(16.20 hodin)
(pokračuje M. Svoboda)
A to už samozřejmě nechci poukazovat na to, na co tady poukázal jak můj kolega Hojda, tak místopředseda vlády, který se ptá, co jste vy konkrétně dělali 21. 1. 2004 v této Poslanecké sněmovně, jak jste vystoupili k usnesení č. 285 či k jinému číslu. Zkrátka jsem přesvědčen o tom - a myslím, že tato Poslanecká sněmovna nemá tak častá zasedání jako vláda, kde pravidelně, cyklicky každý týden vláda zasedá - že v tomto pravidelném rytmu tato jednání musí zákonitě daleko rychleji splývat, a tudíž to, že si bude jednotlivý člen vlády pamatovat vyjádření svého kolegy či kolegyně, je o to méně pravděpodobné.
Určitá nepřesnost při výsleších a při odpovědích na dané téma a na danou otázku je naprosto pochopitelná. Nicméně je potřeba opět říci, že významově byla řečena z úst čtyř tehdejších ministrů v zásadě stejná odpověď, a to že stěžejním tématem odpovědi byla strategicko-zahraničněpolitická rizika, která byla tím stěžejním tématem, proč byly vyřazeny tyto tři firmy. Navíc ještě doplněna o konkrétní informaci pana ministra Svobody, který dokonce sám na sebe prozradil, že jednu firmu osobně navrhl vyřadit přesně z těchto důvodů.
Bylo tady poukázáno - jako krásný příklad toho, že byla zamlžena činnost vyšetřovací komise - na to, že nebyla vypátrána společnost, resp. nabídka, která byla učiněna od Gazpromu. Je poměrně známou věcí, a není to žádné tajemství a žádné překvapení, že tuto nabídku hned v prvopočátku vyřadila expertní firma, která byla pověřena zpracováním nabídek, tuším, že byla firma McKenzie (?) a spol., která vyřadila tuto nabídku z formálních důvodů, protože nesplňovala všechny náležitosti, které byly předepsány jako vstupní požadavky pro tuto fázi privatizace. Proto si myslím, a v tom se v zásadě shodujeme, jak většinová zpráva, tak i oponentní zpráva, že doporučení vládě, aby změnila jednací řád, je naprosto v pořádku. V tom nejsme v rozporu.
Co se týká další otázky, kdy tady byla zpochybněna odpověď na otázku o finální ceně v okamžiku první privatizace a následně i druhé, jedná se o pověstnou cenu 10,8 miliardy Kč, překvapilo mě tady vyjádření pana Římana - "máme hodnověrné informace". Já se ptám jaké. Já jsem v průběhu vyšetřování žádnou takovou informaci neslyšel, ani nemám tušení, že by takováto informace byla známa.
Pokud se týká druhé privatizace a těch pověstných tanečků okolo ceny a okolo toho procesu, jediný okamžik, kdy jsme indikovali, že byl nějaký problém co se týká pověstné komunikace ve smyslu zjišťování ceny, de facto to bylo prohlášení pana Pitra, který se sám přiznal, že blíže neurčeným způsobem získal informace o smlouvách mezi Agrofertem a PKN Orlen. Na otázku, od koho z polské strany získal tyto smlouvy a tyto informace, už nebyl schopen odpovědět, respektive postihla ho náhlá ztráta paměti. Nicméně mám pocit, že se tomu říká standardně průmyslová špionáž.
Byla tady zpochybněna cena akcií minoritních akcionářů. Pokud se nepletu, tak tato cena byla vyjádřena několika expertními posudky a od toho se odvíjela i cena, která byla akceptována.
Bylo tady řečeno, že tajné služby poskytly informace, které nebyly v souladu s následným rozhodnutím vlády. Já jsem se, přiznám se, setkal v této vyšetřovací komisi poprvé s komunikací s tajnými službami. A první, co mě napadlo, byla otázka - ta tvrzení, která byla v písemné podobě, jakou mají hodnotu. Protože nikde tam není řečeno, že "od pana XY jsme se dozvěděli" nebo že "máme podepsaný protokol, že takováto informace je". I z úst šéfa této tajné služby bylo řečeno, že hodnověrnost těch informací je různorodé povahy. To znamená, že jednou se jedná o informaci "jedna paní povídala" a v druhém případě se jedná o důkazní materiál. Jinými slovy chci tím říci, že tuto znalost, předpokládám, členové vlády mají, jsem o tom přesvědčen, a proto tyto zprávy, tyto informace mají indikativní charakter a jednání vlády a její rozhodnutí se odvíjí i od jiných hledisek, než jsou tyto indikativní zprávy.
Další pochybnost byla řečena směrem ke Komisi pro cenné papíry. Já mám takový pocit, že bychom spíš tady měli říkat "výborně, Komise pro cenné papíry tady rozhodla rychle", protože zákon v tomto směru říká jednoznačně, že pro to, aby nebyla poškozena práva akcionářů, je potřeba, aby tato komise rozhodla rychle. A ona tak učinila. Proto je nesolidní od této Sněmovny, aby zpochybňovala činnost této komise, která naopak jednala naprosto v souladu se zákonem.
Další prohlášení, které mě překvapilo směrem k panu Doleželovi: Zmatená odpověď, tak jak vypovídal při výslechu pan Doležel, je důležitější důkaz než jiné výpovědi. Mně připadá, že to ukazuje přesně to, jak se kdo chce dívat na činnost a výsledky této vyšetřovací komise. Já jsem toho názoru, že pan Doležel neodpovídal naprosto brilantním způsobem, tak jak já bych očekával, a nečekal bych, že to bude bráno, vnímáno jako hodnověrnější důkaz než celá další plejáda svědků, která v daném okamžiku vypovídala. Minimálně mě to zaráží.
Co říci závěrem? Myslím si, že je potřeba říci dvě věci. Za prvé to, že tato vyšetřovací komise měla snahu poctivě zkoumat a hledat odpovědi na otázky, které zadala tato Poslanecká sněmovna. Ne vždy a ne úplně se to podařilo. Nicméně si myslím, že to stěžejní, na co se Poslanecká sněmovna ptala, bylo prošetřeno tak, abychom byli schopni se pod odpověď na danou otázku podepsat.
Příkladem je přesně to zpochybňované jednání vlády z šesti na tři. Jestliže v daném okamžiku s dvouletou prodlevou mi čtyři členové tehdejší vlády odpovědí na danou otázku téměř stejně, tak mi připadá naprosto zbytečné zvát pátého ministra, který samozřejmě je od dané problematiky ještě více vzdálen, tudíž je menší pravděpodobnost, že bude tuto odpověď detailněji znát. A druhá věc je to, co se týká smyslu této privatizace. Jsem přesvědčen o tom, že to stěžejní téma, to znamená privatizace Unipetrolu, byla naprosto v pořádku, co se týká samotného průběhu, ale především z hlediska výhodnosti této privatizace pro český stát.
***