(16.30 hodin)
(pokračuje Gruntová)
Rozhodnutí sloučit Správu ochrany přírody s Agenturou ochrany přírody a krajiny České republiky tedy povede ke střetům zájmů při výkonu státní správy v ochraně přírody a krajiny v kompetenci správ chráněných krajinných oblastí, k narušení a likvidaci nezávislé odborné posudkové činnosti agentury, k legislativní kolizi při spojování výkonného a vědeckého orgánu CITES - možná tu budou dělat různí lidé, ale uvnitř jedné organizace - k narušení výkonu správy státního majetku, státních pozemků a k vytvoření předpokladů pro spekulativní a nezákonné nakládání se státními pozemky, k prohloubení nepřesnosti systému státních organizací v ochraně přírody a krajiny a v neposlední řadě k tlaku na vytvoření nové příspěvkové organizace, která by měla zajistit péči o jeskyně v České republice.
K tomu považuji za nezbytné uvést několik poznámek. Dosud tento úkol zajišťovala právě Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky. Je mi známo, že přípravu vzniku nové organizace v současné době zajišťují lidé, kteří nikdy v podobné oblasti nepracovali a nemají ani potřebné teoretické znalosti pro splnění takového úkolu. Bohužel v případě Ministerstva životního prostředí není tento postup prvním případem, kdy naprosto nekompetentní lidé bez znalosti dané problematiky mají zabezpečovat důležité organizační změny. Spíše se zdá, že podobně chybná rozhodnutí jsou v případě tohoto resortu jakýmsi špatným pravidlem. Podle mých informací by nová organizace měla vzniknout jednak ve velmi krátké době, do jednoho až dvou měsíců, a její sídlo by mělo být v Praze. Obě uvedené skutečnosti jsou alarmující a opět ukazují na špatnou práci resortu řízeného panem ministrem Ambrozkem, a proto považuji za nevyhnutelné o nich hovořit.
V prvním případě je zřejmé, že pečlivá příprava takové organizace si vyžádá podstatně delší čas, mají-li být dobře promyšlena všechna ekonomická a organizační úskalí. A zde vyvstávají následující otázky: Proč se v přípravě přípravy příspěvkové organizace Správa jeskyní České republiky postupuje uspěchaně a proč jsou touto přípravou pověřováni lidé, kteří problematice nerozumějí? Proč nebyl vytvořen dostatečný časový prostor, minimálně šest měsíců, nejen pro přípravu materiálů, ale především pro jejich důkladnou odbornou oponenturu?
V druhém případě, tedy předpokládané sídlo nové organizace, je i laikům v České republice známo, že nejcennější a nejrozsáhlejší jeskynní systémy u nás jsou soustředěny v oblasti Moravského krasu v Jihomoravském kraji. Přirozeně zde pak existuje i centrum života jeskyňářské obce a koncentruje se tady působiště většiny českých specialistů na tuto problematiku. V samotném městě Blansku je v současné době silné personální i materiální zázemí, které pod hlavičkou Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky zajišťuje provoz několika zpřístupněných jeskyní v oblasti Moravského krasu. Hovoříme-li o veřejnosti zpřístupněných jeskyní v České republice, je potřeba upozornit na skutečnost, že 9 ze 13 v současné době zpřístupněných jeskyní se nachází na Moravě, jedna ve Slezsku a tři v Čechách. Nejen odborné a personální důvody, ale také ekonomické a organizační předpoklady ukazují, že Blansko je daleko nejvýhodnějším kandidátem na sídlo organizace, kterou Ministerstvo životního prostředí zamýšlí zřídit.
Doufám, že pan ministr, který byl zvolen a znovu kandiduje v Jihomoravském kraji, zváží tyto skutečnosti i okolnost, že sídlo státní organizace může přinést Blansku a jeho okolí nejen zvýšení prestiže, ale také několik desítek pracovních příležitostí, které jsou z pohledu Prahy naprosto bezvýznamné, z pohledu města Blanska a Jihomoravského kraje však mají vysokou hodnotu. Pokud navzdory všem odborným, organizačně ekonomickým a dále uváděným argumentům dojde k umístění sídla organizace do Prahy, potvrdí pan ministr moje obavy, že za řadou jeho rozhodnutí jsou ne společenské, ale osobní zájmy.
Organizační změny v resortu Ministerstva životního prostředí, které pan ministr provedl v posledních měsících a které vykazují rysy uspěchaných a nepřipravených kroků, způsobí řadu organizačních, ekonomických a nakonec také osobních problémů mnoha lidem a institucím. Je víc než zřejmé, že většina těchto kroků je činěna pod tlakem času, když se pan ministr do svého odchodu z funkce snaží zajistit vedoucí místa a vliv pro řadu svých kamarádů a známých.
Mimochodem mi dovolte, abych prostřednictvím paní předsedající poblahopřála panu poslanci Františku Pelcovi k jeho vítězství ve výběrovém řízení na ředitele Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky. Ostatně byla tato Poslanecká sněmovna již v září minulého roku informována, že pan ministr Ambrozek připravuje trafiku právě pro pana poslance Pelce. Skandálně nepřipravené a uspěchané sloučení Správy ochrany přírody a krajiny s Agenturou ochrany přírody a krajiny České republiky, likvidace struktury a managementu agentury a následné rychlé vypsání a uskutečnění výběrového řízení na ředitele agentury, říjnovou informaci jenom potvrzuje.
Ze všech uvedených důvodů mám vážnou obavu, že připravovaná příspěvková organizace Správa jeskyní České republiky bude trafikou pro další kamarády a nejbližší spolupracovníky pana ministra. Nejen proto jsem se k nastalé situaci musela vyjádřit, ale je to i v přímém vztahu k interpelaci, kterou projednáváme a na kterou mi pan ministr neodpověděl ve všech bodech uspokojivě, anebo vůbec. Text mé interpelace z 5. října loňského roku i odpověď pana ministra ze 4. listopadu vám byla předložena jako sněmovní tisk 1204.
K odpovědi na moji otázku číslo jedna, zda nedošlo vznikem Správy ochrany přírody a její více než jednoletou činností k nezákonnému zasahování do výkonu státní správy v ochraně přírody, mám dvě výhrady. Za prvé, pan ministr se domnívá, že zrušená Správa ochrany přírody plnila pouze organizačně-ekonomickou funkci a že metodicky jsou v otázce výkonu státní správy jednotlivé správy CHKO řízeny ministerstvem. To je pochopitelně nesmysl, protože již sama personální politika ředitele Dolejského, například bezdůvodné odvolávání vedoucích správ CHKO, systém řízení správ CHKO, a výše zmíněný předmět činnosti ukazují na velmi časté zasahování do činnosti správ včetně jejich nejdůležitější funkce, to je výkon státní správy. Kvalita metodického vedení pracovníků správ CHKO ve věci výkonu státní správy je nejlépe patrná na počtu prohraných odvolacích řízení, o čemž lze získat dostatek informací na jednotlivých odborech výkonu státní správy MŽP, a celkově je potřeba označit ji za nízkou ve srovnání s kvalitou výkonu státní správy na krajských úřadech.
Druhá výhrada. Za úsměvný je potřeba označit pokus pana minstra definovat správy CHKO jako "speciální správní orgány". Náš správní řád žádný takový pojem nezná. Jedná se o utopickou vizi pana poslance Pelce, který v roce 1995 nejdříve prosadil rozdělení Českého ústavu ochrany přírody na Agenturu ochrany přírody a krajiny České republiky a Správu chráněných krajinných oblastí z důvodu nutného oddělení správních a odborných činností v ochraně přírody.
***