí být v Senátu, jak mi sdělil, takže i on může pouze přednést svou interpelaci a pak dostane, předpokládám, písemnou odpověď. Prosím.
Poslanec Ladislav Urban: Pane předsedo, děkuji za slovo. Dámy a pánové, není to hendikep, je už to skoro pravidlo, že přednáším své interpelace prázdné ministerské lavici. Já mám dnes přihlášené dvě interpelace a sloučím je do jedné, velice stručné.
Před několika týdny otevíral pan ministr Rath v Domažlicích novou nemocnici, která byla vybudována po několika letech nákladem cca 1 mld. korun. Občané našeho okresu a širokého okolí jistě přivítali velice kladně tuto skutečnost a čekali zlepšení zdravotní péče. My jsme před zhruba 14 dny na finančním výboru zastupitelstva Plzeňského kraje projednávali zahájení činnosti této nemocnice a tam jsme se dozvěděli o problému, že není využíván nový CT přístroj, který byl v této nemocnici pořízen zhruba za 14 milionů korun, a to z důvodu odmítnutí hrazení těchto výkonů Všeobecnou zdravotní pojišťovnou. Při návštěvě ještě tehdejší ředitelky Všeobecné zdravotní pojišťovny Jiřiny Musílkové jsem se jí ptal, zda nákup nových přístrojů do nové nemocnice hodnotila přístrojová komise VZP, ale odpověď jsem tehdy od ní nedostal. Pouze sdělila, že na Ministerstvu zdravotnictví byla tato investice schválena. Nemocní tak musí i v této době, přestože máme novou a nejnovější technikou vybavenou nemocnici, být odváženi do Plzně nebo do Klatov k vyšetření a náklad na jednoho pacienta je přitom v Klatovech asi 3126 korun a při cestě do Plzně dokonce 5303 korun.
Domažlická nemocnice má příslušný personál i techniku, ale od VZP nedostala možnost tyto výkony provádět. Je tedy lépe odčerpávat větší částky a vozit vážně nemocné pacienty po celém kraji? Je to zvláštní. Zrovna tak ani telemetrie není v nemocnici povolena jako nový výkon, a to dokonce i přesto, že nemocnice nechtěla na tuto činnost žádné finanční prostředky. Tím se devalvují podle mě vysoké finanční prostředky věnované do výstavby a vybavení nových nemocnic.
Mám dvě otázky. Za prvé, pane ministře, můžete v tomto případě pomoci zjednat nápravu? A druhou, řekl bych důležitější otázku: Není to jeden ze způsobů plýtvání v našem zdravotnictví, pokud existuje taková praxe i v jiných nemocnicích v naší zemi? Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Tohle byla interpelace pana poslance Urbana, na kterou, předpokládám, dostane odpověď.
Můžeme pokročit dále. Je to interpelace pana poslance Václava Exnera. Václav Exner hodlá interpelovat ministra Pavla Němce ve věci nástupu výkonu trestu. Pan poslanec Kochan je příště.
Poslanec Václav Exner: Pane ministře, nedávno bylo oznámeno v tisku a je známo také ze statistik, že počet osob, které nenastupují výkon trestu, je velice vysoký. Jedná se přibližně o 5 tisíc osob, které by měly být ve výkonu trestu a nejsou. Znamená to, že je to zhruba více než čtvrtina osob, které v současné době jsou ve výkonu trestu nebo ve vazbě, a z těch, které jsou jen ve výkonu trestu, to reprezentuje přes 30 %.
Tato situace je určitě nežádoucí. Chci se vás zeptat, jak ji chcete zlepšit, případně odstranit.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím, pana ministra, aby se ujal slova.
Místopředseda vlády a ministr spravedlnosti ČR Pavel Němec: Vážený pane předsedo, vážený pane poslanče, otázce nástupu výkonu trestu věnuji maximální pozornost, a proto bych vám chtěl sdělit následující. Počet nenastoupených k výkonu trestu je v současné době 4725, to je přesný údaj, přičemž ve většině se jedná o tresty, které jsou uloženy krajskými soudy jako soudy prvého stupně. U trestů, které jsou uloženy okresními soudy jako prvostupňovými soudy, je situace podstatně lepší.
Jaká opatření jsme v této souvislosti udělali. Za prvé jsme přijali opatření, která směřují k omezení počtu nenastoupených k výkonu trestu. Požádali jsme, a to velmi důrazně, předsedy krajských soudů, aby v rámci svých dohledových pravomocí působili na zrychlení vykonávacího řízení a uskutečnili vlastní prověrky stavu ve svých obvodech.
Příčin toho, proč některé odsouzené osoby nenastoupí trest ihned, je více a zůstávají bohužel stejné. Za prvé je to skutečnost, že nebyl realizován příkaz soudu k dodání odsouzeného do výkonu trestu ze strany Policie České republiky, kdy policie se domnívá, že odsouzený se zdržuje v cizině. Druhým případem je nedostatečná organizace ze strany soudů k dodání do výkonu trestu. Za třetí případy, kdy soudy nevydávají včas mezinárodní zatýkací rozkaz, ojediněle přetrvávají průtahy mezi právní mocí rozsudku a vypravením referátu k zajištění výkonu trestu. Poté k dalším důvodům je možné uvést zneužívání odkladů ze zdravotních důvodů, popřípadě ne zcela uvážené zasílání spisů k řízení o mimořádných opravných prostředcích.
Pokud jde o problém, kdy se odsouzený snaží dosáhnout odkladu k nástupu trestu ze zdravotních důvodů, tak na to reaguje nedávná právní úprava, která dala do ruky soudům právní nástroje tomu zamezit. Novela trestního řádu dává možnost, aby předseda Senátu, který má za to, že zřejmě nejsou dány důvody k odkladu nástupu ze zdravotních důvodů, vyzval odsouzeného, aby trest nastoupil a současně předložil věznici zprávu o svém zdravotním stavu. Pokud věznice zjistí, že zdravotní stav odsouzeného mu neumožňuje podrobit se výkonu, navrhne soudu jeho odklad nebo přerušení.
***