(18.10 hodin)
(pokračuje Říman)
Uvedu příklad. Moje babička vlastnila dům. Nájemní dům. Kupodivu jí komunisté tento dům neukradli, oni jí ho nechali. Ale, dámy a pánové, nebuďte drzí - oni jí uložili takové povinnosti: tu opravit střechu, tu opravit fasádu, tu namontovat novou koupelnu. A zároveň jí regulovali nájemné v tomto nájemním domě tak, že po několika letech s prosíkem psala příslušnému místnímu národnímu výboru, zda by tento dům mohla převést do majetku příslušného města. Ona dobrovolně tento svůj majetek darovala státu, protože podmínky byly takové, že prostě nebyla schopná, a byla pod sankcemi, dostát povinnostem, které na ni komunistická moc uvalovala.
A přesně totéž - přesně totéž! - chystá tento zákon. Ukládá takové povinnosti vlastníkům zdravotnických zařízení, že nebudou schopni dostát svým povinnostem. A také přijde čas, že s prosíkem budou pana doktora Ratha prosit, aby převzal tuto nemocnici do svého vlastnictví. Takže nic nového pod sluncem. Jde o další formu, již známou z vašich časů, pane předsedo komunistické strany, vašeho klubu, kterou jste s úspěchem praktikovali před padesáti lety.
Děkuji. (Potlesk pravé části Poslanecké sněmovny.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byl pan kolega Říman. S faktickou poznámkou předseda klubu KSČM Pavel Kováčik. Poté pan kolega Křeček.
Poslanec Pavel Kováčik: Pane předsedající, není to faktická poznámka. Využívám svého přednostního práva vystoupit kdykoliv a k čemukoliv.
Chtěl bych v této chvíli poznamenat, že čas, který zde v této sněmovně trávíme diskusemi, například teď v době, kdy máme hlasovat ve třetím čtení, jakoby návratem do obecné rozpravy v prvním čtení, čas, který mně čím dál tím víc připadá jako předvolební politický mítink ODS, je z pohledu nákladů daňových poplatníků časem příliš draze stráveným. Proto do té doby, než se bude hlasovat, poslanecký klub KSČM opustí tuto místnost a vrátí se až na hlasování.
(Potlesk - opět pravé části spektra.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Pan kolega Křeček s faktickou poznámkou. Poté pan poslanec Nečas. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Stanislav Křeček: Já bych, pane předsedající, vaším prostřednictvím chtěl pana předsedu Kalouska upozornit na jeho nevkusnou poznámku, že onen židovský lékař v roce 1939 se v řádné lhůtě nemohl stát lékařem árijským, kdežto nemocnice tady se mohou ve lhůtě stanovené tímto zákonem stát veřejným zařízením, takže jim nic takového nehrozí.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Řádnou přihlášku má pan poslanec Petr Nečas. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Petr Nečas: Vážení poslanci, dámy a pánové, úvodem bych chtěl panu poslanci Křečkovi poděkovat, že nám vysvětlil rozdíl mezi protektorátní vládou a touto momentálně vládnoucí koalicí skládající se ze sociální demokracie a komunistů.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, já vás povedu k věci.
Poslanec Petr Nečas: Já jsem reagoval.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já jsem tolerance sama. Celou dobu řízení schůze jsem tolerance sama. Prosím, jestliže máte řádnou přihlášku, mluvte k věci.
Poslanec Petr Nečas: Mluvím k věci tak, jako mluvil můj předřečník k věci, pane předsedo.
Dámy a pánové, kdo sleduje tuto debatu, nemohl si nevšimnout, jak ve vystoupeních především představitelů sociální demokracie a komunistické strany vymizelo jedno velmi důležité a klíčové slovo. Tím slovem, které se naprosto ztratilo z jejich vystoupení a především z vystoupení pana ministra zdravotnictví, je slovo pacient. Je evidentní, že v tuto chvíli nejde o pacienta. Tímto předloženým zákonem naopak je evidentní, že je to další krok k vytvoření centralistického postátněného systému zdravotnictví, kterému bude vládnout zdravotní car jménem David Rath. O nic jiného podle mého hlubokého přesvědčení nejde.
Za druhé bych chtěl velmi s podivem přijmout poznámky pana zpravodaje Krákory, který vyzýval, aby byl předložen vlastní návrh.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pan kolega Krákora není zpravodaj, pane poslanče.
Poslanec Petr Nečas: Je předkladatel. Omlouvám se. Vážený pane zpravodaji, tedy vážený pane předkladateli, chtěl bych vám prostřednictvím pana předsedajícího vzkázat: Jestliže myslíte toto tvrzení vážně, proč jste nevyčkali kompletního připomínkového řízení a kompletních návrhů a vůbec diskuse například s hejtmany, s krajskými hejtmany? Jestliže myslíte tato slova vážně, proč jste zamezili tomu, aby hejtmani vystoupili tady k tomuto klíčovému tématu, které se týká jejich práce? Proč jste neumožnili dokonce ani předsedovi Asociace hejtmanů, aby se na půdě této Sněmovny k tomuto důležitému tématu vyjádřil? Já si myslím, že vaše volání po diskusi, vaše volání po alternativách je hrubě pokrytecké a nesmyslné právě ve světle tohoto faktu.
Česká strana sociálně demokratická prosadila ve své době takzvanou reformu veřejné správy. V rámci této reformy převedla nemocnice, které do té doby byly zřizovány okresními úřady, na kraje. Vy jste je, dámy a pánové, převedli na kraje, aniž to kraje po vás žádaly, aniž si to přály, aniž to chtěly. Hodili jste jim je na krk, hodili jste jim je na krk s dluhy, a to s mnohamiliardovými dluhy, a za celou dobu jste neudělali nic jiného než to, že krajům, které se snaží tento problém řešit ku prospěchu občanů, házíte klacky pod nohy! Za celou tu dobu jste ve zdravotnictví, nejen v oblasti krajských nemocnic, nepředložili jednu jedinou koncepci. Za osm let vlády sociální demokracie včetně zastupujících ministrů jsme tady viděli panoptikum osmi ministrů, včetně toho posledního. Od nikoho z nich jsme neviděli jeden jediný koncepční materiál. A musím souhlasit s tím, že to, co vidíme teď, nejenže není koncepce nebo reforma, ale že je naprostá chaotizace českého zdravotnictví.
Je také evidentní, že je tady pronášena celá řada lživých argumentů. Jestliže tak horlíte, dámy a pánové, proti formě obchodních společností u nemocnic, tak bych vám tady chtěl - protože tady padaly výsledky celé řady anket a průzkumů a podobně - říci také o jednom průzkumu, který byl proveden mezi 17. a 24. lednem agenturou Ipsos, což je renomovaná mezinárodní agentura pracující ve čtyřiceti zemích na reprezentativním vzorku obyvatelstva. Na otázku, zda souhlasí s tím, aby nemocnice byly akciovými společnostmi ve stoprocentním vlastnictví krajů, odpovědělo 44 procent občanů ano, 26 procent odpovědělo ne, zbytek odpověděl, že neví. Myslím si, že i tento průzkum velmi zpochybňuje ta vaše tzv. anketní data.
Mimochodem, podle stejného průzkumu - když jsme se tady bavili o osobě pana ministra zdravotnictví - který byl částečně publikován minulý týden i některými českými listy, si myslím, že je evidentní, že pan Rath, který, jak tady říkal, se snaží zavést ve zdravotnictví pořádek, v tomto průzkumu dopadl velmi špatně. I o tomto samotném tvrzení o zavedení pořádku si většina respondentů myslí, že nikoliv. Nemluvě o tom, že drtivá většina respondentů si nemyslí, že by pan Rath byl moudrý a uvážlivý člověk. Naopak. Drtivá většina respondentů si myslí, že ministr Rath je hrubý a neomalený člověk, což dává velkou legitimitu tomu, co tady pronesl pan místopředseda Langer. A především si drtivá většina občanů v naší zemi myslí, že pan ministr Rath je člověk, který má v prvé řadě na mysli svůj vlastní zájem. A myslím si, že to velmi silně předvádí i v procesu, který lze nazvat rathovskou chaotizací českého zdravotnictví.
Já bych chtěl vyzvat všechny, kteří takto brojí proti kroku, který musely kraje provést, aby si uvědomili, že - znovu opakuji - kraje dostaly na krk zadlužené nemocnice. Vláda neudělala nic ku pomoci těmto krajům. Až na nátlak této Sněmovny se provedlo částečné oddlužení. Vláda neupravila jednu jedinou legislativní záležitost ve prospěch krajů v oblasti nemocnic. Kraje byly před volbou, zda nadále držet neudržitelný, ekonomicky neudržitelný stav příspěvkových organizací, nebo se pokusit nemocnice ku prospěchu občanů zachránit, například jejich transformacemi na obchodní společnosti.
A jestliže vy tady tak dštíte oheň a síru, řekněte mi jeden jediný příklad, kdy se kraje k nemocnici nechovaly z investičního hlediska seriózně. Řekněte mi jeden jediný příklad, kdy jeden jediný kraj z jedné jediné nemocnice vytáhl nějaké peníze a nereinvestoval je zpět do tohoto zdravotnického zařízení. Naopak, kdo se skutečně zajímá o tuto problematiku, zjistí, že kraje v každém jednotlivém kraji za poslední roky investovaly řádově stovky milionů korun. Stovky milionů korun do těchto nemocnic - aby podpořily jejich chod, aby je modernizovaly, aby je inovovaly. Mohou tady být konkrétní příklady, od kraje Hradec Králové, kde to bylo 400 milionů korun, až například po Zlínský kraj, kde každý rok nemocnice a samotný kraj investovaly částky okolo 90 milionů korun do rozvoje těchto nemocnic.
Jestliže vy tedy tvrdíte, že převod veřejného majetku do formy obchodních společností, například akciových společností, je něco, co předznamenává tunelování a vykrádání, pak se tedy musím ptát vás, kolegové ze sociální demokracie, co znamená váš převod Českých drah, dříve státní organizace, na akciovou společnost.
***