(17.50 hodin)
(pokračuje Vojíř)
Protože ti, co platí to staré, připojovací poplatky neplatí. To, co platí ti, kteří jsou již připojeni, ti platí pronájem měřicího zařízení a pohotovostní výkon. V tom je určitý rozdíl.
Já rozumím, že to nemůže někdo chápat, že těch položek v tom spektru je mnoho a že se v tom jednotlivý občan nebo subjekt - právnická osoba nemusí vyznat.
Já vás musím bohužel, pokusím se o to, přesvědčit ale o tom, že tento zákon je paradoxně antisociální. Důkazem toho totiž je už dnes v energetickém zákoně schválená přípojka do 50 metrů pro malého odběratele, která je zdarma. Vy, kteří se tím možná nezabýváte, dodatečně zjistíte, když si prohlédnete tu skutečnost, jak vypadala v roce 2005 a potažmo 2006, pak rozdíl, kdy platí to nové ustanovení, je, že sice žadatel o přípojku do 50 metrů v oblasti elektro tuto přípojku dostane zdarma a je mu nainstalována, ale efekt těch nákladů se promítl do paušálních cen distribuce. Je to průkazné a všichni se o tom můžete přesvědčit na Energetickém regulačním úřadu.
Co to znamená? Jediné. Znamená to, že všechny tyto nové přípojky zaplatí všichni, takže princip toho, že ten, kdo vyvolá náklady, nebo žádá o přípojku, a měl by je také zaplatit, je porušen a je přenesen do tzv. vyšší míry solidarity. A kdyby toto bylo i v tomto zákoně takto označeno, tak by to bylo fér, mohli bychom o tom diskutovat, jestli ta míra solidarity má být do 50 metrů, do 100 metrů, do výkonu 10 MW, 50 MW atd. To znamená, že by bylo určitě možné o tom diskutovat. Já tím samozřejmě neříkám, že bych to podporoval, ale bylo by fér to sdělit občanům, všem občanům, že to, co se chová na jedné straně zadarmo, se na druhé straně prostě musí promítnout někde v nákladech, a tudíž potažmo v žádosti na zvýšení poplatků za přenosy a distribuci.
Já rozumím tomu, že předkladatelé, a pan doktor Urban to řekl, by si vnitřně, nebo rádi by si přáli, aby ta míra solidarity nebyla přenesena na ten zbytek občanů a aby byla realizována na úkor zisku energetických společností. Neboli aby ten zisk prostě nerostl tak, nebo aby ta částka se promítla do nákladů a zisk se tak snížil. To sice možná kdysi šlo, ale to šlo za situace, že společnosti byly státní a že stát mohl diktovat, jak to s poplatky energetiky bude.
Dokonce i toto je korektní téma diskuse o tom, jak stát má zajistit či hledat řešení v oblasti dodávek ušlechtilých forem energií pro občany, pro společnosti - obchodní, výrobní apod. Neboť určitě energetika je téma, které je velmi, velmi citlivé, a velmi brzo myslím, že se dostaneme do situace, kdy budeme muset diskutovat ono klíčové, do jaké míry je možné být závislý na energetice, neboli na zdrojích, které jsou mimo území České republiky, a naopak kolik zdrojů z České republiky umíme využít pokud možno co nejúčinněji, co nejefektivněji, abychom se nedostali do oné vysoké míry závislosti na ropě a na ceně ropy. Dneska je totiž jasné, jak vypadá míra závislosti a jak např. funguje kartel OPEC.
Já jsem se zmínil, že jde de facto v této souvislosti o tři oblasti.
Chtěl bych zdůraznit, že ve stávajícím platném energetickém zákoně je definováno již to, že přípojka do 50 metrů v oblasti elektro je zdarma. Já bych byl rád, aby minimálně to, co se už dnes ukázalo z hlediska ekonomiky, to promítnutí té definice, že je to zdarma, bylo tady v dalším čtení předloženo, konfrontováno a aby bylo jasné, co to stojí a kdo ponese tyto náklady. Teprve pak myslím, že bude legitimní říci, že u plynu to může být analogické. To je jedna poznámka.
Co se týče překladu. Já jsem zastáncem toho, že jestli mi někdo na mém soukromém pozemku znemožňuje úplné volné nakládání, tak by to nemělo být bezplatné, ale mělo by to být za nějakou rozumnou úhradu. Potud se asi shodneme. Ale na druhé straně se také asi shodneme v tom, že energetika a její sítě mají charakter liniových staveb, a že jestli si někdo vzpomene, že prostě na svém pozemku nechce jeden stožár vysokého napětí, tak že to neznamená přeložit jeden stožár vysokého napětí, nehledě na to, že bych se musel zeptat kam, ale že to znamená přeložit více těch stožárů už jen proto, že fyzikální poměry při napětí, které když uděláte zlom v tom vedení, jsou nějaké, a není to tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát.
Poslední věc, ta je asi nejcitlivější. Nejcitlivější jsou poplatky za připojení. Já už jsem při první energetickém zákoně navrhoval, aby existoval jakýsi kalkulační vzorec, který by zahrnul nejen poplatky za připojení, ale i přípojku samotnou, a aby byl takzvaně amortizační. Aby totiž to byl vzorec, který, když je zjevné, že na nějaké nové území přivedete přípojku, ale v tom území se realizuje výroba, služby nebo se tam bydlí a dochází k tomu, že se tam obchodně - fyzikálně ne, ale obchodně - spotřebovává energie, tak že je to výhodné pro toho dodavatele a pro toho obchodníka. A tak nechť tedy existuje jakýsi vzorec, který bych připodobnil k něčemu jako váhy, že na jedné straně tedy tu investici zafinancuje ten, kdo ji vyvolal, ale on mu ji bude odpouštět v průběhu např. 10 let ten, kdo dodává a kdo z toho má profit. Nechť potom ta investice klidně je toho, kdo to provozuje, nechť se o tu investici stará, ale ať dojde k jisté míře spravedlnosti, neboť je pravdou, že v mnoha případech se stává, že jako investor zafinancuji přípojku, zaplatím připojovací poplatky, ale finální byznys z toho má obchodník neboli dodavatel energie. Toto je pravda.
Ale není to tak jednoduché řešení. Já jsem nakonec byl vždycky pro to, abychom ho hledali, a vím, že na Energetickém regulačním úřadě vznikaly myšlenky, které říkaly ano, toto by asi nadefinovat šlo a je jenom otázka, aby se na to vytvořil určitý počítačový program.
***