(18.10 hodin)
Poslanec Ladislav Urban: Dámy a pánové, já bych chtěl poděkovat zpravodaji i předřečníkovi panu poslanci Benešovi za jejich vystoupení. Chtěl bych několika slovy zareagovat asi v tom, že samozřejmě návrh novely zákona byl předložen v červnu loňského roku. Od té doby se skutečně něco málo změnilo. Změnila se skutečnost přípojek do 50 metrů u elektrické energie. To je jedna skutečnost.
To, co sledují navrhovatelé, bylo tady řečeno, že jde o určitou míru solidarity a spravedlnosti. Já bych chtěl říci, že spravedlnost asi ano, k tomu se hlásím. K solidaritě se už tolik nehlásím. Solidarita už je dnes, a já jsem to řekl ve své úvodním slově, že vlastně platí dnes připojovatel připojení dvakrát. Jednou zaplatí in natura a podruhé je platí normálně v odběru dodávané energie, a platí je všichni, takže solidarita už tady dnes je.
My jsme navrhovali, aby toto bylo řešeno na úkor snížení zisku. Snížení zisku by zhruba bylo tak o jednu pětinu nebo o jednu šestinu u společností, tak jak jsem dával příklad z Jihomoravské energetiky. Skutečností je, že tady pan zpravodaj mluvil o tom, že tyto společnosti jsou dnes nezávislé na státu, jsou soukromé. Tady je moment, který musíme vzít v úvahu, to je Energetický regulační úřad, který stát zastupuje a který tuto oblast reguluje, takže se nedá říci, že by tady stát neměl svou roli. Myslím si, že roli má, a můžeme ji dokumentovat na tom, že souhlasil se zvýšením cen elektrické energie od letošního ledna. Dále ji můžeme dokumentovat na tom, že to, co neřeší zákon, je řešeno vyhláškami, a například v současné době je připravena vyhláška, která stanoví podmínky připojení dodávek elektřiny pro žadatele. Nebudu vás tím, co tady mám připravené zdržovat, ale pravda je, že u 20ampérového jističe, to znamená u jističe, který je třeba v rodinném domku nebo ve větším bytě, by připojovací příplatek dělal 10 000 korun, protože je stanoveno 500 korun na ampér. Jestliže stanovíme těmto společnostem, dá se říci ze zákona nebo vyhláškami Energetického regulačního úřadu, podmínky pro podnikání, které ostatním soukromým subjektům stát nestanoví, tak tady je tato oblast podnikání velice zvýhodněna. Je to samozřejmě i tím, že to je strategická oblast, protože oblast energií je zásadní, a že je krví naší společnosti.
Proto si myslím, že to, co tady bylo řečeno, platí jenom částečně, že bychom měli věci narovnat a v žádném případě že nehrozí to, co tady bylo řečeno, že bychom měli dosáhnout zvýšení cen pro konečné zákazníky a zvýšení cen pro města a obce. Zvýšení cen pro města a obce už tady vlastně od 1. ledna nastalo zvýšením cen elektrické energie.
Chtěl bych říci ještě k břemenům. Samozřejmě břemena v našem návrhu zákona neřešíme, i když je to věc velice citlivá a skutečně, jak tady bylo řečeno, je asi na delší období, protože v roce 1934 nebo v roce 1960 byly tehdy tyto věci nějakým způsobem řešeny a v současné době jsou výrazně tito vlastníci v nevýhodě. Proto si myslím, že by se postupně měl vnést do těchto břemen nějaký systém, protože je pravda, jak tady říká pan zpravodaj, že nebudeme asi překládat stožáry vysokého napětí, ale je třeba, aby vlastník pozemku nějakým způsobem byl odškodněn, nebo aby jeho břemeno bylo nějakým způsobem bráno v úvahu. Protože břemen je moc, není to jednoduchá věc, jsou různě řešena a náš návrh zákona se tím nezabývá, mělo by to zůstat pro některou z dalších, případně vládních norem.
Myslím, že vůle by mohla být dostatečná k tomu, abychom návrh projednali jak s Energetickým regulačním úřadem, tak se zástupci Ministerstva průmyslu a obchodu, a proto bych vás chtěl požádat o propuštění do druhého čtení. A jak tady bylo řečeno prodloužení, já dávám návrh naopak na zkrácení o 30 dnů. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Ludvík Hovorka.
Poslanec Ludvík Hovorka: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené dámy a pánové, v řeči, kterou tady vedeme, nestrašme lidi a neobhajujme distribuční společnosti. Účelem energetického zákona je přece snaha o účinnou regulaci přirozeného monopolu v elektroenergetice, v plynárenství a v teplárenství.
V době minulé, do roku 1990, plynárenské, energetické, elektrárenské závody budovaly své sítě samy. Po roce 1990 začaly být distribuční sítě financovány i z rozpočtů obcí a měst, ze státního rozpočtu a podobně. Po privatizaci pak nově vzniklé akciové společnosti do určité doby energetické sítě přebíraly bezúplatně, později je přebíraly do bezúplatného provozování. Dnes je situace taková, že distribuční společnosti vybudované obecní sítě vykupují obvykle za méně než 50 % pořizovacích nákladů, což je podle mne velice solidní posilování základního jmění společnosti. Blíží se doba, kdy distribuční společnosti budou v zájmu své obchodní politiky samy budovat nové sítě včetně přípojek, aby mohly rozšiřovat okruh zákazníků, zvyšovat prodej a tím zvyšovat zisk.
V roce 1994 se zákonem určilo, že náklady na zřizování přípojek budou hradit ti, kteří přípojku vyvolali, tedy nově připojovaní zákazníci. Domnívám se, že tato doba je již dávno překonána. Bez přípojky nemůže distribuční společnost realizovat prodej svého zboží a nemůže realizovat zisk. Zřizování přípojek je v zájmu distribučních společností, a proto by tyto společnosti měly nést náklady na jejich zřizování, provoz, údržbu a opravy.
Rozdílné vlastnictví distribuční soustavy a přípojek přináší dnes v praxi problémy. Přípojky většinou nejsou řádně udržovány a provozovány, zejména v těch případech, pokud jsou vlastníci přípojky, kterými nejsou zrovna provozovatelé soustavy. Soukromí vlastníci většinou nevykonávají pravidelné revize svých odběrných zařízení, natožpak přípojek, a ty jsou potom následně možným zdrojem ohrožení života a zdraví osob.
Já jsem v roce 2004, když jsme projednávali návrh energetického zákona, tak jsem předložil pozměňovací návrhy, které de facto jsou obsahem této novely, kterou máte dnes před sebou. Jenom malá část toho se podařila realizovat. Byly to právě elektrické přípojky pro domácnosti do vzdálenosti 50 m. Já si myslím, že je čas k tomu, aby se podmínky sjednotily pro všechna média, jak pro elektřinu, tak pro plyn, tak pro teplo. Stejně tak se domnívám, že by měla být řešena určitým způsobem i věcná břemena, resp. přeložky těchto inženýrských sítí, protože když se podíváte na vývoj, jak příslušné zákony vypadaly v roce 1919, 1957, 1990 a 1994 a podobně, tak musíte uznat, že to, co dnes platí, tak nemá oporu snad v podobných zákonech možná nikde v Evropě.
***