(11.40 hodin)
(pokračuje Jičínský)
Považuji tuto praxi Senátu připojovat k návrhům zákonů, které Senát dostane ze Sněmovny, návrhy jiných zákonů za protiústavní. Už jsem o tom hovořil a musím argumenty stručně opakovat. Ale předtím, než je budu opakovat, chci říci, že i naše běžná praxe, kterou zde po léta užíváme, že v souvislosti s projednáváním určitého návrhu zákona se v rámci poslaneckých pozměňovacích návrhů k tomu připojují návrhy jiných zákonů, z ústavního hlediska je problematická, protože je v rozporu například s tím, že ke každé zákonodárné iniciativě má vláda právo se vyslovit. Jestliže se změny návrhy zákonů podávají formou pozměňovacích poslaneckých návrhů, pak tento článek legislativního procesu je vyloučen. Považuji to za chybu, kterou bohužel dlouho tolerujeme, protože z různých důvodů oportunní povahy se to jednou hodí tomu, jednou onomu.
Pokud se nectí elementární kultura, která je stanovena ústavou a zákonem o jednacím řádu, potom samozřejmě dochází k vážným defektům z hlediska vážnosti ústavních institucí jak uvnitř, tak vůči veřejnosti.
Nyní pokud jde o to, co vytýkám jako protiústavní jednání Senátu.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, na chvíli vás přeruším a požádám Sněmovnu o klid. Je zde nesmírný hluk. Pravděpodobně ne všichni sledují průběh rozpravy. Vy, kteří máte jiný zájem, máte co projednávat mimo tento bod číslo pět, přesuňte své rozhovory mimo jednací sál a veďme debatu v klidu. Děkuji vám.
Můžete pokračovat, pane poslanče.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Velmi stručně. Podle ústavy Senát má právo zákonodárné iniciativy. Má ji jako instituce, to znamená, chce-li ji uplatnit, musí jeho návrh projít procedurou stanovenou jednacím řádem Senátu, Senát pošle návrh do Sněmovny a Sněmovna se jím začne zabývat jako návrhem zákona. Takových návrhů bylo už tady více. Ale jestliže Senát připojí návrh změny nějakého zákona k návrhu, který poslala do Senátu Poslanecká sněmovna, pak samozřejmě legislativní proces podle ústavy nemůže normálně proběhnout a je to vážný defekt. My samozřejmě tento defekt můžeme zhojit tím, že návrh zákona, který nám přišel s pozměňovacími návrhy ze Senátu, zamítneme. Ale tím se neřeší tento problém. Čili já na tento problém upozorňuji.
Tento návrh zákona, který nyní projednáváme, není jediný. Opakuje se to u několika dalších zákonů. Proto dávám v úvahu, zda by Poslanecká sněmovna, resp. příslušná část poslanců neměla v tomto směru přijmout určitou iniciativu a podat návrh Ústavnímu soudu, protože nepochybně tato procedura ústavní pravidla porušuje.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zdeňku Jičínskému. Kdo se dál hlásí do rozpravy? Hlásí se pan poslanec Václav Exner a po něm pan poslanec Tom Zajíček. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Václav Exner: Pane místopředsedo, členové vlády, dámy a pánové, ve sněmovním tisku 991/3, kterým je nám předložen návrh zákona, jak s ním vyslovila souhlas Poslanecká sněmovna 14. 10. 2005, je stanovena účinnost v části čtvrté, a to tak, že tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. 1. 2006. Myslím si, že je to situace poněkud komplikovaná, neboť v případě, že bychom neschválili Senát a hlasovali o znění Poslanecké sněmovny, schválili bychom účinnost retroaktivně. Pamatuji se na podobný případ, kdy nám ještě prezident Havel takový zákon vrátil a nebylo možné ho potom přijmout. Sněmovna po vrácení prezidentem s touto výhradou nesouhlasila s takovým návrhem zákona.
Senát ve svém materiálu, který je ve sněmovním tisku 991/4, řeší otázku účinnosti tak, že chce účinnost vypustit. Zdůvodňuje to tím, že v současné době zákon o Sbírce zákonů tuto situaci ošetřuje. V případě, že v přijatém zákonu není lhůta, stanovuje tuto lhůtu.
Prosím, kdyby bylo možné ještě v rozpravě vysvětlit, jestli tato okolnost je také nějak ošetřena, nebo jestli je to na překážku přijetí tohoto zákona.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní pan poslanec Tom Zajíček, zatím poslední přihlášený do rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Tom Zajíček: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážená vládo, vážené kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych krátce vystoupil k předmětné materii, kterou je změna zákona 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
My stojíme před otázkou, zda se přiklonit k verzi senátní, nebo k verzi poslanecké. Dovolte mi, abych v této chvíli vyjádřil svůj názor, který říká, že senátní verze bezpochyby ve většině svých pozměňovacích návrhů, které jsou obsaženy, zlepšuje novelu zákona, kterou jsme v Poslanecké sněmovně schválili.
Paní ministryně se zde vyjadřovala k jednomu pozměňovacímu návrhu, který je dle jejího názoru konfliktní a je pro ni tak závažným důvodem, že nemůže doporučit schválení této novely v senátní verzi. Je to ono inkriminované ustanovení, které říká, že výkon státní správy v přenesené působnosti hradí stát. Chci jen poznamenat, že jsem se také zabýval problematikou tohoto pozměňovacího návrhu, který je obsažen v senátní verzi. Musím konstatovat, že právních názorů je na to hned několik. Můžete mi odpovědět, že už to tak bývá, a já s vámi musím souhlasit. Říkám jenom, že není jednotný právní názor, co by toto ustanovení učinilo, pokud bychom přijali senátní verzi. Jedna část právníků tvrdí, že se nestane nic, že ustanovení je tak nepřesné, že nemůže v této podobě zapůsobit nikterak. Druhá část právního názoru říká, že v podstatě se tam jenom deklaruje to, co už je dnes pravdou. Stát skutečně do určité míry svými příspěvky částí sdílených daní apod. výkon státní správy v přenesené působnosti hradí. V senátním návrhu není napsáno, že to hradí zcela, nebo neupravuje do nové podoby tento vztah státu a samospráv, které v přenesené působnosti vykonávají výkon státní správy, takže je velmi nejisté, jak by toto ustanovení zde zapůsobilo.
Všichni víme, že bohužel máme jenom jednu možnost - buď přijmout celou senátní verzi, nebo ji celou zamítnout. A to nám už v minulosti udělalo jistě řadu těžkostí. V této chvíli můj názor je takový, že kladné stránky změn, které byly promítnuty do senátní verze, vysoce převažují pochybnost, o které jsem zde před chvílí mluvil.
V poslanecké verzi je totiž také jedna otázka a to je otázka povinného zveřejňování účetní uzávěrky. Je to velmi obdobný případ jako ten, o které jsem mluvil v senátní verzi. Pokud by měly firmy, které budou pod kuratelou tohoto zákona zveřejňovat celé účetní uzávěrky v obchodním rejstříku, znamená to, že rozsah tohoto rejstříku by byl tak obrovský, že si ho v této chvíli já sám nedovedu příliš představit. Nepochybně by to vyvolalo nesmírné náklady na firmy, které by tuto povinnost zveřejnění celé obchodní závěrky měly v obchodním rejstříku.
***