(11.50 hodin)
(pokračuje Zajíček)
Tudíž konstatuji, že jestliže Senát tuto povinnost z toho vyjímá, vyjímá velmi podstatnou část, a náklady a nebezpečí hrozící z toho, že by mohlo zůstat toto ustanovení v poslanecké verzi, jsou podle mého soudu mnohonásobně vyšší než to, které by vyplývalo z pozměňovacího návrhu, o kterém jsem tady hovořil já v reakci na to, co tu řekla paní ministryně jako výhradu, která je určitě relevantní a o které je třeba uvažovat.
Moje poslední drobná poznámka se vztahuje k tomu, co tady řekl můj předřečník pan kolega Jičínský. Já s ním v mnoha ohledech opravdu souhlasím. Jen mi dovolte, abych poznamenal, že výhrada, kterou tady vznesl k tomu, že v případech, kdy Senát připojuje k nějakému poslaneckému návrhu např. pozměňovací návrh, který se týká jiného zákona, je věc, kterou ani já rád nevidím. Chci jenom upozornit na to, že nejsme tak přísní v okamžiku, kdy toto naprosto běžně děláme v Poslanecké sněmovně, a jestli hlavním předmětem pochybností pana kolegy Jičínského bylo to, že v tomto případě se vlastně obchází velká část legislativního procesu, což je pravda, chci jen říci, že zavedená praxe v Poslanecké sněmovně, kterou tady užíváme zvlášť v posledních měsících velmi frekventovaně, že sem přijde nějaký vládní návrh, který projde celou první částí legislativního procesu, a poté je tady totálně změněn do naprosto jiné podoby pomocí komplexních pozměňovacích návrhů, to je podle mého soudu mnohonásobně větším zlem než to, které tady panem kolegou bylo kritizováno.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zajíčkovi. S faktickou poznámkou pan poslanec Zdeněk Jičínský, potom pan poslanec Jiří Pospíšil s řádnou přihláškou do rozpravy. Prosím, pane profesore, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Jenom krátká poznámka ke kolegovi Zajíčkovi. Já jsem také hovořil kriticky o praxi, která se ve Sněmovně v této souvislosti rozvinula a která trvá již bohužel delší dobu. Myslím, že je to dokonce několik let, kdy se s tím začalo. Není to správné, ale přece jen z ústavního hlediska je tu určitý rozdíl, protože poslanci pozměňovacími návrhy tuto aktivitu vyvíjet musejí. Já jsem upozornil na to, že i tím se zasahuje do legislativního procesu, ale je to z ústavního hlediska - abstrahuji od obsahu jednotlivých norem - menší defekt než u zákona, protože tam zákonodárnou iniciativu opravdu má jenom Senát jako orgán.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní pan poslanec Jiří Pospíšil, zatím poslední přihlášený do rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já mám víceméně drobnou poznámku k diskusi, která zde probíhá a kterou začal pan profesor Jičínský, protože to je zajímavé téma, které jak pan profesor Jičínský, tak pan kolega Zajíček zde zmínili a které se netýká jenom Senátu, ale též celého legislativního procesu.
Já osobně nezastávám názor, že by postup, který zvolil Senát, byl v rozporu s ústavou, protože ústava neříká, nedefinuje, jaké pozměňovací návrhy může nebo nemůže Senát přijmout. To není ústavou řečeno, tudíž víceméně Senát může přijmout jakýkoliv pozměňovací návrh, který se nemusí týkat základního zákona, který prošel Poslaneckou sněmovnou. Něco jiného je ústavnost, něco jiného je právní a politická kultura.
A zde si dovolím souhlasit s tím, co řekl pan kolega Jičínský a co tady řekl pan kolega Zajíček, že opravdu není projevem výrazné politické a právní kultury, pokud Senát přijme návrh zákona a přilepí k němu pozměňovací návrhy, které se týkají tematicky i formálně zcela jiných zákonů. Podle mého názoru je to ale shodné, stejně jako když na půdě Poslanecké sněmovny ve druhém čtení jsou načteny například kolegy jak z vládních, tak opozičních řad pozměňovací návrhy, které se týkají zcela něčeho jiného, než upravuje původní vládní nebo poslanecká iniciativa. Zde si dovolím s kolegou Jičínským nesouhlasit. Myslím si, že není rozdíl v tom, když takovýto návrh přijme Senát, nebo když je takto načten ve druhém čtení, protože v každém případě jde fakticky o obcházení legislativního procesu, v každém případě se vstupuje v určité fázi do legislativního procesu s něčím, co původní úprava nepřináší, a je zde snaha víceméně ten legislativní proces zkrátit a fakticky obejít.
Já bych moc žádal všechny, jak poslance, tak senátory, aby o tom přemýšleli a abychom to řešili ne u Ústavního soudu, ale abychom to řešili u sebe a abychom odstraněním tohoto postupu zlepšili naši politickou kulturu. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jiřímu Pospíšilovi. Nyní pan poslanec Tom Zajíček, potom pan senátor Volný. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Tom Zajíček: Pane místopředsedo, děkuji. Já bych nechtěl rozšiřovat debatu v této oblasti, protože rozhodně sice souvisí s předloženou materií, o které teď hovoříme, ale není její podstatou. Prostřednictvím pana předsedajícího bych chtěl panu kolegovi Jičínskému jenom vzkázat, že posuzovat, co je nebezpečnější nebo co je horší pro onen legislativní proces, zda jsou to pozměňovací návrhy připojené řekněme ne přímo k předmětným materiím Senátu, nebo mnou kritizovaná forma komplexních pozměňovacích návrhů, o tom se samozřejmě můžeme přít. Já chci jenom připomenout, že v případě, že se v Poslanecké sněmovně změní vládní návrh zcela, totálně a odlišně od toho, co předložila do Poslanecké sněmovny vláda, říkám, že tím jako by úplně zapomněla na to, že jsou tady meziresortní připomínková řízení, že je tady posuzování Legislativní rady vlády, že je tady projednávání vlády. To jsou všechno věci, které v takovém okamžiku propadly do propadliště dějin. Myslím si, že je to absolutně zbytečně vynaložená práce. Vláda jako by odešla od své zodpovědnosti, kterou bezpochyby má, a od své možnosti k takovým materiím se vyjadřovat.
Pan kolega Jičínský tady ještě naznačil, že jsou tady poslanci vládní a opoziční a ti mají nějakou možnost s touto imaginární materií, o které hovoříme, tady pracovat. Já ho chci jen poprosit prostřednictvím vás, pane předsedající, aby zůstal na zemi, aby si uvědomil, a on to velmi dobře ví, že se v těchto případech nejedná o poslanecké návrhy. Vláda předloží nějakou formu zákona, vládní předlohu, a příslušná ministerstva předkládají prostřednictvím poslanců této Sněmovny naprosto odlišná řešení. To je myslím to, co je nejvíce nebezpečné a také odsouzeníhodné. (Potlesk zprava.)
Děkuji vám.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Tomu Zajíčkovi. Nyní pan senátor Jaromír Volný. Uvidíme, jestli se rozprava ještě rozkošatí. Prosím, pane senátore.
Senátor Jaromír Volný: Dámy a pánové, já bych odpověděl panu poslanci Exnerovi na problém s účinností. Tam skutečně bylo "od 1. ledna 2006" a my jsme tu část vypustili. Není tam žádné ustanovení. Podle zákona o Sbírce zákonů nastane účinnost patnáctý den po vyhlášení ve Sbírce zákonů, čili tímto způsobem je to ošetřeno a jiným způsobem se to ani ošetřit nedalo.
Pokud jde o diskusi k tzv. přílepkům, jak my jim říkáme v Senátu, mezi panem poslancem Jičínským a pány poslanci Zajíčkem a Pospíšilem, také já se domnívám, a máme za sebou v Senátu na toto téma dlouhou diskusi na plénu, že z ústavněprávního hlediska není žádný rozdíl mezi tím, jestli tyto nesouvisející přílepky se udělají v Poslanecké sněmovně, nebo v Senátu. Já bych také upozornil na to, že Poslanecká sněmovna už jeden takový nesouvisející senátní přílepek schválila, a to tehdy, když Senát dal do nesouvisejícího zákona zrušující ustanovení na vydávání paragonů, jestli si vzpomínáte.
***